Megamozog

Od natočení Shreka se neobjevil animák, který by tak systematicky parodoval popkulturu a ustálená výrobní schémata zábavního průmyslu. Zatímco ale Shrek parodoval tradiční disneyovky, tedy vycházel ze všeobecně známého světa pohádek, Megamysl ironizuje superhrdinské komiksy a jmenovitě Supermana, což je oblast, která poněkud zužuje jeho působení. Je ještě jeden zásadní rozdíl, Shrek byl plný účinných fórků a postav, mezi kterými si každý našel to své. Megamysl má základní kostru podstatně jednodušší a má i méně účinných gagů. Je to určitě chytrý film, ale to ještě neznamená nejzábavnější a komerčně nejprodejnější. Spíš naopak, jakkoli ho považuju za lepší než nedávno zhlédnutý kousek Já, padouch, a taky odvážnější, bude s největší pravděpodobností Padouch podstatně úspěšnější, protože je mnohem konvenčnější a méně náročný na přemýšlení. Megamysl, jakkoli má podobu klasického rodinného animáku, dokážou ocenit spíš ti starší, kteří můžou uplatnit nadhled a znalost žánru. Megamysl si střílí z žánrových konvencí, právě z těch, které Já, padouch striktně dodržuje. Zatímco starší Úžasňákovi komiksových hrdinů pouze využívali a vycházeli z nich, Megamysl s žánrem pracuje víc tvůrčím způsobem a obrací ho naruby. Celkový dojem: 75 %. (07.12.2010)

Přiznám se, že mě za srdce chytnula až poslední třetina. Do té doby to byl takový ne moc zajímavý slepenec. Nicméně nakonec si odnáším dobré dojmy i náladu. A byť jsem se zasmál asi jedinkrát, právě někde ve 2/3, tak o náladu se staraly skvělé songy - např. "Highway To Hell", "Welcome To The Jungle", "Bad". # příběh 7 | hudba 8 | humor 3 | akce 6 | napětí 1 | pustil bych si znovu 6 (01.05.2012)

Co by superpadouch dělal, kdyby konečně opravdu zlikvidoval superhrdinu? Šel by do důchodu, nazul papuče, začal pít pivo a buď by se uchlastal nebo chcípl nudou. Totéž ale platí i o definitivně zvítězivším superhrdinovi. Zábavná přehlídka šíleností na téma kudy z nudy, ale kdybych tvrdila, že jsem se z toho nějak tetelila, tak to bych lhala. (02.08.2016)

Dreamworksovské CGI animáky byly vždycky hlavně rychlospotřební zábavou a vyjma prvního Shreka a How to train your dragon se nikdy nedokázaly prokopat do úplně první ligy (ve které jsou krom nich, pravda, snad už jen Úžasňákovi protože zbytek Pixaru převážně smrdí), ale i přes množství filmů které u nich vzniká se kupodivu drží kvalitou v docela potěšujícím nadprůměru. Když tedy pomineme pár excesů, převážně v podobě příšerných pokračování... mezi které Megamind rozhodně nepatří. Jen těžko se sice vymaní ze škatulky "hravá parodie na komiksové filmy", protože při zábavném bourání všech možných komiksových klišé jde až moc daleko a zapomíná na stavění vlastního nosného příběhu (na rozdíl od právě Úžasňáků), ale pro člověka znalého alespoň povinného minima z old school superhrdinských klasik je parádní oddechovkou a překvapivě dobře fungující komedií. Infantilní nikoli ve smyslu "dětské", ale spíše "bezelstně hravé" - stejně jako samotný hlavní hrdina který se s šibalským úsměvem chce v prvé řadě pořádně bavit. A za přestylizování superhrdinů do podoby rockových hvězd (se super hudbou) bod nahoru. 8/10 (02.09.2011)

Vzdávám hold tomu, kdo vymyslel animovaný film a těm, kteří vyšlapali cestičku až k tomuto naprosto dokonalému dílu. Megamysl je jednak skvělý příběh, jednak skvělé zpracování. Dabing Pitta nebo Ferrella a ACϟDC k tomu jej také posouvá o kousek dál. Upřímně, naposledy jsem se takhle zíral u Užasňákových. (23.04.2011)