Hostiteľ

Furt jsem v tom hledal nějakou mormonskou fantazii nebo alegorii ke konspiračním teoriím o plíživý totalitě ze strany současnýho establishmentu, hledal jsem ale asi zbytečně. Je to hlavně vcelku sympatická schizofrenní lovestory (fakt jsem to napsal?), která vtipně využívá toho, že o tělo hlavní hrdinky se perou dvě osobnosti: ta mimozemská i ta původní. A každá osobnost se samozřejmě zamiluje do jinýho klučiny s vizáží členky kapely One Direction. Sráží to nevýrazná plíživá záporačka Diane Kruger, fakt nelogický tajtrdlíkování mnoha postav, zas to má ale fajn akci na dálnici a je to mnohem míň patetický a do sebe zahleděný než Twilight. Tak já nevim. 50% (25.03.2013)

Kniha Meyerovky nebyla vyloženě špatná, aspoň prvních dvěstě stran, oproti stmívání jsem tam změnu zaznamenala, než se do toho nezapletla nějaká láska a pak spisovatelka opět sklouzla k tomu, co předváděla v sérii stmívání (s ještě větší dávkou sebeobětování a sebemrskačství hlavní hrdinky, než v již zmiňované). To co v knize nebylo špatně popsané byl rozvíjející se vztah Melanie a Poutnice a pak jak se dostala k lidem do jeskyně a jak si získávala jejich důvěru. Bylo to dlouhé, pomale se rozvíjející a právě proto celkem snadno uvěřitelné. Ve filmu to bylo jak kdyby s nima byla týden a už se všema byla nejlepší kámoš. To co v knize bylo dobré, to ve filmu buď vůbec není nebo je to změněné tak, že už to s původní "scénou" nemá téměř nic společného. Ubrala bych záběry na šutry a přidala bych víc scén o právě hlavní hrdince, kterak se se všemi zbližuje. A hlavně, po nějaké chvíli Wanda v knize již vůbec nepůsobila jako duše, ale jako člověk, se všema emocema a citama. Nevím jestli to byl záměr, ale ve filmu pořád působila jako ufon. Jsem zklamaná, protože z knihy sem úplně zklamaná nebyla (kromě toho, že Meyerová nadměrně užívá věty jako: Působí mu to bolest, zabolelo mě to, nechci mu způsobovat další bolest a její asi nejoblíbenější: Zalapala jsem po dechu, zalapal po dechu, zalapali po dechu. Steph, choď na kurzy s názvem: Učíme se psát knihu.). (17.04.2014)

Hvězdičku za Radioactive v závěrečných titulcích. Jinak bych si dovolil požádat tu pindu, která to napsala, aby propříště znásilňovala jiné žánry než ty, které mám zrovna já rád. Dělat sci-fi pro lidi, kteří nemají rádi sci-fi, nedává smysl. Nechť si intelektuálně pubertální diváctvo a čtenářstvo klidně dál rochní v pubertálních romantikách - pokud zůstanou na poli romantického žánru. Sledovat v hororových, případně ve vědeckofantastických kulisách příběh, jehož nejsilnějším motorem je hrdinčino rozhodování mezi dvěma hošany, mi pije krev. Nejsmutnější navíc je, že sem tam probleskne i základ nějakého sci-fi motivu, který by se slušel patřičně rozvést. Na to ale bohužel mysl Stephenie Meyerové nestačí. A Andrewa Niccola přestávám považovat za filmaře, kterého chci sledovat. Propůjčit se k takové břečce, fuj. (29.04.2013)

Četl jsem knihu (překvapivě kvalitní a zajímavá) a film kupodivu nezklamal. Takto jsem si to představoval (se znalostí traileru). Jedině na konci Emily Browning nemusela být (drobný SPOILER - v knize vyberou tělo sedmnáctileté dívky - konec drobného SPOILERu) a úplný závěr jsem si představoval maličko jinak. Rozhovory Melanie s Poutnicí vypadaly, jak jsem očekával, útočiště lidí také, hlavní mužští představitelé splnili představy, atd. Film obsahuje "duši" knihy. Samozřejmě je to kráceno a střiháno, zapojení Duše do lidské společnosti zabere reálně v knize mnohem víc času a je zajímavější, akceptuju ale, že to ve filmu lépe nejde. Možná, že kdybych knihu nečetl, psal bych jinak, ale měl jsem ji při sledování filmu před očima a protože se ve filmu od obsahu nijak násilně neodtrhli, hodnotím pozitivně. Maličko méně akční, než co říká trailer: https://www.youtube.com/watch?v=SRKjf8b4f2E (16.02.2017)

Nic jsem nečekal a dostal přesně to, co jsem čekal. Laciný, televizně papundeklově působící Twajlajt v bledě modrém, ve kterém je lidstvo na pokraji vyhynutí, ale místo invaze a přežití se řeší jestli políbit Karla nebo Frantu. Dvě hodiny čistokrevné nudy, ve které nejenže nefunguje ani napětí, ale kupodivu ani ta romantika (ručička na detektoru chemie se ani nezachvěla), ta romantika o které to jako mělo celé být. Navíc se tu nestane téměř nic opravdu zajímavého, takže nakonec jediné, čím to celé zaujme, je míra nesmyslnosti, se kterou mluví a konají nejen obě části hlavní postavy (těžko tomu můžu říkat hrdinka) v podání překvapivě nevýrazné Saoirse, ale také ostatní postavy, ať už lidské nebo mimozemské. (01.11.2013)