Hostiteľ

A je to tady! Adaptace další knihy Stephenie Meyer, teenagerky a níž, vlhněte na povel! Ne, vážně, je to stejně trapné jako předchozí filmy série Twilight včetně spousty WTF momentů a hlášek ("You're angry when I kiss a man you do love, and you're angry when I kiss a man you don't. It's very confusing."), které se zapíší do dějin. Za co vlastně ta hvězda?! Už si vzpomínám - za tu hlavní ideu, která by se dala zpracovat v zajímavém existencionálním sci-fi. (24.09.2014)

Nápad s dvěma ženami v jednom těle by se jistě dal využít k srdceryvnému (bez ironie) vyprávění o tom, jak těžké je pro dospívající dívku být sama sebou, nelpět na povrchu a věřit svým pocitům. Nestalo se. Co se stalo, je kýčovitá, trapně doslovná vykrádačka novohollywoodského dramatu Wanda a zároveň výstižný produkt společnosti spektáklu, v němž musí být pro potěchu oka vizualizovaná i duše. Hrdinka Hostitele (neměla by to být spíše Hostitelka?) po většinu podivuhodně nedramatického filmu putuje svým vnitřním světem, přičemž s orientací jí vzhledem k emocionální labilitě musí pomáhat „racionální“ mužské postavy. Nevadilo by, jak málo se toho ve filmu za dvě hodiny přihodí („ženská“ neakčnost by naopak mohla sloužit za důkaz ideologické podvratnosti), kdyby jeho myšlenkové podloží nebylo tak blboučké. Úzkosti postmoderní společnosti (strach z přistěhovalců, potřeba návratu k jednoduchosti westernových mýtů, emocionální odtažitost přetechnologizovaného světa, útěk od globálního k lokálnímu) jsou nejenže prezentovány v midcultovém balení bez jakékoli znepokojivosti (když se objeví krev, je to malý svátek), ale navíc nám tvůrci hnedle nabízejí pohádkově banální řešení, která jen podporují falešnou iluzi, že vlastně není důvod k obavám a postačí, když se všichni budeme milovat a množit. Na každý z nemnoha kladů (pár působivých záběrů, náznak vizuálního konceptu, doktor s vizáží Obamy) připadá minimálně pětinásobné množství důvodů, proč se tomuhle urážlivě zploštělému příběhu o citové rozpolcenosti mladistvých raději vyhnout (robotické herectví nejen mimozemšťanů, ale i pozemšťanů, žádná gradace, žádné napětí, několik konců a hlavně neodbytný pocit, že se někdo snaží udělat z komára sakra velkého velblouda). Apendix: Fanynky a fanoušci Twilightu nechť můj komentář a hodnocení klidně ignorují. 30% (25.03.2013)

Pokud věrnost knižní předloze je taková, co jsem slyšel, už by jsi vážně zasloužila "spisovatelka" Meyersová zavřít do jednoho pokoje s upírem z Blada, vlkodlakem z Underworldu a mimozemšťanem z Vetřelce. Niccol na pár místech nezapře svůj talent, jenže nemá šanci zachránit nudné konverzační "inside" drama a jen díky Saoirse Ronan není tolik ubíjející, jak mohlo být. (30.03.2013)

Hostitel je přeslazená sci-fi limonáda ve které však místo kostek ledu plavou modré kontaktní čočky... Ačkoliv se film odehrává v nedaleké budoucnosti, tvůrci si celkem dobře vystačili s jednou pouští, několika bílejma kvádrama a asi 10 pochromovanými sporťáky, pochromovanou motorkou a pochromovanym vrtulníkem. Jo a zapomněl bych ny několik deosprejů a ty zmíněné modré kontaktní čočky... Aby jste film pochopili, musíte mít neustále na paměti, že ti s čočkami jsou emzáci a ti bez čoček jsou lidi. Jinak všichni vypadají stejně. Mladí, štíhlí, atraktivní perspektivní američané, prostě ti obyčejní lidé které můžete kdekoliv ve Státech potkat na ulici. Emzáci chtěj samosebou pochytat všechny lidi a ti se samosebou pochytání brání. Jenže do jednoho lidského těla byla přenesena duše ufouna a začla se vykecávat s duší mrtvého člověka, čímž samosebou vznikl problém. Emzákům se to nelíbí a když už tak chtějí aby duše napráskala kde jsou další lidičkové a lidičkové zase nevěří, že v těle s emzákem může být i původní dušička. No zašmodrchanec jak Brno. A tom je tenhle film. Nebudu spoilerovat, ale nebojte skončí to dobře po americku a nejedno dívčí tělíčko rozechvěné těmi svalovci líbajícími se za dešťů v poušti na konci vzlykne... No mne zaujal začátel, ale zbytek filmu jsem tak nějak prozíval. Být to o 70 minut kratší, mohl to být klidně slušný díl Krajních mezí. Dávám dvě žábronožky solné. Brr kdybych věděl čím krmím rybky v akvárku a že mi to může vlézt do hlavy... od teď už jenom sušené dafnie! * * (26.10.2014)

Furt jsem v tom hledal nějakou mormonskou fantazii nebo alegorii ke konspiračním teoriím o plíživý totalitě ze strany současnýho establishmentu, hledal jsem ale asi zbytečně. Je to hlavně vcelku sympatická schizofrenní lovestory (fakt jsem to napsal?), která vtipně využívá toho, že o tělo hlavní hrdinky se perou dvě osobnosti: ta mimozemská i ta původní. A každá osobnost se samozřejmě zamiluje do jinýho klučiny s vizáží členky kapely One Direction. Sráží to nevýrazná plíživá záporačka Diane Kruger, fakt nelogický tajtrdlíkování mnoha postav, zas to má ale fajn akci na dálnici a je to mnohem míň patetický a do sebe zahleděný než Twilight. Tak já nevim. 50% (25.03.2013)