Řada nešťastných příhod

6/10. První série mě fakt hodně bavila. A to i přes svou okatou sebeparodii, nepěkné digi triky a šílenou naivitu. Druhá ve všem přidala, což v mých očích spadlo do lehkého podprůměru a závěrečná řada se sice snažila, ale přesto jsem neměl pocit uspokojivého završení. Hrozně zvláštní projekt, u kterého jsem na jednu stranu rád, že dostal zelenou a zadaptovala se celá knižní série, z druhé strany bych se to bál komukoliv doporučit. Takže něco mezi. Ale nápaditý to je, o tom žádná! (13.01.2019)

Netflix nám opět naservíroval jeden velice očekávaný seriál. Tentokrát jde o A Series of Unfortunate Events. Knižní série mě minula a film, kde hrál hlavní roli Jim Carrey, mě nijak neoslovil, takže jsem byl zvědav, jestli Neil Patrick Harris dokáže zachránit reputaci a já budu mít další přírůstek do watchlistu. A poměrně se zadařilo. Obsazení Neila Patricka Harrise byl skvělý krok. NPH je sympaťák a bez problémů dává zapomenout na Barneyho. Velice mě potěšil a bavil taky vypravěč v podání Patricka Warburtona. Jak už bývá zvykem, tak Netflix nešetřil a je to vidět na zpracování s povedenými kostýmy. Kladem je podobnost s Pushing Daisies a navrch se přidalo pár povedených vtípků a dětské postavy, které nejsou otravné (vyjma Klause), ale zdařilé. Přesto se najde pár mínusů. Tím hlavním je, že se schéma rychle zají a opakuje - Olaf vystopuje děti, už je skoro má a pak se od něho zase dostanou. A když se to opakuje tak často, tak to přestane bavit a být zajímavé. Možná mám ještě jednu připomínku – čekal jsem, že mě to chytne víc. Je to sice dobrá a kvalitní podívaná, jenže mě nic nenutí se pustit do dalšího dílu… (08.03.2017)

Třináct let starý film s Jimem Carreym coby hrabětem Olafem mi ve srovnání s tímhle seriálem přijde jako klenot. Stylizace byla podobná, ale o něco lepší, děj lépe ubíhá a herci jsou lepší. V téhle novince od Netflixu stojí za to Neil Patrick Harris (Olaf), ale dětští herci, kteří hrají sourozence, nemají dostatečné charisma a většina ostatních herců hraje podivně odměřeně a chvílemi až podprůměrně. A protože herci nejsou dostatečně zajímaví, nezáleželo mi na postavách a měla jsem problém přinutit se sledovat další díl. Tvůrci zkrátka nenašli rovnováhu mezi sarkastickým vyprávěním Lemonyho Snicketa a chladným odstupem. Navíc je seriál chvílemi až moc naschvál krutý (např. několik zvratů v posledních dvou dílech, které nebudu spoilerovat) a budil ve mě dojem, že příběh divům ukazuje zvednutý prostředníček. Lemony mě několikrát varoval, že pokud nemám ráda kruté příběhy, kde se stále dějí hnusné věci, nemám se dívat dál. Myslím, že ho poslechnu. (19.03.2017)

Když už trpí hlavní hrdinové, tak ať trpí i diváci. A to jak znalci filmové adaptace, tak milovníci předlohy a logicky i úplní začátečníci. Všichni dostávají od začátku jednu pesimistickou vyhlídku za druhou, Patrick Warburton jako Lemony nemilosrdně ujišťuje, že bude hůř a jednomu by se ani nechtělo hlavním postavám fandit, protože podle všech předpokladů to ani nemá cenu. Jenže byla by škoda tuhle řadu příhod neprožít. Zápal všech zúčastněných je extrémně nakažlivý, galerie grimas Neila Patricka Harrise je nekonečná a těch nečekaných hereckých nástupů na scénu, kdy jsem v nejednom případě nadšeně vyskočil z křesla, to vše dává trablům sourozenců Baudelairových punc události, která překvapivě prolétla docela nízko pod diváckým radarem. Jediné, co mi zabránilo vyšplhat po ledové stěně až k nejvyššímu hodnocení, je už samotná pointa knižní série. Tedy vykutálený přístup k odpovědím, na které se nejvíce čeká a které nejednou zůstanou až průzračně jednoduché nebo dokonce zmíněné jednou větou ve druhém plánu. Komu je tahle potenciální frustrace sympatická, ten si ji užije dosyta, pro všechny ostatní je tu výše zmíněné, vše zabalené do nikdy neodpočívajícího černého humoru a jedinečného výtvarného řešení. (11.04.2023)

Naprosto geniální a Neil Patrick Harris si zaslouží Emmy. Knihy jsem četla, když mi bylo asi 11 let a moc už si z nich přece jen nepamatuju, ale moje láska pro morbidní příběhy o sirotcích a psychopatickém strýčkovi přetrvala a Netflix dokonale zachytil atmosféru celého příběhu a se sarkastickým humorem nevýjimaje. Hudba Jamese Newtona Howarda je něco úžasného a prostě lahoda pro mé ucho. "And that's not how the story goes..." mi v hlavě bude znít dokud nedostaneme 2. řadu. (21.01.2017)