Oběti a vrazi

přidávám 4* po třetím shlédnutí a nemůžu si pomoct, ale ten film mne nějak přitahuje...dokážu dokonce odhlédnout ode všech nedokonalostí, vidím jich tam míň a míň a víc pro mne vylézá na povrch osud těch dvou, hlavně díky Karlu Rodenovi, protože to, co předvádí před kamerou za výkon nemá obdoby...a hudba Bohuslava Martinů k tomu taky slušně dopomáhá...Tento film je pro mne takovou řeckou archetypální tragédii v českém prostředí (01.09.2008)

So žiadnou osobou z tohto filmu by som sa nikdy nechcel stretnúť. Jeden z viacerých českých pokusov o psychologický art, ktorý je príliš vyumelkovaný na to, aby sa za art mohol vydávať. Dialogy sú na hrane uveritelnosti a tým pádom neverím ani tomu, že takéto postavy by mohli reálne existovať. Oni by mohli, ale to by musel byť film nakrútený iným spôsobom. Film má svoje svetlé momenty, svojim spôsobom sa jedná o sympatický pokus, ale cítiť z neho pachuť akejsi autorskej chcenosti, ktorú nedokáže Sedláčková zakryť. Ani prechody medzi minulosťou a prítomnosťou nie sú zvládnuté bez problémov, nedodržujú totiž žiaden časový rytmus, proste ak sa prechod chodí, tak tam je a je jedno, že raz po pár minútach a potom zase po pár sekundách. (25.02.2016)

Oběti a vrazi je filmové drama tabuizovaných mezilidských vztahů. Téma může sice vyvolat zdání šokující společenské kontroverze, ale způsob zpracování psychologickou hlubinu duší obchází obloukem ve strachu z procitnutí. Slibné momenty jsou střídány slabšími. Andrea Sedláčková, zřejmě fascinována zakázanou láskou, nedokáže přinést strhující okamžiky, ani psychedelickou náladu a vše opatrně, snad až nezúčastněně, sleduje zpovzdálí a ochuzuje nás o skutečné prožitky. Jsou zde náznaky, herecká ekipa se zdatně dle svých vychvalovaných schopností snaží podat obraz opravdovosti, a přesto se můžeme po konci představení cítit ožebračení z nedotažených možností. Hlavní postavou extravagantního dramatu života je Mirek Vančura (dobrý Karel Roden, jako mladý zajímavý Vladimír Škultéty), psychicky labilní a společensky introvertní průvodce muzejní expozice. Vlivem okolností, mladického očekávání a nezkušeností se dostává do závislého vztahu, ze kterého nemůže a ani nechce nalézt cestu ven k osvobození vlastního ducha. Nakonec se zdá, že jeho hnacím motorem je uražená ješitnost a dětinský vztek. Nejhlasitější momenty jsou spíše dílem náhody, než rozpolcenosti trápící se lidské duše. Hlavní ženskou postavou je Mirkova starší sestra Jana (zajímavá Ivana Chýlková, jako mladá pohledná Monika Hilmerová), sebevědomá druhá strana zkázonosné romance. Sexuální touha je jen vyřčena, nikoli zobrazena. Maloměšťácká bigotnost dokáže zatvrdit lidská srdce a Sedláčková nenašla odvahu ho otevřít ke čtení. A Chýlková se svým pojetím blíží důvěrně známým panovačným ženám. Důležitou postavou je servírka Olga (zajímavá Veronika Jeníková), Janina kamarádka se sympatií k Mirkovi. Snaží se nalézt cestu mezi naléhavým vydíráním a vzplanutím citů, cestička je ovšem spletitá a zarostlá strachem z možné upřímnosti. Výraznější postavou je Josef (sympatický Ján Króner ml.), Janin manžel. Sice se říká, že nevstoupíš dvakrát do stejné řeky, leč v některých případech se na stejném místě topíme opakovaně, dobrovolně a bez ponaučení. Z dalších rolí: Janin dlouholetý milenec Ludvík (příjemný Bohumil Klepl), starostlivá a křehká matka sourozenců (zajímavá Daniela Kolářová), autoritativní otec (Ján Sedal), rozezlená puritánka Doubravová (zajímavá Simona Stašová), její nevěrný manžel (příjemný Jiří Štěpnička), či Mirkova mladická známost Kateřina (Anna Duchaňová). Nevšední a extrémní partnerské vztahy mám rád, ale existují značné rozdíly ve způsobech zpracování. Samotné téma je příslibem, vedení děje je kolísavé, dává záchvěvy, naději i zklamání. Škoda. (02.12.2017)

Naprostý souhlas s tím, co tady přede mnou napsala KevSpa. Karel Roden dokáže opravdu zahrát snad kohokoliv, jeho herecký rejstřík je na to dost bohatý a rozsáhlý. Horší už je to s ostatními. Chýlková s Hilmerovou byly poněkud nepřesvědčivé a Škultéty působil tak nějak mdle. Stejně tak mdle na mne zapůsobily i scénář a režie. Andrea Sedláčková je bohužel podle mne málo zkušená na to, aby dokázala natočit kvalitní film podle slabšího scénáře, proto je výsledek takový, jaký je. Ale díky námětu a Rodenovi je to alespoň za 3. (02.12.2002)

Andrea Sedláčková pojala svůj první film se sebevědomou jistotou a natočila komorní příběh o jednom sourozeneckém vztahu. Zdatně jí při tom pomohlo herecké obsazení ve kterém nad všechny vyčnívá především Monika Hilmerová a Karel Roden. Naopak za nepříliš štˇastné, ale funkční a do příběhu zapadající, považuji použití klasické hudby Bohuslava Martinů a také jsem měl občas pocit, že mě mnohem více zajímají osudy úplně jiných lidí, než hlavní dvojice. I přesto se jedná o velmi dobrý film. (06.12.2002)