Červíčkovia

Já chci taky měnit tvary jako ti hadi (nebo červy, tak jim říkají na Slovensku). Chci být ráno pánvičkou, v poledne žebříkem a večer basebalovou pálkou, abych mohl roztřískat televizi, když běží (nebo se spíš plazí) Žížaláci. V dnešní době neomezených možností, kdy si za pohlaví můžeme zvolit bojovou helikoptéru, je nezbytné dětem připomínat, že můžou být čím chtějí. Žel Bohu lidské tělo není plastické jako plastická operace, pohlaví jsou jenom dvě (jestli jsem někoho urazil tak se omlouvám) a žížaláci dost nudným večerníčkem, u kterého se snad musí nudit každý starší tři let. (06.06.2021)

To je takova sracka, takovej vyplach, chudaci deti. Ikdyz pochybuju, ze u toho nejake vydrzi. To nemuze zadne dat ani na drogach. Tak leda kaposlavuv syn, zrovna na vychazce ze cvokarny...Jestli na to nekdo dobrovolne necha koukat sve dite, tak tam patri s nim. Naprosto neskutecny. Autora okamzite do retezu a do lecebny, to nemuze byt normalni clovek! Co to doprdele ma bejt?! (21.12.2016)

Zrovna večeřím a po dlouhé době se ozve známá "veřerníčkovská" melodie, říkám si: "No co, podíváme se, copak těm dnešním dětem pouštěj." Za pár okamžiků jsem zděšen, náplní Žížaláků je v podstatě jen týmové šikanování jedince, v tomto případě kosáka. Samé bum, prásk, do toho nelibozvučná hudba a záběry střídající se tak rychle, že se mi z toho všeho za chvíli začala motat hlava. A pak se všichni diví, že každé druhé dítě je hyperaktivní. Hrůza! (16.06.2011)

Vnímám tenhle seriál jen jako praktické cvičení v animaci plastelíny, bohužel ovšem bez jakékoliv smysluplné hodnoty pro dětskou zábavu, neřkuli vývoj. Podivné, bezpointní příběhy, ve kterých se dvě žížaly po vzoru medvědů od Kolína přeměňují v kdeco, jsou doprovázeny otravným hudební doprovodem a rušivými zvuky. Serie je asi míněna pro opravdu malé díváky, vrnící u Teletubbies, což je podle mého trefa totálně mimo. Jakožto tatík tří dětí dobře vím, k čemu jsou takováhle dílka dobrá, totiž jen a jen k tomu, aby vám děti na chvíli dali pokoj. Jinak je to velké nic, které nerozvíjí slovní zásobu, fantazii, smysl pro humor, ale ani pochopení příběhu nebo náhlednutí do fungování světa. Než tohle, stokrát radši si s dětmi povídat nebo zpívat písničky. (21.12.2016)

Nechápu to zhnusení, které se line mnoha zdejšími komentáři. Na poli plastelínové tvorby bez mluveného slova mnohem raději dám tohle než šílené zelené hrochy (viz Jak to chodí u hrochů). Jednoduchá forma, sázka na kouzlo Formeláků, výrazný klavírní doprovod, krom občasného morálně sporného děje;) nemám výhrady. Není to Pingu ani Tarbíci, ale dá to na slušných 70%. (17.10.2021)