Suspiria

S původní Suspirií to nemá prakticky nic společného. Stačilo trošku překopat premisu se třemi matkami – která je zde stejně dost alternativní – a změnit zasazení do taneční školy a hned by z toho byl soběstačný film, který by se vůbec nemusel balit do hávu remaku hororové klasiky ze 70. let. Těšil jsem se na artovější pojetí, ale nikdy by mě nenapadlo, že se z toho stane srdceryvná holocaustová love story s čarodějnicemi. Z nové Suspirie cením jen některé dílčí momenty a místy znepokojující atmosféru – celé je to ale natolik nekonzistentní, že i když se objevilo něco, co mě zaujalo, tak to hned vzápětí bylo rozmeteno něčím úmorným či nezajímavým. Nerad haním filmy za jejich délku, ale tady je tolik zbytečných a nic neříkajících scén, že ta přestřelená stopáž je zcela neodpustitelná. Guadagnino bohužel moc nepracuje s nějakou postupnou gradací atmosféry a mysteriózna – škola přijde o roucho tajemna hodně rychle – a film nemá ani žádnou pořádnou příběhovou kostru. Ve výsledku to na mě působí jako taková experimentální feministická vyhoněnost, která pro své účely zneužila dobré jméno Suspirie. Pachuť v hubě po tomhle zážitku asi jen tak nezmizí a začínám litovat, že remake Suspirie nenatočil raději David Gordon Green, který se původně kolem projektu motal předtím, než ho dostali Guadagnino s Kajganichem a vytvořili tenhle paskvil. (05.10.2018)

Mnohovrstevnatá předělávka Argentova dnes už notně zastaralého majstrštyku. Původní báchorku o čarodějnicích v taneční škole rozšiřuje snad do všech myslitelných stran, do času i prostoru. Vyžaduje to hodně pozornosti, úlitbu pro 70s horory (stylizací i postupy) a otevřenou mysl k šíleně přestřelenému konci... a člověk bude nadmíru spokojen. (30.07.2019)

Slušné bludiště myšlenek, nápadů a pocitů zasazené do zdí rozděleného Berlína, kde by se člověk měl pomalu bát víc tančících žen, než Baadera s Meinhofovou. Do sedmdesátkové deprese vysaturované záběry, taneční čísla, z kterých křupou kosti, nepříjemně snové výjevy podepřené hudbou Thoma Yorka a obskurní finále to jsou prvky, které se vypálí do mysli, jako už dlouho nic. Něco na těch artových režisérech je, když se rozhodnou si natočit horor. Tahle Suspiria má rozhodně nakročeno k tomu zařadit se po bok Osvícení a Rosemary má děťátko. (16.01.2019)

Těžko jednoznačně říct, jestli je lepší originál nebo remake. Oba filmy jsou trochu jiný a hlavně natočený úplně jinak. Novinka není tak naivní jako Argentův kousek a působila na mě díky kulisám smutnýho a špinavýho Berlína mnohem syrověji. Potěšila mě hudba mojí oblíbený radiový hlavy Thoma Yorkea. Škola se jeví opravdovějš, celej film je tanečnější (obzvlášť Olga ve svým krátkým výstupu prokázala velkej talent a obrovskou míru ohebnosti, hihi), scény a masky jsou daleko horrorovější a film celkově víc propracovanej, ale zároveň dost utahanej. A ať jsem si dával všechny různý nitky jakkoliv dohromady, nenašel jsem důvod, proč pana doktora nehrál skutečnej starší muž. Zřejmě jen rozmařilost, která však působila rušivě. Dávám oběma filmům "za tři", ale Argento byl tak nějak kouzelnější. (25.02.2022)

Určitě ten nejdivnější film, který jsem viděl za hodně dlouhou dobu. Nejsem si jist, zda jsem celý tento příběh správně pochopil. Ale přišlo mi to příliš dlouhé a divné na to, aby to u mne mohlo uspět. Největším zklamáním však byla minirolička mé oblíbené herečky, která je však zde na čsfd uvedena na třetím mistě. Za normálních okolností bych dal asi jen dvě hvězdy, ale nemohu snímku upřít, že to celé bylo natočeno velice poutavě a ani na chvíli jsem se při sledování nenudil. 55% (28.03.2021)