Na Mamuta!

Při pohledu na filmografii Gérarda Depardieu z poslední dekády je nutné konstatovat, že podle všech známek trpí velkou sociální nouzí, protože bere prakticky jakoukoli nabídku a z někdejšího filmového klenotu a vývozního artiklu do zámoří se stala nevkusná bižuterie zdobící obstarožní klekánice. Důkazem, že hrát nezapomněl a jeho filmové role nejsou jen důsledkem prohrané sázky, je vedlejší postava gangstera ve Veřejném nepříteli a především hlavní role v tomto snímku. "Mamut" je zasloužilý pracovník jatek, který po dobu deseti let neprotestoval proti jakémukoli přidělenému úkolu, ba co víc, v podstatě ve své práci ani nepromluvil. Jeho myšlenkový svět je totiž prostinký a je vděčný za namáhavou fyzickou práci, při které nemusí zaměstnávat mozkové buňky. Dokonale ho zaskočí fakt, že dosáhl důchodové hranice a jeho doposud pečlivě nalinkovaný jednoduchý svět dostane zásadní trhlinu. Při své těžkopádnosti je pro něj obtížné se změnám přizpůsobit a vyřešit banální životní problémy. Při pouhém nákupu v supermarketu je schopný nadělat takovou paseku, že se divákova bránice natřásá ještě po několika minutách. Tím spíš pak je pro "Mamuta" obtížnější zvládnout vyřízení starobního důchodu. Střídal totiž zaměstnání jako ponožky a vzhledem k jeho odporu k papírům je nasnadě, že mu spousta důležitých lejster schází. Po nevybíravém nátlaku manželky usedá na stařičký motocykl a film se mění v poněkud bizarní road movie po jeho minulosti, při které se setkává nejen s pozoruhodnou sebrankou bývalých zaměstnavatelů, ale i s pozapomenutými rodinnými vazbami. Celé se to odvíjí v tragikomickém duchu a ve zvláštní poetické nadsázce. Pouhý pohled na hromotluka s tváří vysloužilého boxera po sérii drtivých porážek, s dlouhými vlasy a věčně nechápavým pohledem ve tváři tomuhle filmu přidává spoustu procent. Trochu mi vadila ta halucinogenní linie s Isabelle Adjani, ale každopádně jde o přívětivý lidský snímek, který na pár místech překračuje hranice politické korektnosti, jak ji vnímá maloměšťák. Celkový dojem: 80 %. (28.11.2010)

Ušlo to. Nejsem z toho zklamaný, ale ani nadšený. Na mamuta! je kombinací filmu o stáří, komedie, bláznivé komedie plné bizarních postav (a domu s nejdivnějšími dekoracemi, jaké jsem kdy viděl a konkurovat by mu mohla leda tak lampa z Texaského masakru (původního)) - akorát to společné honění mi přišlo mimo - a pohodové road movie (o kterou se to sice hezky snaží, ale nedaří se), přičemž ani jedno nedominuje a těžko říct, o co přesně se tvůrci snažili. Sice se na to dobře dívá, ani to moc nenudí, něco pobaví (i když spíš úsměvem než tím, že byste měli záchvaty smíchu), Depardieu je opět skvělý a příběh je dobře vymyšlený, ale na víc jak 3* to prostě není. (20.06.2020)

Francie je skvostná. Od francouzkých polibků, přes francouzský způsob života až k francouzkým filmům je všechno tak nádherné, že jsem z toho samou radostí vyseděl do země českej ďůlek, ale...! Jestli bych měl fracouzský polibek někdy prožívat, jako v případě Na mamuta, tak to abych do toho ďůlku strčil hlavu, světově se z toho posral a radši přestal žít. Obrovký zklamání.... (20.12.2010)

Sociálny systém vie o jednoduchých ľudkoch, čo v mladosti nemysleli na starobu a necháva ich pri dokazovaní nároku na dôchodok zámerne sa škvariť v ohni dokazovania ťažko dokázateľnej variabilnej pracovnej minulosti. Štát ušetrí a sociálne negramotní nech aj zgrgnú, pre ekonomiku sú aj tak nepotrební. Čo im ostáva ako alternatíva? Návštevy príbuzných a zblíženie sa s tými povoľnejšími z nich, paberkovanie drobných mincí, spomienky a poézia okamžiku. Režisérskej dvojici ubudlo humoru, čo je pri téme o ľuďoch za zenitom pochopiteľné. Tempo filmu zodpovedá veku a životnej situácii šesťdesiatnika, spomalenej dlhodobou ťažkou prácou, hľadajúceho korene mladosti v novej dobe. Funguje rovnako dobre a vyvážene ako komédia, nostalgický film, sociálna kritika i road movie. No a Depardieu? Nemá chybu. (20.09.2011)

Poctivá francouzská road-movie, čekal jsem od toho o malinko víc, ale ani tak jsem zklamán rozhodně nebyl, jelikož jsem na film zašel jako na drama, ne komedii, film pro něj splňuje dle mého všechny kritéria. Snímek se snaží tvářit hodně realisticky, bez výraznějšího hudebního dopovodu, pokud nepočítám tajemné vize se zakrvácenou ženou. Zabírání postav kamerou zezadu a humorné vložky jen posílily můj divácký zážitek. 80% (11.01.2011)