Utrpení mladého Boháčka

Onen nemotorný chasník je předkládán jako více-méně normální typ („jeden z nás“), zároveň ho však od začátku nemohu vnímat jinak než jako devianta (nedůtklivá rádobyvzdorná oběť mateřské péče s extrémním nezájmem o ženy). Tato rozpornost zpočátku hatí věrohodnost jeho komediálního potrefování (zvláště chybí-li jakákoli kvalita, která by mu mohla propůjčit právo na deviantnost). U Landovského je však možné cokoli, tudíž to žeru. Všechno se schová za mámu, hlavně se taky musí všechno schovat před mámou. Ostatně tento deviant je charakter a svým způsobem gentleman, jinak by totiž po přiznání ženě, že nesnáší ženský, neodpověděl na její otázku proč „co je vám do toho“. Později se ukáže, že je to právě ono bytí společensky deviantním outsiderem, které tohoto mladého traktoristu disponuje k proniknutí k čemusi pravému v náhodném skorovztahu se světa znalou, inteligentní, zklamávanou leč vždy nad věcí jsoucí slečnou ze svobodomyslných kruhů. A naopak, totéž s ním nalézá ona. Cosi, co u svých, u „normálních“ nemají šanci nalézt. Ne proto, že by to nemohlo být, ale proto, že neexistuje cesta. Na jedné straně hypertrofované etiketální ohledy v kravíně (ecce, homo socialisticus rusticus), na druhé povrchně přízemní zájmy u rafinovaněji fundovaných frikulínů (ecce, homo liber). Tedy ne, že by toho „čehosi pravého“ ti dva spolu dosáhli – propast mezi nimi je přece jen nepřeklenutelná -, ale bylo jim dáno to alespoň zahlédnout. Paradoxně díky grotesknosti jejich seznámení, přičemž „běžně“ by se tito dva spolu seznámit vůbec nemohli. Nevěsta z kravína však rovněž „začne chtít“. Obě slečny jsou krásné a sympatické, což činí celou zápletku stravitelnou, o to však zapeklitější. Vytváří se neřešitelná rovnice: máma chce nevěstu, nevěsta ženicha, ženich svoji falešnou sestřenici. Řešení je na ní a tak slečna disponující moudrostí světa vrací vše do náležitých kolejí. Náležité koleje však nevedou k happyendu, pouze se sbíhají a rozbíhají v nekonečnu. Zbývá trapnost a smutek, náležité je rozpoznáno coby nenáležité. Končí sranda, začíná utrpení mladého Boháčka. Držme jim všem palce. /// Dnes už by takový příběh nebyl možný, tehdy to ještě šlo. Co se to stalo, že během čtyřiceti let přestaly platit osobnostně-konstitutivní společenské podmínky platné po staletí? Ne, že by byly „správné“. Ale byly nějaké. Budiž mi z této posice dovolena trocha nostalgie: V některých nejzdařilejších scénách pojednávaná komedie odhaluje (zřejmě nezáměrně) dojemný fakt, že společenským ideálem onoho pokročilého hominis socialistici je buržoazní standard (o nějž se klopotně snaží), zatímco mladí pohrobci buržoazie (včetně těch, kteří jsou tak pouze označováni socialistickou propagandou) tímto standardem ostentativně pohrdají. (13.08.2011)

Je to dobrý film, ale abych mu dával více než dávám, to tedy ne. Protože zde se mi zdá hodně nadhodnocený. Ano, já pana Landovského moc nemusím, ale to není hlavní důvod. Vadí mi jako postava, takto nevýrazného a nesmělého. V té hospodě a pak u Květy mi nepřišel vůbec nesmělý, ale naopak jako muž, který se umí o své poprat, když bude potřeba. Ve snímku je místy i dosti hlucho. Zápletka je už otřepaná, ale budiž. A hlavní důvod je ten, že bych to vůbec neviděl jako komedii. (23.02.2018)

One man show Pavla Landovského dopĺňa Stellinka Zázvorková svojou typickou maminkou, ktorá chce pre svojho syna len to najlepšie. Lanďák trúsi hlášky ako na bežiacom páse, to je pravda. Ale od príchodu Jany Pazderkovej sa začínam pomaly strácať a všetok humor akosi vyšumí. Ale aj tak veľmi silné 3*. (09.12.2010)

Projev Pavla Landovského dává tomuto filmu zvláštní nádech. Takový civilní, syrový...hrál sám sebe nebo je to opravdu tak vynikající herec? Mladý Boháček je tak nesmělý a karty s klukama u piva jsou přece taková příjemná zábava. Ještě že má akční maminku. Díky ní se můžeme přiučit tomu, jak se (proti jeho vůli) balí holky a při tom se skvěle bavit jeho hláškami :-) (05.07.2010)

Lanďák v jeho přirozeném hereckém/ukecaném projevu, kde se Stella Zázvorková (pro mě archetyp děsně otravné báby v každým filmu) snaží svému synovi Tondovi, traktoristovi (který ale stráví celý film v obleku, ježděním v bahnu ve své volze) vnutit holku přes inzerát. Pod nátlakem si tady Tonda s jistou Janou (Jorga Kotrbová v té době byla výstavní) dopisuje. Tonda za ní následně jede, aby ji dovezl domů na večeři a uspokojil tak kafrající mámu (která beztak byla i důvodem skonu jeho otce) ale nedopatřením se kvůli škodolibým kamarádkám Jana Pazderková stydí a okřikne Tondu, když na ni vejde do jejího pokoje a vidí ji polonahou (což vidí její kamarádky oknem). Lanďák vlastně kraluje tím, jak je jeho postava neschopná se řádně vyjadřovat a od Jany tak po své typické slovní motanici ve vzteku odjede, ale cestou náhodou nabere v dešti Květu z Prahee, která následně souhlasí s tím, že na večeři pojede a pro mámu předstírá, že je Jana. Jenže během těch chvilek se do sebe Tonda s Květou tak trochu zahledí, ačkoliv je už z jedné dřívější scény jasné, že Květa je v komplikovaném vztahu s jiným mužem. Vše se ale zkomplikuje, když se skutečná Jana objeví. Lanďák hraje celou dobu tak nějak "ženský mě nezajímají", protože ho jeho přítelkyně zradila a vzala si jeho kamaráda. Ale spíše než komedii a její občasné humorné vsuvky jsem to vnímal jako pohled do tehdejších poměrů, vztahů, dohazování, praktičnosti na úkor všeho ostatního, všechny tyhle české komedie jsou o srovnávání s tím, jak se mají sousedi, to čecháčství. Ale Lanďák to neskutečně táhne a ani nemusí dělat moc. (21.04.2024)