Utrpení mladého Boháčka

Pavel Landovský je skvělej, ve filmu jsou pak některý opravdu skvělý scény a ta Volha M-21 je taky skvělá. Z pomyslnýho 5-ti hvězdičkovýho vrcholu film táhnou dolu některý nudnější pasáže. Nicméně pro mě je to jedna z nejlepších komedií z domácí produkce. Navíc tenhle film má štěstí v tom, že neběží v televizi 5× za rok jako např. Homolkovi. (09.01.2007)

Pro mě velké překvapení, což mám z toho, že české filmy znám tak málo. Pavel Landovský je tu naprosto skvělý, přirozený, stejně jako Regina Rázlová. Ta je dokonalá. Stellinka svou roli zvládla přesně, jak bylo potřeba, a vy před sebou máte zajímavou konverzační romantiku, která je komická i tragická, ale přitom ty emoce, jako kdyby byly potlačeny, samozřejmě úmyslně postavou Landovského. (04.02.2015)

„Jak můžeš být ty hlupáku spokojenej,když nejseš ženatej,to chceš dopadnout jako strejda Franta?Celej život do hospody s rendlíčkem,co?“Desítky dalších skvělých hlášek zdobí tento geniální film,kde Pavel Landovský řádí,jak utrženej ze řetězu,Stella Zázvorková jako jeho starostlivá matka,Jorga Kotrbová a Regina Rázlová jako jeho potencionální nevěsty ve vynikající režii pana Františka Filipa.Ten to zkrátka uměl,jak s herci tak s celkovým zpracováním většiny filmů,které točil.Sice oproti knižní předloze je film docela dost ořezán,ale to mu nic neubíra na kvalitě a hlavně na celkové atmosféře,které se Františku Filipovi podařilo do filmu přenést.Tohle je prostě špička komedie 60. let a kdykoliv se na ten film podívám,tak mě přepadávájí záchvaty huronského smíchu.“Proč nemáte rád stopaře?Stopaři mi nevadí,ženský nesnáším!“ (13.11.2010)

Prohlásím stokrát omleté, a řeknu že Pavel Landovský se v téhle roli našel. V pohodě přehrál vynikající Stellu Zázvorkovou, a zcela zastínil i svoje dvě nápadnice. Scénář mu v tom pomohl jenom zčásti. On totiž ani moc vtipný není, jen Tóňa Boháček z něj dokázal tu srandu vytřískat. Bohužel když není před kamerou, tak zábavnost prudce klesá a proto jenom čtyři hvězdičky. (20.06.2013)

Názor, že vůbec nejtěžším žánrem Thálie je právě komedie, prozrazuje takřka neomylně nositele, který je hlouběji zasvěcen do skutečných vztahů, poměrů i možností zákulisí, toho, co, vidět není, ale jasně přitom určuje kvalitu nabídky tvůrce diváku, konzumentovi. Jméno Františka Filipa je známo především z televizní dramatiky třetí a čtvrté čtvrtiny minulého století. UTRPENÍ MLADÉHO BOHÁČKA se stalo ojedinělou možností, šancí, jak přesvědčit o oprávněnosti i jeho filmových ambicí. Výsledkem je sevřený, cudný film, který charakteristickým, pro Filipa nezaměnitelným způsobem líčí příběh ne z města, ne z velkého prostředí hraničních vášní a situací, ale naopak ze zdánlivě zanedbatelně pominutelné stojaté skutečnosti venkova - lhostejno, zda v pohraničí, jak naznačuje film, či kdekoliv ve vnitrozemí, jak se to také mohlo stát i udát - vypovídá mnohé o době svého vzniku. O rovnosti ve vztazích, o slušnosti mezi lidmi, o světlech i méně osvětlených místech jejich povah uprostřed všedního dne, v němž úporně hledají sami sebe a své místo v životě. I tyto postavy se už zařadily mezi naše zklasicizované předky a tvoříce jakési pandány např. ke Kleinově homolkovské trilogii, jsou traktovány v lidské, hřejivě úsměvné poloze, která vždy Filipovi byla tak vlastní. Mládí, které tu také dostalo svou šanci, se odvděčilo řadou pozoruhodných výkonů, jež patří k vrcholům civilní herecké školy šedesátých let. Pomineme-li Pavla Landovského, pro nějž to byla jeho snad vůbec největší - zlomová - příležitost v českém filmu československého období, nelze nezaznamenat Stellu Zázvorkovou, která se tehdy postupně přehrávala do rolí starší ženské generace, a kupodivu i Regínu Rázlovou, jež tu naznačila svůj mimořádný herecký talent, jenž posléze utonul v jejích normalizačních angažmá. Nepřehlédnutelnou kráskou-ztělesnitelkou mladé ženy své doby byla již tehdy dlouholetá potomní smíchovská herečka Jorga Kotrbová. Venkovský svět JZD, nabírajících tehdy dech a postupně se vzpamatovávajících z nejhorších následků násilné kolektivizace padesátých let, dostal v tomto neokázale mimořádném filmů svůj obsah, rozměr a tehdy ještě i perspektivu. Komunistická skutečnost, jejíž obraz zachytil, by byla bez tohoto skromného, ale původního a hlubokého svědectví hned o jeden důležitý polodrahokam faktu chudší. Zbytečně a nevratně. (17.09.2007)