Soul Kitchen

Po shlédnutí "V červenci" jsem dostal neodbytnou chuť i na další kousky z režisérské dílny Fatiha Akina. Teď už můžu říct, že mě intuice nezklamala, i tentokrát platí stará známá poučka "za vším hledej režiséra". Akin umí a tímto se pro mě po Tykwerovi stává druhou německou sázkou na jistotu. Jeho rukopis je originální, trochu mi snad připomíná jen Emira Kusturicu. Narozdíl od něj má ale Akin ve svých filmech raději mladší ročníky, ideálně Řeky nebo Turky žijící v Německu. Tenhle syžet použil i v Soul Kitchen. Zatímco 99 režisérů ze sta by z takto narýsovaného hlavního hrdiny udělala zakomplexovaného nebo zahořklého, více či méně nebezpečného týpka, Akinovi Řekové a Turci jsou lidé plní života a optimismu. Po nějakých chmurech ani památky. Originál Němci to ale taky nejsou. A to je dobře. I proto je Soul Kitchen prima film. (20.01.2013)

Co udělat s krachující restaurací, když máte navíc dluh u berňáku a hygiena vám hrozí zavřením restaurace? Zkuste najmout kuchaře, který má zkušenosti s vařením ve snobských restauracích, a který se s nikým a ničím nesere a pak už je jen otázka času, kdy začne restaurace vydělávat. Jenže co dnes vypadá růžově se zítra může rozplynout jen v krásnou vzpomínku. Tenhle film nabízí originální a neotřelý pohled na podnikání v gastronomii, a díky tomu je to film zajímavý. Já osobně jsem si to užíval a byl jsem hodně zvědavý, jak to celé dopadne, a musím říct, že závěr jsem si hodně užíval, jako ostatně celý film. Postavy byly dobře vymyšlené a ještě lépe zahrané, onen neortodoxní kuchař byl solidní cvok, s nímž byste si to asi nechtěli rozházet, pokud byste věděli, jak dobře a přesně dokáže vraht nože. Bratr hlavního hrdiny a jeho zlodějská partička byli zase docela neodolatelní, obzvláště krádež DJského pultu na diskotéce za plného provozu byla hodně vtipná a nesmírně okouzlující. Zkrátka tenhle film jsem si docela užil a dá se říci, že jsem se i místy docela solidně bavil, a proto uděluji nadprůměrné čtyři hvězdy. (12.01.2012)

Chytrá Horákyně by zaplesala! Mít za úkol natočit komedii - nekomedii, drama - nedrama s přistěhovalci - nepřistěhovalci, vyplodila by zajisté něco takového a zcela určitě by srdce krále získala. Akorát by byl král proplešlý, stopadesátikilový, zpocený Turek bez základních hygienických návyků, s chlupy v uších, kterému by navíc smrdělo z huby a milá Horákyně by skončila na dně harémové hierarchie agresivních matron jako zpestření pro anální středy. Přesně takhle by dopadla epizoda Kobry 11, kdyby Zimír přestal rozjebávat bavoráky a otevřel si u dálnice putyku. Divím se, že když turecký režisér natočil unylou taškařici o Řecích, ze kterých v podstatě udělal asociální dementy a mukly, neměl druhý den v posteli ovčí hlavu. (31.05.2011)

Jestli chtěl tenhle film předvést, jak je berlínská společnost multietnická, pak mnohem přesvědčivější jsou v tomhle ohledu snímky francouzské či britské výroby - holt nedávná minulost koloniálních říší se v tomhle ohledu nezapře... Zato ale Soul Kitchen myslím věrně ukazuje Berlíňany jako kulturně a sociálně pestré společenství na hony vzdálené představě Prušáků nebo obecně studených cílevědomých Němců. Na druhé straně mě peripetie kolem chodu restaurace v průmyslové čtvrti a životních kotrmelců jejího majitele narozdíl od festivalové poroty v Benátkách nijak zvlášť nenadchly a z mého pohledu mi nepřišly dostatečně nosné pro kultovní status této podle mě jen průměrné komedie. Celkový dojem: 55 %. (05.12.2012)

No, viděl jsem už větší blbosti, podívat se na to dalo, ale že by to nutně muselo být v červených číslech?? No nevím, nevím... Mně tam prostě od samého začátku nějak neštymovalo už to umístění restaurace, vždyť to byla nějaká hala, která byla snad umístěná na samém konci železničního nádraží, někde u konce slepé koleje. Kdo by tam proboha chodil?? (14.08.2020)