Tajemství jejich očí

Vynikajuci film, ktory nemozno jednoznacne oznacit za kriminalku, pretoze ide skor o vyborne namiesany zanrovy kokteil, ktory sice plynie pomaly, co vsak vobec nie na skodu veci, pretoze nechava divakovi priestor na vlastne uvahy a teorie. Pre mna mimoriadne prijemne argentiske prekvapenie a som velmi vdacny Akademii, ze tento film ocenila, pretoze by som on zrejme nikdy nezavadil. 4,5/5* (22.03.2010)

Jsem nadšen. Dvě drobné chybičky již velmi trefně pojmenoval Marigold - taky mně mírně zchladila místy až příliš okatá práce maskéra a nepatrné náběhy k telenovelové melodramatičnosti. Z řemeslného hlediska ale jde o tak nechutně dokonalý film, až mi z toho běhal mráz po zádech. A to je pocit, na který jsem v poslední době téměř zapomněl. Umně propletený, ale nezmatený scénář evokuje tísnivou atmosféru nostalgie - nostalgie po tom, co jsme promrhali a ztratili, nejen po lidech a věcech, ale i situacích, příležitostech a nadějích. Tato éterická příchuť je ale "pouhým" bonusem ke krásné poctě oldschoolovým krimifilmům - filmům, v nichž kralovaly ostře vykreslené postavy (Sandoval!) a hrubý realismus akce. Každý pětihvězdičkový film musí obsahovat hned několik scén, které mě trefí na solar - zde jsou tři z nich : strhující one-shot záběr honičky na fotbalovém stadionu / jemně rozehrané vzrušení a následné zklamání mladé právničky v okamžiku, kdy si Esposito přijde promluvit o "jedné věci" / Sandovalova oběť. ¡Viva Argentina! (16.05.2010)

Mám tyhle typy filmů rád. Nenápadný, ale zajímavý. Na druhou stranu ale většinou u těch nenápadných hrozí, že budou taky nudný a strašně se televizně táhnoucí. No a u tohodle jsem to prožíval tisíckrát tolik. Protáčel jsem se v posteli jak zběsilej. Ale teď nevím, jestli to bylo víc filmem nebo tím, že jsem v pokoji i večer měl třicet stupňů. Vedro je občas nesnesitelná věc. (15.06.2010)

Nevím, proč se ode mě čeká, že si budu automaticky ucvrnkávat do kalhot z toho, že malá kinematografie se zmohla na něco, co bychom v případě USA nebo jiné profláklé filmové země považovali za vcelku slušný detektivkový standard. Sbírka žánrových klišé postavených vedle sebe bez nějakého odůvodnění nebo ozvláštnění. Motiv pomsty, posedlosti, osudového případu (do poslední čtvrthodiny se však jedná o nijak nenormální záležitost) viděn stokrát a lépe a bez půlhodinového závěru. Co je na programu dál? (29.07.2010)

Pro mě osobně menší překvapení, ale ne z důvodu kvality snímku, ale jde spíše o to, jakým směrem se snímek ubírá, což mě lehce překvapilo, protože bez znalosti obsahu atd, jsem čekal něco jiného. Celkově se jedná o zajímavé argentinské drama, ale tak nějak mi přijde, že ,,šokující'' pointu dokáže většina diváků rozluštit už dlouho dopředu a také mám neodbytný pocit, že podobná pointa už byla provedena jinde a daleko lépe. Kvalitní drama, které na mě i přes svojí nezpochybnitelnou originalitu působí tuctově. (30.12.2017)