Tajemství jejich očí

Brilantní variace na klasický noir (osamělý detektiv, femme fatale, brutální vražda, parťák závislý na alkoholu...) s prvky komedie a satiry na argentický politický systém 70. let. Navíc poctivá filmařina jako za starých časů s hned několika superoriginálními a těžko zapomenutelnými scénami (fotbal, loučení na nádraží, pointa...). Potencionální hit roku - pokud se dostane do naší distribuce... (22.10.2009)

Snímek, který mezi zdejšími uživateli vyvolal tak rozporuplné reakce (a mnohdy i značnou vzájemnou nevraživost, pohříchu plynoucí z rozdílného vkusu) ve mě vzbudil nemalou zvědavost a shlédl jsem ho s opravdovým zájmem. A za sebe musím říct, že jsem rozhodně nelitoval. Nenašel jsem v něm bůhvíjaká filozofická poselství a skryté významy, ale už vůbec mi nepřipomínal pokleslou a nudnou telenovelu.Tento dobře napsaný a výborně vypointovaný příběh, vypovídající mimo jiné i o složité argentinské minulosti, mne jednoduše bavil a nenudil jsem se u něj ani chvilku. (07.11.2010)

Děj mě zaujal hned od začátku. To je vždycky dobrý znamení! Jenže je to trochu jako houpačka, místy to graduje a napětí se dá krájet a vzápětí se ocitáte v zápletce dvou hlavních hrdinů, jako vystřižené z červené knihovny. Vyústění příběhu se mně docela líbilo, ale zase to celkem zabil konečný příval romantických řečí. (05.09.2011)

Obrovské překvapení z Argentiny. Na začátku filmu je film žánrově značně nejednotný a také chvíli trvá, než se divák v příběhu zorientuje. Dějová linka se poté začíná vyhraňovat a my sledujeme se zaujetím příběh jedné čtvrt století taré vraždy. Některé počáteční mrtvolné scény jsou vytřídány scénámi, které sledujeme zcela bez dechu. A závěr filmu je opravdovou lahůdkou. (14.04.2010)

Během sledování filmu mi několikrát přišel na mysl Zodiac (a citát "je více způsobů, jak kvůli vrahovi ztratit život" nebo jak to přesně bylo), ale už to zmínil uživatel Matty. Je pravda, že postavy se tu a tam chovají trochu zvláštně a občas jim chybí trochu více rozhodnosti, občas k nějaké změně potřebují něco, co udělá někdo jiný. To mi trochu vadí na postavách, u kterých tak postrádám samostatnost a schopnost unést svá rozhodnutí. V tom jsem nenapravitelný a vím, že moje požadavky jsou trochu pohádkové. Ale tomu příběhu v mých očích silnější hrdina prostě chyběl. Chápu, že Espósito nemohl jít proti všem, ale své vyvolené prostě měl říct co a jak do očí a nečekat s tím 30 let. Ale to je jen jedna stránka, je tam mnoho dalších, veskrze pozitivních. Herecké výkony, kamera, výborná scéna na stadionu v jediném záběru, nebo moment, kdy Goméz jakoby mimoděk vytahuje zbraň ve výtahu, aby dal hrdinům najevo, že je nedotknutelný. Takže čtyři. (01.01.2016)