Poslední dny Emmy Blankové

Už jsem si u Alexe zvyk, že jeho filmy jsou hodně nerotodoxní a jako humorista je spíš extremista, ale tady musím tedy říct, že jsem se nebavil ani trošku. Vůbec měn to neoslovilo, jasný satira na to co jsou lidi schopný dělat pro prachy viz třeba ta estráda s knírkem, ale já měl z toho filmu takovej nepříjemnej pocit kříženej s nudou. Prakticky mě bylo úplně jedno jak to vše dopadne, protože ta abusrdita tady byla až příliš vysoká a hlavně za ní dotyčnej asi schovová i absolutní kraviyn , jakože matka v půlce filmu vybleje svému "služebnictvu" jak se věci mají s jejím majetkem, to je přece donebe volající píčovina, jenže tady se řekne autor chtěl říct to a to a je to absurdní tak je to dovolený, ale za sebe můžu říct, že tohle filmový jídlo bych klidně kuchařovi vrátil zpátky do kuchyně k dovaření. (18.12.2012)

zatím poslední film Warmerdama nenaplnil mé očekávání, které jsem do něj vkládal. Sice si drží svůj styl v absurdních situacích, ale polevil ve výtvarné stránce. Navíc mě nepřesvědčil pro takové chování postav, jaké charaktery jim napsal. A hlavně ke konci mi to přišlo nevyvážené, ale naštěstí ještě pod tři hvězdičky u mě neklesá a je to na úrovni jeho Malého Tonyho. [ PŘÍBĚH: 1 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 2 /// ART: 1 /// STYL: 1 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] (18.03.2013)

Bléžilo se to k bekettovské absurditě, ale bohužel jenom blížilo. Každá postava jako by do ní patřila, ale ne úplně; ani ten pes to nedotáhl do konce. Pokud se režisér vydá po této cestě, musí jít po ní důsledně, a pokud narazí na několik virtuálních absurdit, musí zvolit tu největší, protože absurdita se projevuje pouze ve své nejvyhranější formě... Film to byl dobrý, nadprůměrný. Za "nejcennější" považuji okamžik, v němž se po banálním přiznání zhroutil modus vivendi tohoto absurdního rodinného kruhu, a nebylo čím jej nahradit. Pozn. 1: Přiznání v sobě nezahrnovalo jen negativní statement (no money), ale i pozitivní, "kdyby jen trocha soucítění, pochopení, dotyku, péče či lásky..." (11.04.2018)

U nás širší divácké obci téměř neznámý Alex van Warmerdam je ve své domovině opečovávaným režisérem a hercem. Ve svém nejnovějším filmu Poslední dny Emmy Blankové si, jako obvykle, sám zahrál jednu z hlavních rolí - jmenuje se Theo a zcela překvapivě, ač vykazuje fyziologické znaky člověka, je psem. Nic není takové, jaké se to na počátku zdá být. Příbuzenské souvislosti podivné rodinné hry se divák jakoby náhodou dozvídá v průběhu rozhovorů napříč celým snímkem a je nucen přehodnocovat vše doposud viděné. Režisérův osobitý "surrealismus v mezích reality" graduje postupně a tak nějak opačně - čím více věcí a prvků je vysvětleno a čím racionálněji jednotlivé postavy jednají, tím absurdnější se celá situace z pohledu diváka zdá být. De Laatste dagen van Emma Blank je humorně poetická a nesmlouvavá satira na lidskou zkaženost, rozklad rodiny a v neposlední řadě i strach ze smrti. (08.02.2010)

Ale jo, vydržela jsem až do konce, protože jsem nějaký čekala a ono nic. Tak nějak se to rozbředlo nikam a to se mně nelíbilo. Myšlenka byla nad slunce jasná, ale Alex si na konci asi zdřímnul, jinak to nevidím. Jinak absurdita na druhou, rozhodně ne pro každého. Emmu bych přikurtovala hned zkraje, ale jde přece o balík, tak budu třeba i psem, že jo mamoňáci? Vůbec nevím jak mám tenhle film hodnotit...Warderdame, Warderdame, Ty mně dáváš zabrat. (12.01.2018)