Dokonalý zmysel

Od tohoto filmu jsem čekal mnohem víc. Řeší se tady ztráta lidských smyslů jako je čich, chut, sluch i zrak vlivem záhadné epidemie nemoci, která zachvátila Evropu a jejíž původ není znám. Film se nevěnuje složitému vědeckému bádání či odhalování příčin zákeřné choroby, ale osudům milenecké dvojice, kterou představují dobře hrající Ewan McGregor a Eva Green a které tato nemoc rovněž postihla. Děj se odehrává ve Skotsku. Eva hraje epidemioložku a Ewan šéfkuchaře restaurace, která leží jen pár kroků od jejího bytu a tak se ti dva jednoho dne dali chtě nechtě dohromady, trapně si zašukali, Eva odhalila kozy, Ewan asi nechtěně pindíka a do toho málo funkční voice-over hlavní představitelky. Film je jedna velká a docela obyčejně natočená nuda. Asi nejlepší je scéna ve které po ztrátě chuti všichni do sebe začnou ládovat co mají po ruce, pugét květin, rtěnku, syrové maso i živého králíčka, ale tady kamera cukla. Některé počáteční příznaky nemoci byly vyloženě směšné a jedním z nich byl neodůvodněný pláč po němž následovala ztráta čichu až to postupně dospělo ke ztrátě zraku. Eva Green zpočátku totál nesympatická, pak se z ní vyloupla šukézní děvenka, Ewan hrál spolehlivě. Jako milenci mně celkem sedli a z vedlejších rolích mě ještě zaujal Ewen Bremner, který sice nijak zásadní roli pro film neměl, ale zaměstnance v kuchyni hrál zajímavě. Film jako celek přiliš zajímavý nebyl, tedy pro mě ne, protože měl jen málo dobrých scén,které vlastně probíhaly na střídačku. Jedna scéna zbytečná, zdlouhavá a nudná a pak zase druhá scéna slzopudná a dojemná a třetí scéna emotivní a tak by se dal označit i nepříliš optimistický závěr, který to celé vytáhl a dalo by se napsat, že i zachránil od zvažovaného nižšího hodnocení. Pokud razíte heslo žrát a šoustat nebo tuk a mouka, jak se razí ve filmu, je návštěva kina povinností. V opačném případě se do kina ani neobtěžujte. Jsou to vyhozené peníze a hrozí ztráta smyslů po skončení filmu. 60% (05.02.2012)

V mnoha směrech intimní a strhující snímek, kterému je potřeba věnovat čas a soustředění. Poté můžete vnímat vizi myšlenek a dobře vygradovavé momenty, které vás osloví. Skvěle vymyšlené opouštění smyslů a následné reakce lid: žravost-necítění chutí, násilnost- hluchota, obnažená psychika se všemi různými stránkami...rozhodně je to snímek, který v člověku doznívá, když je k němu vnímavý. (06.02.2012)

Eva Green a Ewan McGregor sú v hlavných úlohách vynikajúci. Ona ako trochu nevrlá, osamelá a uhrančivá kráska. On ako sukničkár a bohém, ktorý z ničoho nič prepadne láske. Spolu im to nielen ladí, ale cítite aj energiu a bezpečie, ktoré si navzájom prepožičiavajú. Nehovoriac o tom, že obaja spomínaní herci sú prvotriedni umelci, ktorých samotná prítomnosť každý film povyšuje. Mám však fakt dosť výhrad k tomuto snímku, počnúc nezaujímavou romantickou líniou, absolútnej rezignácie v hľadaní proti-lieku a končiac skutočnosťou, že už po strate tretieho zmysly by bola apokalypsa zavŕšená naplnením tej agresivity. Perfect Sense je film, ktorý niekoľko hodín nedostanete z hlavy. Zrazu sa v celej svojej kráse ukáže, že keď bude príroda chcieť, tak sa nás jednoducho zbaví. Bezbolestne, rýchlo a bez boja. (28.10.2019)

Mnohem lepší je Soderbergh (Contagion), který na to jde stroze, pragmaticky, fakticky. David Mackenzie chce celek uchopit ryze emocionálně a filozoficky, nicméně moc se mu to nedaří, jelikož se nedozvíme skoro nic a jen se tak na prázdno dumá za doprovodu éterické hudby, takže celek působí prazvláštně. Plus za atypický filmový příspěvek a svlečenou Evu Green, jinak žádná hitparáda. (27.06.2016)

Když přijdete o jeden z pěti základních smyslových vjemů, automaticky se tím posílí jeden z „přeživších“(zachovalých). Co se ale stane, pokud přijdete (i) o ten poslední?! Tak (nejen) o tom je tento nový komorní apokalyptický (záměrně vynechávám (zavádějící) slovo romantický) snímek D. Mackenzieho. A také o tom, že skutečnou hodnotu (věcí) si většinou (bohužel) uvědomíme až ve chvíli(ch), kdy o ně (nenávratně) přijdeme. Že to není nic nového (objevného)? ANO, to skutečně není, nicméně tento snímek nám to vše servíruje tak nějak nenásilně (jakoby mimochodem, jako holý fakt), naprosto úderně a zcela neodvratně, takže tomu divák těžko odolává. Výsledkem je tak „padající čelist“ nebo min zamyšlení se nad snímkem (nad sebou samým, svými život. hodnotami..) a to (samo o sobě) není zase tak málo. Co myslíte? Tohle není M. Bay a jeho Armageddon, tohle není ani R. Emmerich a jeho Den Poté (popř. 2012), tohle není ani F. Lawrence a jeho Iam Legend. Perfect Sense je (snad) nejblíž mixu L. von Triera a jeho Melancholii, Children of Men A. Cuaróna a McCarthyho/ Hilcoatovi The road a přece je to „zcela jinde“. Až se z toho „vzpamatuju“, srovnám si myšlenky a získám (zdravý) odstup, napíšu (snad) i něco smysluplnějšího. Prozatím bude muset postačit toto, nebo (pokud to chcete zcela stručně a výstižně)….jak říká můj kamarád „dejte to Americe a …poblejete se z toho. Nechte to v Evropě a …..posadí vás to na prdel“ nebo min „donutí“ přemýšlet. Nečekejte žádné bombastické triky, velkolepé spec. efekty, patetické proslovy, prezidenty usedající do kokpitů vojenských stíhaček a zachraňující „za 5min 12“ svět. Tady se vypráví úsporně (o to více úderně) obrazem. Ano, méně je někdy více. Výsledný resultát: objektivně za 4* (výhrady by byly a ano dokážu (i) pochopit výhrady typu: že tvůrci balancují mezi syrovou apokalypsou, artovým podobenstvím, civilní romancí….., přičemž „na samou dřeň“ nejdou ani v jednom z těchto případů a snímek (v určitých fázích) působí poněkud necelistvě (roztříštěně), nicméně subjektivně (a rád) i s přihlédnutím k omezeným možnostem a příjemně civilnímu ústřednímu duu E. McGregor-E.Green za („prozatímních“)5* Uvidíme, co s tím udělá (několika)denní odstup (23.01.2012)