Dokonalý zmysel

Zajímavý film o tom, že si lidé dostatečně necení toho, co mají, a málo se soustředí na lásku. Jako film to sice může působit tak nějak neúplně či dokonce trochu nezáživně, ale ta myšlenka je hodně silná a v dnešním světě se jedná o stále více naléhavý problém. Z toho důvodu se mi Perfect Sense líbilo. ~(4,0★)~ (21.07.2012)

Vynikající mysteriózní film, ve kterém se na pozadí podivného konce světa houpou cecky Evy Green. Co je to láska, to názorně předvede ústřední dvojka nejednou, no ten další rozměr tomu háže námět sám o sobě, který dokáže nejen ihned zaujmout, ale ke konci je docela i nepříjemně děsivý. Díky snesitelné stopáži nelze ani moc nadávat na místy melancholickou filmařinu Davida Mackenzieho, takže i přes sentimentální pointu jsem čuměl s otevřenou hubou. Doporučuju a stydím se, že jsem Perfect Sense neviděl už dávno. 90% (27.01.2015)

Říkal jsem si kouknu na další romanťárnu a pak ji vyprovodím z komplu že se bude divit. Jaký pro mě šok, když jsem zjistil že film je hlubokomyslný a velice chytrý. On je to vlastně velice divný film. Na pozadí každodenního života má divák možnost sledovat jak by svět vypadal kdyby lidi přišli o své základní smysly (čich, chuť, sluch...). Eva Green je božsky krásná a nestydí se to ukázat. Ewanovi jsem veřejně záviděl, že s ní mohl točit. Tuším že některé scény možná úmyslně kazil:) 70% (06.02.2012)

Už jen za tu odvahu pro koncept a obětování všech klasických diváckých klišé pro maximální emoční sílu, je vysoké hodnocení zasloužené. Ústřední dvojice je bezchybná a průběh rostoucí apokalypsy působí nejen věrohodně, ale také nebezpečně. Svět možná někdy skončí, ale člověk se neztratí, dokud bude cítit lásku k druhému, protože život je o pocitech a ne o fyzických věcech... Snad se najde dost diváků, kteří tuhle neobvyklou katastrofickou romanci ihned neodsoudí, bylo by to nespravedlivé. Osobně stavím Perfect sense vedle It's All about love, obdobně depresivní a experimentálně laděné. A stejně výjimečné. PS: hudbu má na starosti můj depresivně-emotivní skladatel číslo jedna, Max Richter, ale ta pomyslná špetka ji chybí. Nerozpláče, pouze rozesmutní... PPS: jdu si hodit kamenem... zase... (22.05.2012)

Pět fází vynuceného vyrovnání se s nelidskostí a zkázou, kterou jsme způsobili světu i sobě navzájem, na cestě k obnovenému lidství. Po lítosti a vzteku přichází přijetí, z nezbytnosti, a procítění ryzí úchvatné tresti toho, co znamená být a milovat. ***** All the things beyond fat and flour. ***** Jednoduchý koncept. V přehlcené době stresu, únavy, izolovanosti, nedůvěry, destrukce ekosystému i lidských hodnot a krysích závodů ke dnu se teprve odnětím všech možností, jak se ještě dál zaměstnávat, bavit a ubližovat, stávají otupělí lidé znovu citlivými, vnímavými a soustředěnými jen na to, na čem doopravdy niterně záleží, a v úplné bezbrannosti a odevzdanosti jimi znovu proudí ryzí láska a úžas ze zázraku života a spolubytí. I když už to vědomí nebude možné k ničemu využít, samo o sobě je ve své naplněnosti utišující a hojivé. Dokonaná tragédie, která naplní svůj účel: po katastrofě nastává katarze, očištění. *** Film, který naprosto bez patosu a emočního vyděračství zvládl svou náročnou látku, způsobuje zimnici, zastavuje dech a vyvolává jímavou reflexi a dojetí. Kamera, střih i zvuk jsou bravurně podřízeny celku, umocňují postupné vyznění ztráty smyslů a posilují emoční náboj v dramatickém spádu až do neúprosného, odzbrojujícího a právě tak děsivého jako uklidňujícího finále v tichu a tmě, zpátky v lůně bezpodmínečné lásky. *~ (16.12.2022)