Dokonalý zmysel

Příběh snímku sice není zasazen do konkrétního časoprostoru, ale „hypertextové“ prokládání aktuálního fikčního dění autentickými zpravodajskými záběry svědčí o globálním dopadu nákazy a dává tušit, že k viděnému dochází právě teď a v tomto světě. Malé měřítko vyprávění s pár lidmi a jedním místem tudíž není dodržováno tak svědomitě jako v jiném komorním filmu o konci světa, Trierově Melancholii (oba film také, v kontrastu s procedurální Nákazou, věnují prostor raději reakcím postav na tušený konec existence, než příčině zkázy). Není zřejmé, nač nás tvůrci chtějí upozornit. Na nesmyslnost léčení symptomů namísto hledání hloub sahajících příčin? Na vzdalování se kořenům „čisté“, předtechnické společnosti? Na cynickost a sobeckost lidstva, které v kritickém okamžiku upřednostní tělesnou slast před pokáním? Každopádně není pochyb, že podtext nejasně artikulované výzvy je nadějeplný: neřešte krávoviny a obnovte přerušený kontakt (s lidmi, potažmo se světem). Optimistické poselství bude zvlášť pro diváky nadšené Trierovým filmem, který pod jednou slupkou deprese skrývá depresi další, dobrou záminkou k úšklebkům. Největší cynikové mohou rovnou zvolit opoziční čtení a sledovat Perfect Sense jako nezáměrnou parodii apokalyptických filmů (žrací fáze působí jako vystřižený materiál z béčkového zombie hororu). Příliš velká interpretační volnost, předvídatelnost stupňovitě komponované zápletky a strach jít opravdu na doraz (jako Fernando Meirelles v mnohem syrovější Slepotě), brání vychutnat si Perfect Sense jako katastrofický thriller. Mnohem lépe, v poslední scéně takřka bezchybně, film funguje jako klasické melodrama o zamilovaném páru, jež čelí síle mocnější než oni sami, nikoli mocnější než jejich láska. Teprve jako drama, jimiž se dobrovolně necháme dojímat, dává film dokonalý smysl. 70% Zajímavé komentáře: takken, arkis, narthasia (04.02.2012)

Po delší době něco opravdu originálního. Musím říct, že na mě film celkem zapůsobil. Výborný námět, ve filmu lze najít několik vážně dobrých myšlenek. Film o tom, že dokud stále tluče srdce, život jde dál, ať se stane cokoliv. Že když člověk ztratí jednu věc, měl by najít smysl ve druhé a objevit krásy, které předtím nebyl schopný vidět. Důležitost některých věcí si však často uvědomujeme, až už je nemáme. Právě ty, které bereme jako samozřejmost, jenže ve skutečnosti nic takového jako samozřejmost neexistuje. Citlivě pojatý snímek o globální katastrofě lidstva. Líbila se mi depresivní atmosféra a absolutní bezmoc. Taky mám slabost pro smyčcové nástroje a ve filmu jsem si jich užila opravdu hodně, strašně příjemná hudba, která výborně dokreslovala celý film. Ewan s Evou si taky myslím celkem sedli. U mě spokojenost. (18.01.2012)

Originálny no nie až ta zaujímavý pokus prepojiť silný emocionálny vzťah medzi dvoma mladými ľuďmi do apokalyptického kontextu. Boli tu filmy, kde sila lásky bojovala proti ničivému osudu či iným katastrofickým okolnostiam ( Jack a Rose na Titanicu napr. a mnohé iné...). Nepamätám si však film, kde popri rozvíjajúcej sa katastrofe a milostnom vzťahu by boli pozasúvané dlhé sekvencie obrázkov, ktoré mapujú kľúčové problémy tohto sveta a zároveň tým objasňujú to, čo si divák s priemernou diváckou zručnosťou vie vyvodiť aj sám. V tom je film určite originálny, neplatí, že aj zaujímavý. Obrazové vsuvky v priebehu rozvíjajúceho sa príbehu boli jednoducho navyše. A s tými filozofickými sa režisér mohol lepšie pohrať, pretože spôsob aký zvolil mi prišiel režisérsky lacný a nevkusný. David Mackenzie prejavil určite osobitý pohľad na zánik ľudstva, využil prácu s temnom, nepotreboval na to ani špeciálne efektné zábery, ktoré by podtrhli katastrofický efekt. Popracoval so sivou,čiernou, najoptimisticky pôsobiacou farbou bola biela. Spomeniem aj tie momenty, ktoré sa nevydarili (pri strate zmyslov), kde som sa miesto pochmúrenia skôr bavila ako na groteske. (02.02.2012)

Vidět to v kině, cítil bych se podvedený. Film je variace na Contagion – víc dokument, studie, než příběh se začátkem a koncem. Byť mě zaujal víc, než jmenovaný. Začíná se šířit nemoc, která vyvolává emoční výkyvy a postupnout ztrátu smyslů, ale neví se proč, neví se, co s tím, nic se nevyřeší a jen se filosofuje na tím, jak by se asi lidi chovali, kdyby taková situace nastala. Ano, má to silné momenty, má to krásnou Evu Green, která sebezbytečnější „nudnou“ scénu v autě zahraje očima tak, že cítíte, že byla důležitá. Ale to filmu pointu nevdechne. # [viděno: monitor, 5.1] # příběh 6 | hudba 5 | humor 0 | akce 0 | napětí 2 | pustil bych si znovu 4 (11.11.2012)

Blížící se rok 2012 přinesl logicky přehršel katastrofických filmů a učinil z post/apokalyptického subžánru téměř subžánr nejrozšířenější. Dalo se to čekat. ,,Postapo" letos vládne všem. Jenže to by nesměl být režisér David Mackenzie specialistou na romantické filmy. Asi přesně nevěděl, co chce natočit, nebo má nějakou hlubší uměleckou potřebu romantický žánr rozmělnit, naředit, zamaskovat. Možná se za to, že má nutkání točit romantické filmy, stydí...kdo ví? Jedno je ovšem jisté - Perfect Sense je díky onomu křížení jakýsi kočkopes. A navíc kočkopes, co si hraje na tygrovlka. Jakoby velké umění, ovšem pod tou efektní skořápkou spíše jen pusto a prázdno. Laciné pseudoposelství s ekologickým nádechem. Sentimentální romantika. Mrs. and Mr. Assholes... (13.12.2012)