Réžia:
František FilipScenár:
Jan JílekKamera:
Vladimír OpletalHudba:
Jan KlusákHrajú:
Jan Pivec, Jiřina Šejbalová, Bohuš Záhorský, Marie Rosůlková, Jana Koulová, Růžena Merunková, Božena Obrová, Jana Břežková, František Holar, Josef Bek, Josef Vinklář, Josef Velda, Ladislav Křiváček (viac)Obsahy(1)
Komedie o oslavě zlaté svatby, která se tak trošku zvrtla… Staří manželé chystají velkou rodinnou sešlost. Manžel přemýšlí, čím by své ženě udělal radost. Při pochůzce městem potká starého kamaráda a popijí spolu nejednu sklenku. Po dávce alkoholu muž vymění svůj zánovní kabát za kožich s liščími hlavičkami pro ženu, domnívá se, že ji tím potěší. Jenže ten dárek se jeho manželce pranic nelíbí a na muže se rozhněvá. Manželé se pohádají, vyčtou si první poslední, a nakonec se rozhodnou oslavu zrušit. Muž chce rozvod „pro nepřekonatelný odpor"… Jan Pivec v postavě nerudného bručouna s dobrým srdcem získal za tuto roli Cenu za nejlepší herecký výkon na Mezinárodním televizním festivalu Zlatá Praha 1968. Televizní klasiku samozřejmě zdobí také výkony jeho hereckých kolegů, především Jiřiny Šejbalové a Bohuše Záhorského. (Česká televize)
(viac)Recenzie (107)
No skvělá televizní hra....velice jemný humor.....geniální herci "staré" školy! To je podívaná.. Bohužel jedno z posledních představení se před kamerou Mistra Pivce, více mu nedovolili, a možná by i dovolili, ale režisérům tehdejší doby se nehodil. PS: Ten konec mohl být na komedii uvolněnější.. :-)) ()
Dosti zajímavý počin, kdy komedie maskuje dosti šokující vyznění. Staří lidé tu jsou vykresleni jako přesluhovači, kteří chtějí stále pracovat či se bavit jako zamlada, což vede k oněm hádkám a situacím, kterým se smějeme. Hlášky stylu "tvuj bratr nám okopal vanu" nebo "kdybych nepojmenoval naše děti, tak se nijak nejmenujou" jsou podány naprosto vážně a realisticky, což ještě u mě potvrzuje dojem, že finální obraz (podpořený i záměrně nesladěnou hudbou) devalvuje všechny důchodce na úroveň hloupých dětí. Rozhodně je Láska jako trám film velice působivý. ()
V době renesance kulturní scény a nástupu nové vlny natočil František Filip, bezmála čtyřicetiletý, tuto TV komedii. Jistě neměl v úmyslu soupeřit s Formanem, Menzelem, Papouškem nebo Chytilovou a přesto se do zlatého fondu tímto filmem, byť televizním, zařadil. Komedie se nemá tvářit jako umění a přitom se uměním a vysokou kvalitou stala díky skutečným umělcům v hlavních rolích. Zejména dialogy a hádky Jana Pivce a Jiřiny Šejbalové jsou tak autentické, že překonávají snad i slavnou rodinu Homolků. Herecká exhibice s věčnou a trvalou hodnotou. ()
"Já mám vážně strach, že ty naše rozpory přerostou do ulice a bude to mít vlyv na život města a státu, protože Josífek (synek) dělá na Hradčanech topiče a Růžena (dcerka) je ve Výskumním ústavu národního zdraví a říká se: jaká rodina, takový stát." Inu - svatá pravda, nemyslíte? a taktéž "Dejte sem smích a smrt je mrtva - to řekl jeden veliký umělec". Jsou filmy, které nestárnou, z důvodů vyřčených i mlčenlivých pravd, láskyplného humoru, nezraňující ironie i zobrazení štěstí, které oceníme až po letech a Láska jako trám je jedním z nich. Krom toho - herecký a režijní klenot. ()
Nu já nevím, ale mě tahle manželská odysea vlastně nepřijde vůbec humorná, spíš jen smutná, stejně jako první díl Homolkových... Tam kde je třeba v Takové normální rodince opravdu komediální nadhled a sranda, mi tady ten nadhled nějak chybí a to neustálé vzájemné jizvení je spíš bolestné, než úsměvné, protože v mnoha rodinách a manželství je to podobně skutečné. ()
Galéria (5)
Fotka © Česká televize / Miroslav Pospíšil
Zaujímavosti (3)
- Finální scéna filmu se odehrává na Letenském kolotoči z roku 1892, který je renesančním unikátem. Kolotoč prošel dlouhou a náročnou rekonstrukcí, která spolykala 23 milionů Kč a v roce 2022 byl zprovozněn. (sator)
- Ve scéně, kdy Rudolf (Jan Pivec) leží v posteli Františka (Bohuš Záhorský), ji svou velkou postavou zabral celou. Aby si k němu mohl František přilehnout, musel jí nechat režisér Filip nastavit. (pávek)
Reklama