Jedna kočka za druhou

Úspěšná divadelní hra Jiřího Hubače Dům na nebesích naplňovala během neuvěřitelných rekordních sedmi let hlediště pražského Divadla na Vinohradech a tak se myšlenka na její filmovou verzi vlastně sama nabízela. Nejsem schopen posoudit, nakolik se celovečerní adaptace odchýlila od původní jevištní úpravy, neboť jsem bohužel zatím neměl příležitost k oboustranné konfrontaci, nicméně se domnívám, že film nabízí bez ohledu na aktualizace totožný dějový příběh, který zůstává dominující hodnotou celého díla. Pokud mě paměť neklame, scénář napsal ve spolupráci s režisérem Františkem Filipem, který stále patřil k největším oporám televizní dramaturgie počátku devadesátých let, Jiří Hubač čili veškeré argumenty, týkající se nedokonalosti scénáře považuji za bezpředmětné. Hra - i film - vypovídají spíše dramatický než komediální životní příběh udřené a léty zavedenou praxí devalvované, skutečně lidové obsluhovačky nejen nádražní jídelny, ale i trochu sobecké paní domácí, která nachází smysl svého života v nekonečném obskakování druhých a teprve v závěru zjišťuje, že ne všichni z jejího okolí si tuto péči zasluhují. Jak už tu bylo mnohokrát přede mnou řečeno, vpravdě herecký koncert zde divákům připravila nedostižná Jiřina Bohdalová, která mohla postavu Kláry pojmout jen jako dodatkový bonus k předcházejícím sedmi létům na jevišti, ale naopak do ní vložila nové a svým způsobem originální pojetí a výsledkem je exaltovaný portrét jedné nešťastné ženské. V rámci tohoto hvězdného vystoupení bychom ovšem neměli přehlížet ani další interprety, zejména vynikajícího Petra Nárožného, Josefa Somra a dlouholetou oporu vinohradské činohry Jiřinu Jiráskovou, která s grácií degradované aristokratky ztělesnila sarkastickou majitelku rozpadající se vily. Opakovat neopakovatelné se zdá být pošetilé, ale někdy i pošetilost mívá své opodstatnění a má-li za spojence takové osobnosti jakými jsou Hubač, Filip a Bohdalová, pak nezbývá, než složit zbraně a s úžasem i obdivem sledovat, jak tvoří opravdoví mistři. (26.07.2010)

František Filip je mistr (navíc skromný) a ani tentokrát nezklamal. Jedna kočka za druhou věrně kopíruje život a to je jeden z aspektů umění. Tento snímek patří mezi nejlepší českou desítku 90. let. Jiřina Bohdalová hraje tak dokonale, až si člověk říká, že snad ani nehraje, ale je taková. Jiřina Jirásková tradičně skvělá, Petr Nárožný vynikající. (18.04.2005)

Horší, než divadelní inscenace. Nemohu si pomoci, abych nesrovnal film s divadelní inscenací. Herecký standard Jiřiny Bohdalové je nezpochybnitelný. Bohužel však další protagonisté, jinak vynikající herci, mi po zážitku z divadla připadají slabí a nevýrazní. Rovněž slavný režisér příběh rozkouskoval a filmová úprava, mám dojem, věci nepřidala. Ubyla atmosféra a napětí. (31.05.2017)

Nemůžu dost dobře komentovat, když se tolik nabízí srovnání s divadlením počinem, Dům na nebesích. Ten byl skvělý, tohle se mi zdálo dosti slabé.. jediné výrazné plus byla paní Jirásková, která byla přesvědčivější než paní Vostrčilová na divadle. A paní Bohdalová si samozřejmě držela svůj standart :) (03.05.2011)

Vždy když shlédnu podobný film, který se Český filmový kritik nebojí ohodnotit odpadem, mám 100 chutí vlastnit z dotyčnou hlavní osobou ( v tomto případě je to paní Jé Bé ) rodinný dvojdomek, abych jí po takovém výkonu mohl začít znepříjemńovat život. Naši filmový režiséři, se prostě a jednoduše nikdy nenaučí točit filmy které by zaujaly. Film, jsem bohužel shlédl celý, protože při jeho sledování došlo k menšímu nedorozumění. Zatímco Já jsem si myslel že to baví moji partnerku, tak ona si zase myslela že to baví mě. Dám odpad, protože už prostě nehodlám nějak hledat důvody abych tomu třeba za nějakou zajímavou pasáž udělil milosrdnou 1 hvězdu. Takže prostě odpad a šmitec ( Výkon Simony Postlerové ve scéně kdy dramaticky ječí o tom co se jí stalo, byl výkon hodný na udělení Zlaté Maliny ) (09.12.2013)