Polytechnika

Čiernobiela depka, ktorá diváka vďaka forme spracovania celkom solídne "vyžmýka". Z môjho pohľadu sa však o tragédiu nejedná. Tragédia je u mňa pád lavíny, ktorá zoberie životy ľudom, ktorí pricestovali na daný svah za zábavou, športovou aktivitou, či pád lietadla. Takéto skutky sú pre mňa konaním zbabelca, psychicky narušeného jedinca, pre ktorého je guľka v hlave príliš jednoduchým vyslobodením. Nedokážem tolerovať tyranov žien, alkoholikov, narkomanov, ľudí závislých na automatoch, ktorí sa o životné šance pripravili sami, ktorí bez mihnutia oka zničili životy všetkým naokolo, len aby dosiahli svoje, aby ich následne spoločnosť ľutovala, pomáhala im, ťahala z ich vlastných sračiek napriek tomu, že sú tu takí, ktorí skutočne potrebujú pomoc (siroty, dôchodcovia, vážne chorí ľudia ..). Takže takýto čin, je v mojich očiach skrátka konaním slabocha a zmrda, ktorý by bol za komunistov dávno v sociálnom ústave pod kontrolou. Demokracia nám dáva slobodnú voľbu, no akoby sa zabúdalo na zadné dvierka, že ľudia skrátka potrebujú mantinely, lebo si všetci všetko vysvetľujú po svojom. Mnohí z nás dokonale poznajú svoje práva, no nikto svoje povinnosti. P.S.: "kurva ale som rozčúlil, a to je tuším za päť nie??" (04.07.2017)

Vizuálne naozaj veľmi silno precítené, tá čiernobiela vizualizácia ešte viac zvýraznila tú melanchóliu. Ale osobne som očakával, že v tom bude oveľa viac zvýraznený nejaký psychologický rozmer postáv. Z tohto pohľadu teda zavládlo trochu sklamanie, lebo okrem tej emočne vypätej atmosféry to postrádalo taký ten epický nádych, ktorý by dokázal vytvoriť oveľa konzistentnejšie dielo. Denis Villeneuve je pán režisér, no v tomto prípade mi tomu predsa len chýbali spomínané esencie. Ale inak dosť smutný a melancholický príbeh, no aj také žiaľ život prináša. (12.12.2014)

Snem každého podobně vyšinutého vraha je většinou publicita. Filmy, jako je tento, jim tento sen plní a navíc dávají motivaci dalším šílencům. Nejsem si jistý, zda se k podobnému snímku úplně hodí artový nádech. Podle mě moc ne. Film se absolutně nezanořuje do hloubky, nýbrž si spíše "vychutnává" poslední okamžiky některých aktérek, před odebráním se na věčnost. Pár momentů určitou sílu má, ale jako celek mě to spíše obletělo. Kdyby byla stopáž nepřátelštější, pravděpodobně bych šel s hodnocení ještě o stupínek níže. Viděno v rámci Filmové výzvy. Film mi vybrala uživatelka eLeR. (23.04.2016)

Smrt feministkám. S touhle myšlenkou vstupoval pětadvacetiletý Marc Lépine ( jeho jméno ve filmu není vyřčeno ) do montrealské Polytechniky. Drsné, syrové drama které vás nenechá chladnými. V téhle situaci by se nechtěl ocitnout asi nikdo. Je to silný příběh ale emotivně hůře zpracovaný. O charakterech obětí víme jen málo proto tenhle film nedokázal abych naplno soucítil s obětmi. I tak rozhodně stojí za vidění. Lepší 3 hvězdy. (30.04.2020)

Polytechnika je pro mě přímo modelovým příkladem toho, jak by se o podobných událostech (střelba na škole) točit nemělo. Film v posledku nepřibližuje ani osobu pachatele - o kterém si odnesete leda to, že nenáviděl feministky a.k.a. ženy (to, kde se tato nenávist vzala, však nerozpracovává); ale co hůř, ani oběti jeho útoku – které až na dvě výjimky (u kterých nerozpoznám, nakolik mají, či nemají svůj předobraz mezi reálnými přeživšími; přiznávám, že tyhle postavy chápu spíš jako hypotetické ilustrace toho, jak (ne)zpracovat trauma) redukuje na rozstřílená těla. Sice ani tentokrát Villeneuve nezapřel své režijní mistrovství, ale k čemu to, když film neslouží pietním účelům (nepochybuju, že by chtěl, je na to však na jedné straně příliš naturalistický, až exploatující, na druhé pak formalisticky chladný), nýbrž toliko tomu, aby ztvrdil Vill.-ův spravedlivý hvězdný status. 40 % (05.12.2023)