Pštrosí večierok

"Seneca je lepší než meprobamat". O něm bez něj. Velmi výstižný název tohoto setkání v podání nejvyšší herecké školy od Tatier. I když tu ještě pár spolužáků kolegů chybí, tak ti, kteří nám tu sehráli toto charakterní drama o (ne)povinnosti pomoci sobě i druhým, to zvládli excelentně. Konverzačka jak má být, jednou to rozhodně nestačí. (03.04.2016)

Pomaturitní setkání po 25letém odloučení by mělo vyvolat u někdejších spolužáků spoustu krásných vzpomínek na dobu bezstarostného mládí, prvních lásek a kamarádství. To by ovšem nesmělo jít o generaci, která přečkala 2. světovou válku, budování komunismu a boj s vnitřním nepřítelem. Záhy se do nenuceného přátelského povídání vkradou nepříjemné tóny vzájemných výčitek, obviňování, sebelítosti, strachu a hořkosti. Katalyzátorem konfliktu je vztah k nepřítomnému třídnímu učiteli, který - jak se záhy ukáže - sedí ve vazební věznici pro pokus o ilegální překročení hranic. Postaví se za něj někdo z přítomných, když každý z nich má co ztratit, a rovná páteř v jejich věku a s jejich životními zkušenostmi zdaleka není samozřejmostí? Poněkud uměle naaranžovaná výchozí situace, kde překvapí i nízký počet účastníků oslavy, je vyvážena mimořádně silnou hereckou sestavou, která už možná dnešní mladé generaci českých diváků tolik neřekne, ale pro nás, odchované federací a společnou televizí, (nemohu zapomenout na pravidelná pondělní setkání se slovenskou televizní dramatickou tvorbou) představovalo kterékoli ze jmen zúčastněných herců pojem a velký respekt. Celkový dojem: 80 %. (16.06.2014)

Kvalitna normalizacna drama o stretnuti sa byvalych maturantov po X rokoch. Je to sice len normalizacna konzervacka, ale ked si uvedomim, ze tam hrali vyborni herci ako Gustav Valach /Pod Jezevci Skalou, Na Pytlacke Stezce/ a Elo Romancik /Kladivo na Carodejnice 1967, Volanie Demonov 1967/, tak mam ck tvorcom coraz vacsi a vacsi respekt a rad obhajujem aj tuto normalizacnu ceskoslovensku podivanu. Kvalita, normalizacnu tvorbu mam dost rad /Chalupari, Jachyme, Svako Ragan ...../ 92 % (23.04.2013)

Ivan Bukovčan bol autorom divadelných hier, pojednávajúcich o fatálnych morálnych dilemách. Aj tu: niekdajší spolužiaci z gymnázia riešia osudy ich triedneho, ktorý trpel za fašistov aj za boľševikov. Kým ako študenti mu za Slovákštátu vyjadrili rebelskými výčinmi podporu, za panovania ich samých (pretože za socializmu formálne vládli všetci zamestnaní ľudia) už len strkali hlavy do piesku. Ale dokázali svoj alibizmus obhájiť cynickým sebabičovaním, sebaľútosťou a trpkým obviňovaním iných. Zároveň dokázali aj priznať si vinu a tak vyjsť z toho tak zvláštne očistení. Klobúk dole za vybrúsené dialógy a herectvo zúčastnených. Zvlášť upozorňujem na Gustáva Valacha ako akýsi morálny výkričník, ktorý prišiel na stretnutie, hoci nechcel a pani Máriu Prechovskú v úlohe životom sklamanej intelektuálky (tri nevydarené - lebo bezdetné manželstvá). Poznámky: Príbeh sa neodohráva len v dvoch miestnostiach, ako tu píše kolega gogo76. V úvode je scénka na cintoríne a potom sa prechádza mestom, neskôr ide perepúť spolužiakov lanovkou zo Srdiečka na Kosodrevinu. Z interiérovej výzdoby zaujala nástenná reklama na cigarety Lucky Strike, (14.09.2016)

Ze scénáristického hlediska brilantní dílo. Na třídním srazu se sejde asi tolik účastníků jako na závěrečné hodině matematiky, přičemž se snaží si společné chvíle užít. To by ovšem nesměli žít v době, kdy je jejich bývalý profesor stíhaný za pádné či méně podstatné zločiny a hrozí mu vězení. Jejich konverzace a zpytování svědomí nabírá na obratkách a vytváří postupně atmosféru neskutečně silnou. K tomu je tam na odlehčení jeden spolužák, který je i s deseti promilemi slovenské pálenky v krvi schopen udělat relativně slušnou stojku. Herecké obsazení je skutečně působivé a mnohé repliky v sobě skrývají opravdovou moudrost. Pro někoho možná uspávající, nudný a táhlý snímek. Každopádně však nutí k zamyšlení nad vztahem mezi lidskou odvahou a ctí. (24.06.2015)