The Last Man on Earth

Natočené podľa knihy Richarda Mathesona "I am Legend". Snímka začína raňajším budíčkom Vincenta Prica do ďalšieho stereotypného dňa. Noc je vždy ťažká, zaspávať za zvukov dobíjajúcich sa zombíkov do domu nie je ktovie čo a tak ráno nabrúsi pár kolíkov a vydáva sa do mesta ich pár pozabíjať. Keďže títo zombíci majú vlastnosti upírov tak cez deň spinkajú ako batoliatka. Prebodnutých ich potom spaľuje. Asi v tretine filmu nasleduje flashback kde sa pekne dozvieme čo sa vlastne stalo. Prekvapivo atmosferický no škoda tej poslednej tretiny kde to už nie je vončo. Ale vždy lepšie ako podivný The Omega Man (1981) s Charltonom Hestonom. (23.06.2007)

Depresivní samotu v postapokalyptickém světě vystřídává v noci zahrada plná oživlých mrtvol s upířímí choutky a ráno, kdy náš hrdina v širém opět věší nový česnekový věnec na kříž na domovních dveří... tak začlo moje první setkání s hereckou legendou hororového žánru Vincentem Pricem. Už úvodní scény Posledního člověka na Zemi mě pohltily, ale vážně jsem nečekal takhle působivý zážitek. Sci-fi horor natočený podle Mathesonovy povídky je pro mě opravdovým sci-fi (s rozehráním vědeckého tématu) i opravdovým hororem: s temnou amosférou vyvolávající děsivé pocity daleko víc bezvýchodiskou situací a rostoucím strachem, než hromadou zohavených těl a krve. Vincent Price se svými pohledy film dokázal skvěle potáhnout často i zcela sám na scéně a zpracování příběhu navíc v sobě nese i mysteriózní střípky později se odhalujících odpovědí na otázky, které v divákovi od počátku vyvstávají. Vyprávění klikatými stezkami od zombie hororu až mj. k rodinnému dramatu z minulosti mě mile překvapilo stejně jako nekompromisní závěr, který kašle na zaužívané hollywoodské šablony a nebojí se předat divákovi poměrně drsné poselství. Při tom ještě mnohokrát před tím stihne film přinést i další silné scény (postýlka s dcerou, poslední dialog s manželkou, černý pes...). [90%] (28.07.2021)

Oficiálně snad úplně první zfilmování Mathesonovy předlohy, a do dneška asi i to nejpovedenější. Tím neopovrhuju poslední Lawrencovou verzí, tahle stará je však rozhodně uvěřitelnější. A není to jen díky uhrančivému projevu Vincenta Price, ale hlavně díky komornějšímu (rozuměj levnějšímu) rázu. Vylidněné město je tu pořád, ale tam, kde "Já, legenda" nepochopitelně použila digitální efekty, tady si tvůrci vystačili s lehkým make-upem. Mutanti tu tak připomínají Romerovy zombíky z jeho slavné prvotiny, dokonce se stejně šourají a vstávají z hrobů, jen se bojí zrcadel a česneku. Postupně sice upadá ta stísněná atmosféra z první třetiny, ale proč ne, celkově jsem rozhodně spokojenej. (30.10.2012)

Dost dlouho jsem váhal, jestli čtyři nebo pět, ale pak jsem si řekl, že když remaku s Willem Smithem jsem dal plný počet, tak tomuto snímku musím dát taky, protože se mi líbil víc :-)) Táhne to především geniální Price a dokonalá, ponurá, depresivní atmoška. Ty scény, kdy Vincent háže s maskou upíry do jámy, nebo záběry na opuštěný paneláky a závěrečná scéna v kostele byly opravdu dokonalý. Musím si přečíst tu knížku. (01.04.2011)

Mathesonovu knihu jsem necetl, ani jsem nevidel zadne jine zpracovani, takze o deji jsem mel jen hrubou predstavu. Tahle nestandardni upirina me po nekolika minutach naprosto vtahla a drzela me az do uplneho zaveru. Je sice fakt, ze po genialni prvni tretine jde atmosfera trochu dolu, ale neni to zadny propastny rozdil. Na prvni pohled jde o jeden z filmu, ze kterych Romero cerpal inspiraci pro NOTLD. Co ho ovsem vyzdvihuje do nebeskych vysin je Vincent Price v jedne ze svych nejlepsich roli vubec (a to je co rict). Neocekaval jsem depresi a vim ze upiri se boji cesneku a zrcadel, takze jsem se bavil dokonale. (31.07.2005)