Od šepotu po křik

Povídkové horory jsem donedávna moc nemusela, ovšem v poslední době jim začínám přicházet na chuť. Neboť jak řekl uživatel twinpeaks, tahle forma hororu vážně sedí. From a Whisper to a Scream obsahuje 4 povídky, tak si je proberme hezky jednu po druhé. Povídka první: Od začátku velmi slušně se vyvíjející příběh o sériovém vrahovi, kde je po 95% stopáže věnována pozornost jen a pouze jemu. Škoda jen, že konec je takový zmatený. Povídka druhá: Klasická voodoo tématika, ničím výrazná, ale neurazí. Oproti první povídce je zde závěr vyřešen jednoznačně lépe. Povídka třetí: Miluju cokoliv co se odehrává v prostředí kočovných cirkusů. Atmosféra je zde slušná, cirkusové prostředí se podařilo krásně vystihnout, bohužel to ale trochu padá na hloupém chování postav. Povídka čtvrtá: Můj osobní favorit. Roztomilá děcka, která maj v moci trojici dospělých a rozhodně s nimi nemají dobré úmysly, jsou opravdu démonická. ------- Jako celek to na mě působí dobře, ani jedna povídka není výrazně horší než ostatní a i scény s Vincentem Pricem jako vypravěčem jsou docela na úrovni. Jediné, co mi vysloveně vadilo, byl místy dost divný střih. Jinak se ale o podprůměrnou povídkovou sbírku rozhodně nejedná. (14.08.2011)

Čtyři hororové příběhy, sem tam trochu přehnané, obohacené o jednoduché morální poselství a zabalené do zajímavého spojovacího příběhu s dokonalým Vincentem Pricem. Jednotlivé povídky jsou kvalitativně docela vyvážené, není zde žádný vyložený propadák a kvalita má spíš lehce vzestupnou tendenci. První kousek je zcela klasický „zločin a trest“. Druhá už je zdařilou variací na téma věčného života (s vynikající pointou). Třetí povídka o „požírači skla a kovu“ zaujala asi nejvíc a to nejen pro svou brutalitu, ale i pro jednoznačně nejdepresivnější vyznění z celé antologie. Poslední kousek je naopak docela působivý dětský horor z dob americké občanské války (a nepřekvapivě i docela dobrou kritikou toho, co z člověka, bez ohledu na věk, válka udělá). Celkově tedy občas zarazí některé totální nesmysly, ale jednotlivé příběhy jsou kvalitativně poměrně vyvážené a minimálně poslední dva hodnotím nadprůměrně. V rámci žánru dobrá podívaná. (29.12.2013)

Tak po dlouhý době jsem zase narazil na výbornou antologii, byť jsem musel zaštrachat v letech minulých. Sbírka obsahuje čtyři povídky, z nichž žádná není vyloženě slabá, což je rozhodně úspěch. Každý z příběhů je tématicky zajímavý, a je jedno, jestli se jedná zrovna o perverzního psychopata, šamana uprostřed bažin, cirkus se zrůdami nebo vraždící děti z poválečného období. Eightees atmosféra, stupňující se napětí, spousta krve a Vincent Price. Co chtít víc? (17.09.2012)

Tak tahle antologie se mi nelíbila. Celou ji propojuje Vincent Price, který vypráví novinářce o vražedném šílenství, kterým je posedlý město Oldfield. 1. povídka: Postarší muž je frustrovaný péčí o sestru a marnou touho po ženě, kterou nemůže jít - a začne vraždit. Nejdelší, nejnudnější povídka s nejpitomějším finále - 1/5. 2. povídka: Tady máme postřeleného šmejda, který narazí na voodoo kněze. Aby získal tajemství věčného života, chce ho zabít, za což se dočká brutální pomsty. Opět velice utahané a nezáživné - 1/5. 3. povídka: Pojídač skla v cirkuse se zamiluje do obyčejné ženy, ale jeho osud má v rukou majitelka cirkusu. Brutální konec ale zoufale debilní pointa a celkově opět nic moc - 2/5. 4. povídka: Konečně něco slušného - parta vojáků z Občanské války se dostane do rukou bandě dětí, kteří se z hrůz války zbláznili a vedou tiše svůj vražedný kult. Děcka byly dost děsivé, z povídky však číší naprostá beznaděj - 3/5. I finální zvrat stál za houby a celkově tahle antologie nabídla jen samé nezáživné a depresivní povídky. Creepshow, Kočičí oko nebo Noční děsy jsou z té doby lepší volba. (22.06.2015)

Horrorové antologie nespojené s žádným větším seriálem jsou kategorií samy pro sebe a to kategorií, kterou mám hodně rád. Kraluje jim samozřejmě studio Amicus se svou řadou gotických antologií, zaštítěnou často Peterem Cushingem. Offspring se jim podobá v osobě vypravěče, kterým není nikdo jiný než jeden z Cushingových souputníků, Vincent Price. Samotné pojetí povídek je modernější a náměty morbidní a úchylné. Já raději gotiku, ale rozhodně nemůžu říct, že bych se nudil. Povídka s vraždícími dětmi je vynikající. (23.07.2009)