Bobor

Pan Bobr je zvláštní film o zvláštním člověku, kterým Mel Gibson bezesporu je. Ale mám ho rád, i když j takový, jaký je. Kdyby to byl hajzl, jak o něm rádi v Hollywoodu mluví, tak by Jodie Foster s ním nenatočila takový filmy. A musí se nechat, že Mel toho blázna zahrál velice dobře. Kdekdo v té jeho postavě hledá spojitosti i s jeho reálným životem. Už se těším, až ho ve filmech budu vídat zase častěji a přeju mu, co nejvíce úspěchů. On si je zaslouží. Ať je jakýkoliv. (16.04.2012)

Bobří maňásek na vaší ruce, který si s vámi povídá, radí vám a občas je na vás zlý, je jasným znamením, že jste totální mešuge. Gibson hraje chlapíka v depresi, který jen leží a nic ho netěší, dokud nenajde hračku, nenavlékne si ji na ruku a začne konečně komunikovat s okolím. Jako by plyšový bobr dokázal rozhryzat zeď, která stála mezi ubitým mužem a okolním světem. Věci se pak stanou stále šílenějšími a psychický stav hlavního hrdiny dojde nápravy až poté, co všechny jeho psychické problémy prasknou jako hnisavý vřed. OK. Snímek má všechny rysy nezávislého filmu, ale byl natočený mainstreamovým stylem s důrazem na rodinnou pospolitost a tradiční hodnoty. Docela nezáživné. (14.05.2018)

Nápad je dobrý a originální. V první polovině jsem se párkrát i upřímně zasmála a příjemně film hrál na emoce. Postupně se originalita začala vytrácet a především poslední půlhodina už mi úplně zkazila dojem. Tam jakoby se film přepnul a najednou se snažil říct něco jiného než v první polovině, začal vyprávět o něčem jiném. Musím říct, že ve druhé polovině se mi daleko více líbila linie s Antonem a Jennifer a ta přitom rozhodně originální nebyla. Prostě celý tento nápad s bobrem nebyl úplně dotažen do konce a je to škoda. Jodie Foster je ale zajímavá režisérka, která umí natočit uvěřitelný film a rodinná dramata jí určitě jdou, takže snad od ní ještě někdy něco uvidíme. Celkově se na Pana Bobra dívalo příjemně, herci byli dobří, ale něco tomu chybělo. (03.03.2012)

K filmu jsem přistupoval s obavami. Nejen, že jsem se všude dočítal, o jaký jde propadák a jak se film po režijní stránce nepovedl, jak se Mel Gibson ztrapnil takovým návratem na plátno aj. Rozhodně nesouhlasím, jde o velmi povedené psychologické drama o depresi postiženém muži, který si nachází svou cestu, jak se vrátit alespoň částečně do "normálního" života. Film i přes všechny kritiky stojí hlavně na bezvadném Melu Gibsonovi, který opět dokazuje, jak vynikajícím je hercem. I když si ho lépe představíme v akčnějším snímku, tak ukázal, že i vážné drama mu nedělá problémy a naopak zde více ukázal svůj talent. Mimiky jeho tváře, intonační projev, přirozenost a až hmatatelné vcítění se do role, tak dokáže zahrát málo kdo. Trochu vzdálená mi tady přišla Jodie Foster, která jako žena Waltera Blacka není moc výrazná. Taková herečka by měla mít více místa na světle. Vzhledem k tomu, že režírovala, se dá její postava ve filmu pochopit. Ne, že by hrála málo, ale je vidět, že rozdělení sil do režírování a hraní pro ni byl oříšek. Jinak má film vše, co od takového druhu dramatu očekávám - dojemné scény, duchaplné dialogy, jemná hudba a pomalé písně. (17.08.2011)

Nedotažené a místy opravdu hodně bizarní. Celý ten nápad, pojmout celou tuhle situaci na vážnou notu, považuji sice za velice dobrý, ale v některých scénách, a bohužel i hlavní dějové lince, dost nedotažený. V některých scénách totiž Gibsonovo povídání s bobrem (či jeho případné mlácení) působí spíše vtipně a to i ve scénách, kdy to asi Jodie Foster nezamýšela. Celá hlavní linie mě moc nebavila a zajímavější mi přišla paradoxně ta okolo Yelchina a Jennifer Lawrence (tu holku mám čím dál radši). Po herecké stránce je to ovšem perfektní a pár výborných dramatických scén se tu taky najde. Jenom si myslím, že jiný režisér by si s tím poradil asi mnohem lépe. No offense, Jodie. (25.11.2011)