Nanič chlapec

Zajímavý pohled na jednu z největších hudebních celebrit 20. století. Koncipováno příjemně jako hudební drama, dokáže Nowhere Boy v několika scénách překvapit. Ať už bezvadnými hereckými výkony dvou vedlejších představitelek, stylovou režií anebo dojemnými momenty. Jen ten Kick-Ass mi v několika scénách připomínal prkennost nesmělých začínajících herců... ovšem nic, co by nespravil čas. Lehce stravitelný snímek a nádherných 98 minut. (23.01.2011)

Beatles jsem nikdy nemusela, nicméně fakt, že životopisné filmy dobře trávím, sliboval obstojnou zábavu s rozšířením obzorů, zvlášť, když mně John Lennon býval z celé formace nejsympatičtější... no, musím říct, že onen dojem dvakrát neposílil, tenhle pomníček pro velikána nevyzněl zrovna jako důvod k oslavě člověka, myslím, že pokud by kostrbaté rodinné vazby opravňovaly dospívající k výkyvům nálad, vypointovaných pravým hákem, chirurgům by brzy došly nitě... I magoři se totiž dělí na dobré a ty druhé... Z ustálené hladiny nezájmu mě vytrhla až poslední třetina, Aaron Taylor-Johnson nijak neoslnil (ne tak režisérku, viz její biografie ;-)), Kristin Scott Thomas odvedla svůj standard a překvapila snad jen Anne-Marie Duff, která dokázala, že role, kde ji to fakt sluší, mohou existovat. Ale tak, nakonec lepší, než číst suchá konstatování na Wiki, a ještě to mám s muzikou. (17.03.2015)

Herci byli perfektní. Aaron Taylor-Johnson nemohl být obsazen lépe, Kristin Scott Thomas bezchybná jako vždy a zazářila i Anne-Marie Duff. Jejich společná scéna, ve které se tahalo špinavé prádlo, měla hodně do sebe. Problém byl, že všechno ostatní kolem mě prošlo bez valného zájmu. Nic moc mi neřikalo rokenrolové blbnutí, nijak se mě nedotýkaly osobní problémy hlavního hrdiny a vůbec jsem měl problém najít ve filmu nějakou nit, které bych se mohl chytit. U mě průměr. 50% (18.09.2014)

Pomalá a nezaujímavá prvá hodina, smerujúca odnikiaľ nikam (nowhere), ktorej akoby chýbala duša, sa v piatich minútach, v herecky krásnej scéne, obráti presne tak ako sa nám často mení život. Jednou vetou, spomienkou, dlho zbieranou bolesťou, po ktorej sa ale automaticky nedostaví katarzia (podobne ako v živote). A podobne ako v živote, nastúpi vytriezvenie a tupý pocit, kedy jeden nevie, čo ďalej. Všetko je relatívne - i Jack Nicholson (už) vie, že matka nie je nikdy istá. K.S.Thomas, A.Johnson, A.M.Duff (Mrs. McAvoy), very well done. (14.06.2010)

Film o začátcích hudebního génia, jakoby to byla jen otázka kombinace chvilkového vzdoru a okouzlení matčiným zápalem pro hudbu, nikoli něčeho, co je dlouho v přetlaku a musí to ven. Jakoby stačilo jen včesat si pomádu a koupit kytaru a jsem během týdne muzikant, který se zapíše do dějin. Hodnotnější a zajímavější mi tady naopak přišlo podání charakterů dvou sester - tety Mimi a Johnovy matky. Jedna pedant, druhá pábitel, obě po svém milující, hereckými představitelkami navíc špičkově zahrané. (14.12.2010)