Mikulášove šibalstvá

Francouzi jsou v komediích skuteční mistři. Dokazovali to v minulosti a dokazují to i nyní. Tuhle komedii jistě můžeme zařadit mezi ty nejvydařenější na celém světě. Vládne v ní velmi pozitivní atmosféra a několik scének je naprosto brilantních a smál jsem se u nich snad 30 vteřin v kuse, což už se mi dlouho nepřihodilo. Dětští herci jsou slušní. Film potěší dospělé a myslím, že by se líbil i dětem. Za sebe nemohu dát méně než 4*. (10.03.2013)

Co já se s tím budu patlat. Měsíc přemýšlím, zda si Mikulášovy patálie zaslouží plnou palbu. Nějak mi to bylo proti srsti. Nebyl jsem z nápadu natočit mé oblíbené příběhy vůbec nadšen. Jenže pak jsem začínal cítit úspěch. A proč ne, akceptoval jsem, že by to nakonec mohlo být fajn. Francouzi se toho chopí s láskou. Jenže už při nádherné titulkové sekvenci jsem pochopil, že tohle se povedlo extrémně. Ano, dejme tomu, že bych pár výhrad měl. Mikulášův proslov o sestřičce by lépe fungoval nevyřčený a Polívka vůbec nebyl Polívka. Jenže všichni ostatní herci byli tak perfektní. U kluků jen absolutoria. Kryšpín suveréně nejlepší. Tedy Kryšpín a paní učitelka. Jo, tu bych rozhodně opomenout neměl. Takže... nedosahuje kvalit knížek, ale stejně sebere plný počet hvězd, jelikož předloha je na 10. Tudíž se podepisuji pod názor, že čtenáři zklamání nebudou, ač jsem právě takový výsledek čekal. (03.01.2012)

Parádní převod legendárních knížek na stříbrné plátno. Dětší i dospělí herci jsou výborně vybraní a známé scénky jsou v jejich podání neodolatelné, scénář je krásně dětsky naivní a celý film, stylizovaný do líbivých retro barev, i pěkně vypadá... Mikuláš se povedl, jak jen to šlo, a lepší snad být ani nemohl. Užijí si ho malí i velcí, a tak to má být. Velké plus posílám parádní hudbě Klause Badelta. (04.07.2010)

Příběhy malého Mikuláše jsou kouzelnost sama. V podání René Goscinnyho a Jean-Jacquesea Sempého pak samozřejmě neodmyslitelnou součástí oblíbené dětské četby na pokračování. U nás je obdobně laděný Steklačův Bořík nebo Poláčkovo Bylo nás pět. Zatímco ale Bořík je vyloženě pánská záležitost a z Bylo nás pět dýchá v druhém plánu malebnost první republiky, Mikuláš prožívá své patálie ve spořádaných 50. letech. Maminka a tatínek prožívají své problémy ve zcela odděleném světě dospělých a Mikuláš a spolužáci žijí zase úplně někde jinde a z toho plyne veškeré kouzlo. Film Laurenta Tirarda mé vzpomínky na četbu ukotvil, oživil a znovu mě rozesmál na obdobných místech jako kniha. Čili spokojenost v každém směru. A tedy doufám, že Mikuláš, Vendelín, Celestýn, Kryšpín, Albín, Viktorín a další už nebudou nikdy zapomenuti. (09.04.2012)

Jako kluk jsem byl z knížky (či přesněji knížek) naprosto odvařený - Mikulášovy příběhy pro mě byly neskutečnou a čirou esencí geniálního dětsky přívětivého humoru. Leč od té doby uběhla (až moc) dlouhá řada let, část dějových patálií se mi vykouřila z hlavy a tak jsem na ten film koukal hlavně jako na šanci dovybavit si všechny ty veselé chvíle s Mikulášem. Musím se žalostně doznat k tomu, že cca 1/3 filmového děje mě oslovila již pouze okrajově, ovšem zbylé 2/3 (nedělím děj časově) byly skvostné (např. přípravy na návštěvu a samotný její průběh + snaha kluků vydělat peníze, to bylo brilantně zfilmované i zahrané :-D). Dávám Mikulášovi s čistým svědomím 80% a ujišťuji jej i vás, že být to o 35 let dříve, má to za stovku. ;-) (22.10.2012)