Katka

I když to dobytek napsal prakticky za mě, nedá mi to a musím i já něco napsat. Tenhle dokument mě nezasáhl tak, jak by měl. A není to proto, že bych nebyl empatický, ale prostě proto, že jsem sledoval jednoduchou osobu, která neustále hledala výmluvy proto, aby mohla pokračovat v tom svém "jednoduchém, volném" světě, kde nemusí nic řešit. Osobu, která se bojí a schovává se před realitou. Nejlépe to vystihl ten její bývalý (který seděl ve vězení), když se ho ptali, proč vlastně bral - "je to celé o té sobeckosti, o tom, že si myslíte, že jste svobodní". A prakticky o tomhle je tento dokument. Dlouho, hodně dlouho jsem přemýšlel o hodnocení, protože jako dokument o škodlivosti drog (schválně si najděte Katčiny fotky z roku 1997-98 a nějaké novější) je to perfektní, ale jako dokument o lidské osobě, to se na mě nezlobte, to nestojí za nic. Takže musím volit průměrnou cestu. 50 %. (30.06.2011)

Docela se divim, že někdo natočí dokument o takovejch zbytečnejch existencích jako je Katka a ten její agresivní feťáček a stane se z toho takovej hit, že to jde dokonce do kin. Mimochodem, mně teda předchozí dokument o Katce z roku 2001, kterej mapoval začátky její feťácký kariéry, připadal zajímavější. Tam jsem si ze začátku řikal, jak asi nakonec doapdne. Tady je z toho přechozího dokumentu něco málo na začátku a pak se teprve rozjede ta část ze "současnosti". Ale to už každej hned na začátku pozná, že je to úplná troska a nějaký šance na změnu jsou veškerý žádný. Tady by snad jedinym "oživenim" dokumentu bylo, kdyby Katka chcípla. Tady se teda dozvíme, že se Katce narodil nějakej substrát, kterej stejně asi bude nějakej dezolátní, když po celou dobu těhotenství smažila. Kromě toho ještě dokument částečně sleduje osudy jejího novýho přítele, takže sledujete dvě feťácký trosky, jak pořád vykládaj o tom, že pojedou na detox, pak se z detoxu vrátěj a řeknou: "Tak mi to zase nevyšlo, protože jsem na tom psychicky hrozně špatně a nedalo se to vydržet a každej tam na mě byl zlej a blablabla..." Prostě pořád dokola to samý. V podstatě se ukázalo, že nejzajímavější osud měl asi ten její přechozí přítel Láďa, kterej dostal 13 let :-) Ale vsadil bych se, že Třeštíková bude o Katce chtít natočit ještě další dokument (pokud teda Katka do tý doby nechcípne). (03.02.2011)

Nehezký dokument o problematice, která mě osobně sice vůbec nic neříká, ani se mě přímo nedotýká, přesto uznávám, že tito lidé bohužel tady s námi na planetě žijí a vedou svůj každodenní, ve většině případů, zoufalý souboj se životem. Sebedestrukce Katky je zachycena naprosto přesvědčivě. Nemůžu říct že by se mě dokument líbil, spíše jsem rád, že jsem ho viděl. Roman Liška je veliká hvězda a hrozně mě mrzí, že třeba nehraje ve filmech :) 60% (05.10.2017)

Televizní Katka byla strhující tím, jak ukázala proces destrukce mladé dívky prostřednictvím drog. Filmová verze vývoj odbyde během dvaceti minut, a pak už poměrně monotónně sleduje zbídačenou osobu v koncích. Je to mnohem víc voyeuristické pozorování padlé trosky - přirovnal bych to k natáčení mršiny, která se pomalu rozkládá, a ten hnus se taví v těžkou depresi. Způsob, jakým točí Helena Třeštíková se mi nikdy nezdál úplně košer (čím větší trable postavy prožívají, tím víc je film "silný" - není to zvrhlé?), filmová Katka ale obnažuje jeho nástrahy víc než kratší a živější televizní verze. 70% (16.11.2010)

Během celých závěrečných titulků bylo ve velkém sále Světozoru slyšet každičké šustnutí. Všichni najednou ztratili řeč a odvahu to strnulé ticho narušit. Příběh narkomanky Katky minimálně v jednom ohledu znepokojuje víc než osud Marcely a Reného: výrazněji akcentuje fyzickou proměnu protagonistky (kamera dlouze zabírá Katčinu tvář, několikrát při pohledu do zrcadla). V prvních minutách jsem odmítal uvěřit, že sleduji tutéž ženu, kterou zachycuje plakát filmu. Jak někdo může v průběhu čtrnácti roků zestárnout o třicet let? Drogy. Kde mohly u Marcely a částečně i u Reného panovat ohledně uměleckého záměru pochyby, zde je zjevný – varování. Zamýšlené školní projekce tomu odpovídají. Cenou za syrový dokument, který zachycuje i okamžiky známé jen z odvážnějších hraných filmů, bude nejspíše další debata nad filmařskou morálkou. Existuje nějaká hranice, kdy „nečinné“ natáčení cizího utrpení přestává být etické? Neměli bychom ovšem přehlédnout, že stejně jako člověk (zpravidla) dobrovolně začne brát drogy, nechala se Katka s Láďou a později Romanem také dobrovolně natáčet, což jí navíc poskytlo určitou výlučnost v rámci narkomanské komunity. Velmi vítaným prvkem, který jsem u předchozích časosběrných projektů postrádal (nebo si alespoň nevzpomínám, že by v nich byl přítomen), je zaznamenání reakce dokumentovaného po zhlédnutí sebe samého. Pobídnutí k sebereflexi je z pozice filmaře, nikoliv osobního přítele, asi tím nejzáslužnějším možným činem, jež zároveň mnohé ospravedlňuje. Apendix: Když vás po tomto dokumentu přepadne na Hlavním nádraží chuť na kávu a nebudete-li chtít, aby vás přepadl i někdo jiný, asi zvolíte jiný podnik než Fantovu kavárnu. 80% (11.12.2009)