Katka

Je opravdu působivé, že autorce se podařilo sledovat fetující Katku po dlouhé roky. Všímáme si drastických proměn vzhledu, které navíc nejsou úměrné fyzickému věku a pozorujeme také chování, které se naopak ani po více než deseti letech nedokáže změnit. Na tomto působivém dlouhodobém zmapování života feťačky mi paradoxně vadí jen ta "působivost", přesněji to, že dokumentu se jaksi nepodařilo vysvětlit "proč". Namísto toho se oddává prostému servírování deprese. Chápu, že autorka chtěla zůstat nezaujatá a udržet si distanc, ale tak nějak cítím, že informovat publikum šlo i více. 7/10 (22.02.2015)

Katka je dokument velice silný, to je bez debaty, jiný ani příběh věčně na dno padající feťačky ani být nemůže - krutý, odporný, děsivý, beznadějný a špinavý - přesně jaký život s tvrdými drogami už holt bývá. Otázkou ovšem je jestli by nemohl být i lepší, protože evidentně značně spoléhá na znalost Katky a jejích životních začátků z původního televizního dokumentu, jehož "děj" film shrnuje vcelku zkratkovitě a povrchně, zatímco zbytek je až zbytečně moc natahovaný. S postupně přibývající stopáží se tak drsná výpovědní síla snímku poněkud vytrácí. Ale i to je jen detail oproti největšímu otazníku který nad filmem a hlavně jeho formou visí - jak moc může pozorovatel nezúčastněně pozorovat a dokumentovat, aniž by byl přímou součástí děje? Je to samozřejmě řečnická otázka, nemůže nijak, ale pak je tedy na místě se ptát proč autorka svůj rádobynezávislý přístup nijak neosvětlila v komentáři či úvodním slovu. Obzvlášť když Katčin život sama logicky a viditelně narušuje - ať už pod vlivem událostí, či prostým pokusem nějak lidsky ke Katce přistoupit a chtít po ní vyjádření k jejímu mizernému životu. Divák tak permanentně cítí přítomnost život narušující kamery, cítí že není vše tak skutečné jak se tváří být... ale nikdo mu nedá žádné logické osvětlení celé situace. Bez znalostí pravidel dokumentu pak i jeho uvěřitelnost a výpovědní hodnota ztrácí na výši. 7/10 (04.01.2011)

Třeštíková nám ukázala možná až moc... Neřikám, že je to špatný dokument, ale takových je tu spousta, vždyť ti lidé si za to můžou z větší části sami. Vlastně by se celý dokument dal zkrátit na dvě fotky, ona předtim, ona potom. Hlavně z těch Katčiných keců jsem byl už otrávenej, pořád to samé "Jdu na detox" "Nevydržela jsem to, musela jsem si šlehnout." bla bla bla. Takových holek, kluků je kolem nás spousty, jen jedna se nechala nafilmovat. Btw. co z toho vlastně vůbec měla? Peníze? To by si měla Třeštíková nafackovat, že jí dává na drogy. A pokud ji za to nedala nic a Katka chtěla jen ukázat lidem co z nich udělají drogy, tak je ještě hloupější, než doopravdy je, mrzačit sebe pro informovanost druhých. 40% (07.03.2010)

Film je určitě prospěšný, myslím, že by se měl hojně promítat mládeži jako odstrašující příklad, alespoň mně z toho běhá mráz po zádech ještě po 24 hodinách. Myslím ale, že má zbytečně dlouhou stopáž, Katka stále opakuje ty samé věty, čemuž se tedy nedivím, v jejím stavu, ale přece jen pro diváka je to už příliš dlouhé a pořád dokola, navíc mě mrzelo, stejně jako u Reného, že často nebylo přes špatný zvuk rozumět. (11.10.2010)

Dokonale didaktická antidrogová prevence, která ale tím, že nepoužívá otravné didaktické metody a svou pozorovatelskou pozicí, má na rozdíl od nich šanci zapůsobit, ideálně na druhý stupeň základky. Inu, verba movent, exempla trahunt. Rozhodně klobouk dolů před humanistickým nasazením, opravdovostí a časosběrnou vytrvalostí Heleny Třeštíkové, u níž necítím kalkul, ale s publikem složeném z homo sentimentalis nesouzním. Ale jak tady čtu v komentářích "syrové, drtivé, brutální, silné" - to jsem u Katky ani omylem necítila. Na rozdíl od školní besedy s narkomanem. Ale to mi bylo dvanáct. (20.01.2010)