Obsahy(1)
Seriál Zenigeba nám umožní pohled na dnešní společnost, kde všem jde jen o peníze. Malý Gamagori Futaro nevyrůstá zrovna v příjemném prostředí – otec je alkoholik a jediné, co umí dělat, jsou dluhy. Jednou ho jeho otec ošklivě zbije a to mu nechá památku – ošklivou jizvu, kvůli které se ho všichni začnou stranit. Gamagoriho matka je nemocná a umírá, protože nemá peníze na léčbu, a on sám se dostává do sirotčince, kde se zapřísahá, že už nikdy nebude chudý.
O pár let později pracuje v loďařské společnosti a zde se setkává s dcerou ředitele, s Mikuni Midori, která ho zve k sobě. Není to kvůli tomu, že by se jí Futaro líbil, ale kvůli její mladší sestře Akane, která má stejný problém jako Futaro, a Midori si myslí, že jen Futaro je schopný jí pomoci. Futaro nezapomíná na svůj slib z dětství, že už nikdy nebude chudý, a tak „to dá dohromady“ s Akane – ale trochu jinak, než by se očekávalo…
(Zíza)
Recenzie (6)
Zenigeba bol môj prvý japonsky neanimovaný seriál, bol som veľmi zvedavý ako vyzerajú tie ospevované japonské a kórejské drámy a voľba padla práve na túto vec. Seriál si ma podmanil hneď prvým dielom a aj napriek zvláštnej kamere, som sa od neho nevedel odlepiť. Peniaze, zatiaľ som nevidel žiadny lepší film/seriál ktorý lepšie popisuje posadnutosť nimi. Zenigeba je krutý, brutálny, bezcitný, šialený a geniálny seriál, nesnaží sa nič prikrášľovať a na rovinu ukazuje ako to chodí v rozličných svetoch chudobných a bohatých. Postava Gamagori Futara je skvelo napísaná, zahraná patrí medzi tie ktoré si budete dlho, dlho pamätať.. ()
Určitě tomu neupřu relativně originální úhel pohledu,ale to zpracování pro mě bylo ubíjející. U až příliš mnoha epizod jsem po deseti minutách pauzovala, protože mě to nebavilo. Navíc ty postavy reagovaly přehnaně a občas až nelogicky. Tvůrci se očividně potáceli mezi tím, jestli by měl divák Futara nenávidět nebo ho litovat. Až se mi chtělo křičet: "Tak se sakra rozhodni, nebo mi názor nevnucuj!" I přes to, že myšlenka byla zajímavá, bylo tam až příliš věcí, které mě iritovaly. ()
Většina japonských seriálů které jsem viděl, jako třeba Priceless nebo Binbo dansi,se problematice peněz a chudoby věnují ze zcela jiného úhlu. Prostě tvrdě pracuj, a ono se ti to vyplatí. Tento seriál ovšem jde diametrálně odlišnou cestou, a právě proto dávám lehce nadhodnocené 4*. Příběhová originalita a výborný herecký výkon hlavního hrdiny je totiž v tomto případě zaplacena až přílišným opakováním scén s Futariho psychopatickými výlevy, na druhé straně pak nevěrohodnými postavami dcer loďařského magnáta a celkově trochu řidším dějem. Velmi nápaditá byla i náplň posledního dílu. ()
Po jiných japonských doramatech, které jsem zatím viděla, bylo tohle pro mě docela překvapivé svým tématem a zároveň svým krutým vzezřením. Přestože se však jedná o druh pesimističtějšího seriálu, poměrně rychle si mě získal svou napínavostí a samozřejmě svým poselstvím. Toto poselství, které je nejvíce zřetelné v posledním díle, určitě každého donutí se nad stavem současné společnosti, kde je málokdo neovlivněný penězi, zamyslet. A zároveň nám ukáže, jak málo stačí, aby se všichni měli lépe a byli v životě skutečně šťastní, jak to vidíme v posledním díle, kde je znázorněn alternativní život hlavní postavy. Co se týče Ken'ichiho, myslím, že netřeba komentovat. Roli Futaróa Gamagoriho zahrál tak dobře, že se mu podařilo znázornit hrozivé i ty lepší stránky jeho povahy. Rozhodně si za svůj výkon opět získal můj obdiv a jen podtrhl mé celkové hodnocení celého seriálu. ~(4,7★)~ ()
První asi dva díly jsem si říkala, to je ale hlavní postava, takový pořádný psychouš. Tahleta škatulka mu zůstala, tu už mu nikdo za celý seriál neodpáře. A že ho Ken'iči zahrál na výbornou. Ale potom mě to začalo nudit. Bylo to takové sterotypní. A některé scény trvaly moc dlouho. Navíc snad Japonci neumí zacházet s kamerou. Chvíli jsem nevěděla, jestli s ním mám soucítit nebo mu přát smrt. Ani teď to nevím. Ale za tu myšlenku, co to nese, za posledních pár dílů, kde mě některé části opravdu oslovily a opravdu mě bavily, a za poslední díl, kde byl ukázán, říkejme tomu třeba, paralelní vesmír, dávám 4*. Ale váhala jsem, protože jsem občas opravdu nechtěla vidět křičícího, slintajícího Futara; ono se to omrzí. BUM Přeloženo. ()
Reklama