Jedz, modli sa a miluj

Jíst, meditovat, milovat a...nudit se. Zvláštní kombinace, ale bohuže nevyšlal. Příjemný trailer mě natěšil, ale bohužel z výsledného filmu (DC) jsem byl docela zklamaný. Sem tam pravdivá moudra, krásné záběry na skvělé pokrmy a obrázky míst jako z reklamy cestovní kanceláře mě k dobrému zažívání nestačily ani náhodou. (06.04.2011)

Je to takový pomalu plynoucí cestopis, vyprávěný očima postavy Julie Roberts, s několika podařenými vtipnými situacemi. A to je asi tak všechno, co by se k tomuto snímku dalo říci. Určitě bych snesl o něco kratší stopáž. A u italské části bych doporučil dopředu připravit některé ze specialit, které se objevily na plátně, a následně je podávat v sále. Třeba by to v kině udrželo ty dva páry, které během promítání odešly. Jako nápoj pak samozřejmě originální indickou kolu Thumbs Up. (10.11.2010)

Možno tu vyzniem ako nejaká láskou utrápená, zasmoklená sliepka ( pardon za výraz ), ale tento snímok má neskutočné tendencie narábať s citmi aj pocitmi. Nie som romantik, ani som ním nebol, veci s tým spoločné som prežíval a prežívam skôr cez pohyblivé obrázky, ale dá sa povedať, že veľa charakteristických čŕt hlavnej postavy sadnú aj na mňa a možno preto ma film dostal a aspoň trochu priviedol k zamysleniu sa. Myslím, že každé hodnotenie a komentár tohto snímku niečo značí o tom konkrétnom užívateľovi a bez urážky, podľa toho všetkého, sme jedna veľká banda bezcitných tvorov. (07.06.2016)

Opravdu jediná zápletka je tady jídlo! To si vážně mysleli, že mě bude bavit se dívat se na Robersku, jak jí a jí? Já jsem v tom nějaký hlubší význam "HLEDÁNÍ SAMA SEBE" nenašla - je to totiž povrchní film, tu hloubku mu jaksi zapomněli dodat! A taky by mě zajímalo, kde vzali tvůrci tolik odvahy konfrontovat ve filmu Američany (obezita sama - jim se jídlo ve filmu podsouvat nemusí) a Italy (uječený národ rádoby gurmánů) brr. 54% je ještě velice milostivých.. PS: druhou část filmu jsem už nezvládla, protože se to natahovala jako nepříjemná žvýkačka... (13.02.2011)

Můžu poznamenat, že kdybych já měla prožít takovýhle rok, nejdřív se přejídat v Itálii, pak se nechat ojídat komárama v Indii a nakonec poslouchat rady od naprosto nesnesitelného bezzubého šamana, byl by to pravděpodobně nejhorší rok v mém životě. A nutno řečeno, že opravdu mám s čím srovnávat. Jediné co by mě z těhle míst lákalo by byl Řím, ale rozhodně ne kvůli chuti k jídlu. Jestli je tohle podle skutečné události, ta ženská má život jako z klasického amerického filmu. Co mi na filmu asi nejvíc vadilo, byla délka, bylo to až moc, místy bych to zkrátila a kdyby to mělo hodinu a půl, třeba by se mi to líbilo víc. Nicméně dávám 3*, ale řekla bych, že už se na to nepodívám znovu. (12.02.2011)