Obsahy(1)
Bývalý profesionální běžec Martin (Jiří Mádl) umírá na AIDS. Terminální stádium nemoci je pro něj nesnesitelné a žádá o euthanasii své rodiče, především svého otce (Miroslav Etzler), se kterým se několik let neviděl kvůli vzájemným sporům. Matka (Vilma Cibulková) však o euthanasii není ochotna ani slyšet a úpěnlivě lpí na životě svého syna. Martinovi ale zbylo už jen vědomí zašlé slávy a smutné vzpomínky na svou lásku a milence - homosexuálního přítele (Tomáš Klus), od kterého se nakazil, a který spáchal sebevraždu. A v těchto posledních hodinách se rozhoduje o Martinově životě. Existuje naděje, že si své rozhodnutí rozmyslí? (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (31)
Naděje? Spíš beznaděj... Autoři si měli ujasnit, co chtějí točit. Chvílemi to vypadá jako reklama na Nike. I když Kobler sehnal kvalitní herce a snaží se je vést, tak klišovitý scénář degraduje zajímavý nápad. Dovedu si představit, že by příběh fungoval např. v sérii Soukromé pasti. Ale ve dvacetiminutovce chybí náznak vztahů. Charakteristika syna (Mádl) vystavěná na vulgaritě neobstojí. Přitom začátek - beze slov, jen s výbornou hudbou Tatiany Míkové byl nadějný, ale rodičovské skotačení kolem nemocného vážně k uzívání nudí a nevyvolá žádné emoce. Takže mě nejvíc zaujaly "běžecké" flashbacky, které ale příběh nedokázaly patřičně vysvětlit. Možná se mi to jen zdálo, ale Tomáš Klus v tom tratolišti krve vypadal, jako by se vydejchával po běžeckým tréninku... ()
Bohužel, vcelku špatné herecké výkony, s výjimkou Vilmy Cibulkové, sekundují pofidérnímu scénáři. Psychologickou naivitou se ani zabývat nebudu. Devizou filmu je kvalitní technické zpracování, opravdu povedená kamera, kompozice, hudba. To vše působí profesionálně. Bohužel, vzhledem k tomu, na jaké téma film brnká, nelze říct, že svou funkci splňuje. ()
Profesionálně odvedená práce, která zaskočí tím, jak moc "filmově" působí, přestože je pouhým studentským kraťasem (je očividný kladný přístup k západnímu stylu snímání). Scénář sice není výtrysk originality, ale to je bohatě vyváženo výbornou technickou stránkou, povedenou kamerou počínaje a dynamickým střihem konče. Kapitolou samou pro sebe je famózní instrumentální hudba Tatiany Mikové, která dle mého nemá v českém filmu konkurenci (doufejme, že nezůstane podobně přehlížená, jako talentovaná Rachel Portman). Pochvalu si zaslouží i vedení herců – všichni hrají naplno a od žádného jsem již dlouho neviděl tak soustředěný výkon. Malou facku za matoucí scénu sebevraždy a lehčí pokárání za přímočarý děj, který by v případě celovečerní stopáže narážel. Jinak absolutní spokojenost… ()
Profesionálně udělaný film, který je neuvěřitelně špatně vyprávěný. Chyby nevyplývají jen ze špatného scénáře (scénář je nakonec "pouze" technická záležitost a dá se opravit), jsou hlouběji zakořeněné (v přístupu režiséra ke světu a k médiu). Jan Kobler bude točit filmy podobné Haggisově Crash, což nemyslím jako pochvalu, ale on to tak pravděpodobně bude brát. ()
Je mi líto, tohle mě nenadchlo, ač zajímavý námět, výsledek nezaujal. Mádlovi v Naději nevěřim téměř nic, ne, že bych proti němu něco vyloženě měl (zato Etzlera vážně nemusim), nevadí mi, ale to jeho skuhrání zde je opravdu nepřesvědčivé. A aby tomu dodal trochu věrohodnosti, umocní výkon vulgaritou, protože v expresivitě je působivost, ale spíš to vyznívá tragikomicky. Zkrátka přílišné tlačení na pilu. ()
Reklama