Is-slottet

Opravdu neobyčejný, pomalu plynoucí film s mrazivou atmosférou. Nenapadá mě žádný jiný, ve kterém by během více než hodiny padlo tak málo slov, přičemž i děj postupuje kupředu jen velmi pomalu a nesměle. Přesto jsem se ani na chvíli nenudil. Dlouhé záběry mají své kouzlo a vytváří těžko popsatelnou a neopakovatelnou atmosféru, která odeznívá ještě dlouho po konci snímku. Mimochodem, natočit tohle v Americe, tak to asi vyvolá celonárodní skandál a režiséra někdo zastřelí. Ve Skandinávii ale zdá se žijí v tomto ohledu rozumnější lidé. (07.11.2009)

Veľmi zvláštny melancholicko-magický film. Takmer bez deja, minimum dialógov, no napriek tomu zaujímavý. Is-slottet z titulu filmu znamená ľadový palác, v ktorom sa stratí jedna z dvojice dievčat - zábery blúdiaceho dievčaťa patria k najpozoruhodnejším z celého filmu. Mierne ma zmiatla nahota hlavných protagonistiek filmu (majú 12 rokov), ale budiš. Nie príliš vhodné pre zdeprimovaných odporcov zimy. (23.11.2013)

Typicky severské. To znamená málomluvné s dlouhými pohledy a scénami, lehce kontroverzně erotické, studené a zde i depresivní. Není to vůbec špatné a má to atmosféru. Přestože tedy film má co říct a dá se v něm hledat i nevyřčené, navíc díky ledovým exteriérům je i na co koukat, lehce vzbudí i přes opravdu krátkou stopáž dojem prázdna. Hodnocení je přesně na půl cesty mezi 3 a 4 * a podíval bych se ještě jednou, což je dobré znamení. (18.01.2011)

Film je natočený trochu syrově, ale zároveň citlivě, v pomalém a meditativním tempu. Hlavně je ale věrný knižní předloze. Příběh, který se zde vypráví je jednoduchý, na první pohled přímý, ale jsou v něm zachyceny hloubky dětského světa. Dějová přímost tak dává lepší možnost do něj nahlédnout a pochopit jeho rozměry, komplikovanost a složitost, ale i čistotu a nevinnost. Mě samotného právě tímto příběh upoutal. Umožnil mi přenést se do role postav a nazírat tak na události kolem nich jejich očima. To samé se dá napsat i o knize. (03.01.2012)

Film spadajúci do kategórie, ktorá ma zatiaľ väčšinou nesklamala, práve naopak. A teda celkom civilná dráma zo života, v ktorej sa ale vyskytuje nejaký nadprirodzený prvok, resp. živel. Bojovať s ním je síce nad schopnosti postáv, ale v podstate si cestu k nemu akosi zvolili sami. Tiež pôsobí v deji ako katalyzátor osudu hlavných hrdinov. Patrí sem napríklad Ľadová búrka, Mysterious Skin a Donnie Darko, aj keď ten je skôr kategória sama o sebe. Tento prvok môže mať však ešte aj iný význam. Krehký svet detí na prahu dospievania, zmätených objavovaním svojej sexuality v nehostinnom svete, ktorý ich nevíta s otvorenou náručou, práve naopak, odsúva do role outsiderov, je tu v kontraste s neľútostnou silou zimnej prírody. Nemôžem povedať, že by mi tento mĺkvy film pripomínal Bergmana, ale bol celkom lyrický, no už o niečo menej pôsobivý. A podľa mňa by sa tieto prvky mali aspoň približne rovnať. Toto dielko by sa dalo nazvať aj Balada o vodopáde a v tej súvislosti by som to skúsil zasociovať, že na mňa síce mal istý dopad, ale asi len ako tá voda, ubehla chvíľa a už som vyschol. Ak bolo účelom pôsobiť natoľko sugestívne, aby ten dopad vyvolal šok pripomínajúci zajatie ľadovej vody zobrazované vo filme, potom sme sa trochu minuli. (11.06.2014)