Is-slottet

Film je natočený trochu syrově, ale zároveň citlivě, v pomalém a meditativním tempu. Hlavně je ale věrný knižní předloze. Příběh, který se zde vypráví je jednoduchý, na první pohled přímý, ale jsou v něm zachyceny hloubky dětského světa. Dějová přímost tak dává lepší možnost do něj nahlédnout a pochopit jeho rozměry, komplikovanost a složitost, ale i čistotu a nevinnost. Mě samotného právě tímto příběh upoutal. Umožnil mi přenést se do role postav a nazírat tak na události kolem nich jejich očima. To samé se dá napsat i o knize. (03.01.2012)

Film spadajúci do kategórie, ktorá ma zatiaľ väčšinou nesklamala, práve naopak. A teda celkom civilná dráma zo života, v ktorej sa ale vyskytuje nejaký nadprirodzený prvok, resp. živel. Bojovať s ním je síce nad schopnosti postáv, ale v podstate si cestu k nemu akosi zvolili sami. Tiež pôsobí v deji ako katalyzátor osudu hlavných hrdinov. Patrí sem napríklad Ľadová búrka, Mysterious Skin a Donnie Darko, aj keď ten je skôr kategória sama o sebe. Tento prvok môže mať však ešte aj iný význam. Krehký svet detí na prahu dospievania, zmätených objavovaním svojej sexuality v nehostinnom svete, ktorý ich nevíta s otvorenou náručou, práve naopak, odsúva do role outsiderov, je tu v kontraste s neľútostnou silou zimnej prírody. Nemôžem povedať, že by mi tento mĺkvy film pripomínal Bergmana, ale bol celkom lyrický, no už o niečo menej pôsobivý. A podľa mňa by sa tieto prvky mali aspoň približne rovnať. Toto dielko by sa dalo nazvať aj Balada o vodopáde a v tej súvislosti by som to skúsil zasociovať, že na mňa síce mal istý dopad, ale asi len ako tá voda, ubehla chvíľa a už som vyschol. Ak bolo účelom pôsobiť natoľko sugestívne, aby ten dopad vyvolal šok pripomínajúci zajatie ľadovej vody zobrazované vo filme, potom sme sa trochu minuli. (11.06.2014)

Příběh o zimě a o smrti. Ani ne smutný, ani ne krutý. Takový každodenní. Taková každodenní láska uprostřed hluboké norské zimy, která jenom na chvíli zasvítí a zase zhasne a její světlo se ještě dlouho poté odráží ve stěnách zamrzlého vodopádu, který se mrazem proměnil v ledový palác. Pomalý, jímavý a krásný film o věcech které odcházejí se zimou a s jarem a o jedné malé holce, která se jim učí rozumět. (26.08.2009)

Opravdu neobyčejný, pomalu plynoucí film s mrazivou atmosférou. Nenapadá mě žádný jiný, ve kterém by během více než hodiny padlo tak málo slov, přičemž i děj postupuje kupředu jen velmi pomalu a nesměle. Přesto jsem se ani na chvíli nenudil. Dlouhé záběry mají své kouzlo a vytváří těžko popsatelnou a neopakovatelnou atmosféru, která odeznívá ještě dlouho po konci snímku. Mimochodem, natočit tohle v Americe, tak to asi vyvolá celonárodní skandál a režiséra někdo zastřelí. Ve Skandinávii ale zdá se žijí v tomto ohledu rozumnější lidé. (07.11.2009)

Chladne poetická detská psychologická antikrimi (ak viete, čo tým myslím) jemne bergmanovského ladenia s príchuťou mysteriózna z pohľadu dvoch mladých dievčat. Film, minimalistický vo forme, dialógoch aj hereckých výkonoch sleduje zvláštny vzťah dvoch mladých spolužiačiek - kamarátok, miestami pripomínajúci závislosťou na tomto vzťahu majstrovský opus Persona, i keď samozrejme nie je natoľko surový a psychologicky po kúskoch rozkladajúci myseľ postáv i diváka, to zasa nie. Čo mu však nechýba je trocha ľahkej kontroverzie, ktorá ma, nutno dodať že nepríjemne, ale rozhodne nie v neprospech filmu, prekvapila. Pri pohľade na nahé dievčatká som sa cítil hrozne a previnilo som odvracal zrak. Mám také tušenie, že to bol režisérsky zámer, ktorý stopercentne vyšiel. V príbehu sa striedajú pre severanov typické obrazy prírody s hypnotickými obrazcami (scéna v "Ľadovom paláci") a do hlavy sa neustále vkráda pocit, že tu niečo nehrá, niečo nie je v poriadku. No a potom to príde - jedno dievča sa stratí. Kto čaká happyend, môže rovno zaradiť spiatočku. 80% (10.06.2014)