Kawasakiho ruže

Upřímně musím říct, že jsem pomalu začal Hřebejka odepisovat. Ostatně od Musíme si pomáhat nenatočil nic, co bych já ohodnotil plným počtem. Ale pak jsem si pustil Kawasakiho růži a oněměl jsem… Tohle je bez nadsázky geniální film. Hřebejk se opět vrací na vrchol s palčivým tématem, které i dnes, po více než 20 letech, nechává málokoho, kdo v té době tenkrát žil, chladným. Kawasakiho růže je hereckým koncerte Daniely Kolářové (její scéna obhajoby manžela… mít klobouk, tak hluboce smeknu) a Martina Huby. Jeho postava doktora, který dostává vyznamenání, ale zároveň se přijde na to, že i on, bojovník proti režimu, pomáhal StB, je dokonale propracovaná. Stejně jako celý film. Nejvíce se mi líbilo, jak snímek staví do stejné roviny dvě otázky, které zde až nepříjemně souvisí. "Dokážeme se vyrovnat se svou minulostí?" a "Dokážeme se vyrovnat hlavně sami se sebou?" Pane Hřebejku, ještě jednou se vám omlouvám a tleskám. Do oscarového klání je tento snímek poslán právem, snad členové akademie ocení vaší snahu… (11.10.2010)

Že Hřebejk Chudíkovu roli původně chtěl dát jistému českému režisérovi, je jen nicotná perlička ze zákulisí. Že jsem u Kawasakiho růže pořád myslela na Svědomí, už by mohlo něco znamenat. Když se diskuse po projekci okamžitě stočila k Vyššímu principu, nebylo pochyb o tom, že česká kinematografie je jeden velký Krejčík. Ale k věci: Postava Luďka je vážně geniální dramaturgický manévr. (15.12.2009)

Když se pan Hřebejk po první třetině zázračně našel a kameraman Šácha docílil jasného bodu, nabral příběh konečně čitelnou linii, bez rušivých odboček a bylo nám dopřáno, odkrýt lidské tragédie, lži a přetvářku. Pohnutky s tím spojené se leckomu mohou jevit tristně banální, zvláště těm, kteří neznají příčiny, jenž je k takovým činům dohnali. Odsoudit a zavrhnout je snadné; dcera Lucie je toho příkladem, ale mají i ti ostatní svědomí bez poskvrnky, to je otázka. Proto je potřeba více takových zpovědí, jejichž popel, ještě stále doutná a nutí nás nepřivírat oči před vlastní minulostí. I toto vzácné shromáždění statečných lidí, kteří se nebáli vzdorovat zlu, je společným bojem proti ztrátě kolektivní paměti, pokud paměť vymizí, přestáváme existovat. (08.08.2010)

Mimořádně dobrý námět na téma viny má hrany obroušeny scénářem, který chvílemi marně popadá dech. A k tomu ještě "herecký" projev pánů Mikulčíka a Kratochvíla. Dlužno podotknout, že fotograf Kratochvíl v roli herce není tak strašlivý, jako "profesionál" Mikulčík. Ale i přes tyto nedostatky je to film s velkým nábojem a obrovským poselstvím. (10.09.2012)

Hřebejk sice honí hned dva ocasy najednou (milostný trojúhelník, udavač StB), jenže ani v jednom případě nedojde k ejakulaci, což je většinou bráno jako velký neúspěch, nemám pravdu? Film chladný jako psí čumák, stojící na pseudointelektuálních žvástech a sázející pouze na mrazivou auru bývalého režimu. Ne, to skutečně nestačí. Herci jsou naštěstí dirigování perfektně, o to více mrzí angažování ochotníka Mikulčíka, Po technické stránce to je také téměř dokonalé, obsahově však znovu prázdné. Jarchovský má opravdu těžkou krizi. Tohle měl být Hřebejkův životní projekt? (17.11.2014)