Obsahy(1)
Colin Beavan se rozhodl úplně eliminovat svůj osobní dopad na životní prostředí celý budoucí rok. To znamená jíst vegetariánsky, kupovat jen místní potraviny a vypnout chladničku. Také žádné výtahy, žádná televize, žádná auta, autobusy, nebo letadla, žádné toxické čistící prostředky, žádná elektřina, žádná zbytečná spotřeba materiálu a žádný zbytečný odpad. Žádný problém - alespoň pro Colina - ale on a jeho rodina žijí na Manhattanu. Takže když jeho rychle se stravující, obchod milující manželka Michelle a jejich dvou a půlletá dcera táhli do boje, dopad projektu začal mít pro jeho život nepředvídatelné důsledky. (Bedya)
(viac)Videá (1)
Recenzie (9)
Žít jeden rok ekologicky v centru New Yorku rozhodně není lehké, z toho půlku dokonce bez elektřiny. Červi se postarají o zbytky, komunální odpad prakticky žádný, žádný toaleťák, nové oblečení a dovážené jídlo atd. Pro někoho blázen do toho zahrnul i manželku, která nemá ani ráda přírodu a přeci se z ní vyklube zelená, a dceru, co ještě neumí pořádně mluvit. Ač mě ten dokument zaujal, tak budu pokrytec a do něčeho tak razantního se nejspíš nikdy nepustím (,i když jeho poselstvím není taková změna a nic z toho nevnucuje). ()
Klobouk dolů před takovou iniciativou, kdy ze svého života náhle vypustíte umělé světlo, toaletní papír nebo třeba maso a vlastně vše, co nás pojí ke kultu konzumní společnosti, a tím spíše, že se pro tak radikální experiment rozhodnete v betonové džungli, osídlené milióny lidí nemající nejmenší tušení o dopadu jejich vlastního jednání na životní prostředí. Vážím si toho, že snímek jako je tento vůbec vznikl a jsem přesvědčen, že by si zasloužil mnohem kvalitnější filmové zpracování. ()
„Skrz díru tvého pláště vidím tvoji ješitnost.“ Myslel jem, že to bude dokument o přírodě, a zatím to je exhibice jedné dost nudné newyorské rodinky, z níž asi vůbec nejhorší je manželka, ničím výjimečná čtyřicetiletá žena, která ráda na kameru vypráví, jak hrozně je závislá na nakupování oblečení a koukání na televizi. Cokoliv, co hlavní protagonista dělá, neodůvodňuje ani tak tvrdými fakty, jako svými pocity („Recyklace plastů není tak dobrá, jak všichni říkají.“). Mnoho věcí je nelogických (rodina odmítá jezdit metrem, protože zanechává ekologickou stopu, zato vlakem jezdí), zcela nulového vlivu na životní prostředí se stejně nelze vyvarovat (voda, topení, provoz serveru, na kterém hostují svůj blog...). A pokud léta předtím žili tak, jak říkají (naplní velkou popelnici za čtyři dny!), je jeden rok s téměř nulovým vlivem jen vylepšení průměru. Troufnu si říct, že já jsem člověk ekologičtějí, ale netrpím potřebou to všem ukazovat na plátně. Dokumenty jako Food, Inc., Earthlings, Unconvenient Truth atp. jsou podle mě o dost užitečnější. ()
Veľmi oceňujem rozhodnutie tej rodiny, no myslím, že by som to dokázal lepšie. Oni išli len cestou toho, aby mali čím najnižší až nulový dopad na prostredie, no to sa musí dopĺňať s osobným presvedčením, so sebestačnosťou, s nezávislosťou, s bojom proti korporátnemu kapitalizmu a treba deň odo dňa tento spôsob vylepšovať. Tu to nenastalo, bolo to viac o pocitoch účastníkoch ako o konkrétnych detailoch, kde život zmenili, veľa nám zrejme bolo zatajené, nielen ohľadom porušení pravidiel, či hádok. Bol to len pokus, samozrejme že niekde na dedine v Izraeli by ste to dokázali možno doviesť do úplnosti, no aj to je otázne, lebo aj tie solárne panely sú v súčasnosti nedokonalé, mnohé polia, kde sa pestujú organické plodiny, bez genetických modifikácií sú infikované z iných polí, niektoré veci zas treba dopraviť, proste je to problematické a nežijú tak ani mnohí ochrancovia prírody, ale postupne ľudia nachádzajú a vymýšľajú spôsoby a veci, aby sme mohli prejsť k tomuto správnemu životu súžitia s prírodou, bez toho, aby sme sa cítili obmedzovaní. Najväčší problém je stále energia, napriek tomu, že už nie pre jednotlivcov, ale skôr pre skupiny ľudí, tu to napríklad ešte nezvládli jednotlivci, no vidno, že to malo otvorený koniec, že s tým nesekli, ale sa im to zapáčilo a mienili to vylepšovať, lebo v New Yorku zo dňa na deň takto zmeniť život je komplikované a nejde to ľahko. Je to inšpiratívny dokument, ktorý si môžem zaradiť k mnohým iným, no bolo to len také jednoduché, veľa vám to nedá. ()
Téma omezení závislosti člověka na konzumním životě mě zajímá už dlouho. Navíc mě zajímalo, jak se s tím ten chlapík popere a jestli nebude jen opakovat to, co nám servírují komerční média za správné. Film má kromě ekologických myšlenek také prvky reality show, kdy je do zkoumání zahrnuta celá rodina. Každá z postav má svůj vlastní přístup. Zatímco „on" to bere jako možnost něco zjistit a dokázat, „ona" to bere jako velké omezení svého života a časem i jako velké obohacení života a malá dcerka to bere jako hru. Nenápadný soused se zahrádkou pak v závěru pronese krásnou myšlenku, která ukazuje, že proces není u konce. Každopádně je vidět, že svět se od roku 2009 někam v této oblasti posunul a s některými zásadami lze výslovně souhlasit a některé jsou přehnané. Za mne hodnotím známkou 4. ()
Galéria (6)
Fotka © Oscilloscope Pictures
Reklama