Dýchaj!

Drsný příběh s krutou pointou. Tak krutou pointu jsem vlastně neviděl hodně dlouho. Baltasar Kormákur Hollywoodu ukázal jak se točí opravdu drsné a kruté filmy. Ty podle mě Američani prostě natočit nedokážou. Vždycky si musej objednat nějakýho cizince, aby to za jejich prachy natočil. Baltasar byl ale výborná volba. Doma na Islandu totiž točí velice dobré filmy a byla otázka času, kdy si za cizí prachy stočí nějakou větší práci se známějšími herci. Inhale tak díky tomu všemu ve mně zanechal naprosto brutální zážitek z reality, která se na tomto světě pravidelně děje. Možná s tím nic neuděláme, ale alespoň je dobré o ní vědět a vnímat ji. (09.09.2010)

Tenhle film a hlavně jeho závěr má vlastně dvě roviny - citovou a morální. Otázka je, která z nich je (anebo by měla být) ta silnější. Podle mě bylo to rozhodnutí trochu zvláštní a iracionální (když už za tím vším šel hlava nehlava), ovšem to se do filmařiny zase hodí, aspoň to vyčnívá z řady. Chvílema je to teda přitažený za vlasy a maličko to pokulhává, ale jinak je to vcelku slušný drama/thriller. 3,5/5* (27.04.2014)

Vskutku drsný snímek z džungle jménem Mexiko, s dojmem umocněným herci, kteří na sebe nestrhávají pozornost, jen dobře odvádějí svoji práci nutnou k představě o výpovědi stavu lidstva v různých oblastech, byť na jednom kontinentu a nedaleko od sebe. Zatímco se náš svět, ten "lepší", zabývá otázkou, zda je v pořádku použít zbraň na pedofila, který měl na tříhodinové návštěvě sousedovic kluka, aniž neexistují důkazy, že by ho jakkoli ohrozil, za jeho hranicí jako by si dali dostaveníčko všechny zrůdy, které zem nosila. Je to ale jejich přirozenost, co je nutí k obživě těmi nejohavnějšími způsoby, jaké dokázal člověk vymyslet, nebo jim to umožňuje civilizace odnaproti, která se neštítí, v případě svého vlastního ohrožení, popřít všechen humanismus, na kterém si tak zakládá? Můj obdiv proto patří Paulu Stantonovi, který našel sílu ho v nejtěžším rozhodnutí svého života nepopřít.... Tak a teď si půjdu splnit svou občanskou povinnost - odvolit prezidenta, ať si vyberu kteroukoliv variantu z dvou mizerných, nemůžeme dopadnout hůř, než v Mexiku, že ne? (25.01.2013)

Americká mise Baltasara Kormákura se nakonec vydařila, obával jsem se, že ztratí svůj styl který sem zřel v Severních blatech a svatbě za bílé noci , ale nakonec se alespoň jedna věc podle mne typická pro Kormákura zjevila - jeho interesantní záběry oblohy, nejčastěji pokud nebe doplňuje záběr na jedoucí vůz, jediné, co takovým scénám chybí je Islandská krajina, kterou, ve vši úctě k jižní Americe, nedokáže Mexiko nahradit ani náhodou, obzvlášť pokud ony záběry vydávají jakýsi pocit "chladu". Ani pokus o lehčí, emocionální znásilnění divákovo slzných kanálků není tak nesnesitelný, jak jsem se obával (ačkoliv u mě tradičně neúčinný), takže ve výsledku číhá v Nádechu solidní kus thrillerózní práce, bohužel ale s trochu děravým scénářem, škoda, že si ho Kormákur neupravil. A nepřesunul děj do Evropy, ale jasně, už přestanu snít, snad ale díky tutomu dostal bakšiš na nějaký svůj domácí projekt. (25.08.2013)

Pane, mám pro Vás špatnou zprávu! Proboha jakou? Máte cirhózu jater. Pokud do týdne neseženeme náhradu, je po Vás! A sakra! Hledám doktora Nováka! Ten tady tady není! Já s ním musím mluvit! Je to otázka života a smrti! Pojďte za mnou. Zdravím, já jsem doktor Novák. Rozumím, 150 000 dolarů za játra, hotově. Platí se předem. Dobrá, beru. A kde je seženete? To nechte na nás. Cože! Vy jste kvůli tomu zmrzačili někoho, koho jsem zrovna potkal na ulici! No, tak si vyberte! Vy, nebo on! A když to odřeknu, vrátíte mi zálohu? Ne! Ok. Tak jdu do toho. - Mám rád filmy, které nutí k zamyšlení a možné diskuzi. Tento je zrovna velmi diskutabilní, velmi moralizující, velmi přímočarý. Nenudí, částečně i šokuje. U mě ale jen průměrně. (01.09.2010)