Defendor

Nízkorozpočtový, dobře napsaný a obsazený Defendor zasazený do temnějšího světa. Podivín Woody Harrelson s nízkým IQ vede osobní válku proti nespravedlnosti pod režijní taktovkou debutujicího Petera Stebbingse, který tu odvedl dobrou práci a převážně držel tempo. John Rowley složil do tohoto smutného příběhu hudebně zapadajicí skladby, které poslouchat samostatně není pro mé uši vůbec špatné. Nečekejte od toho komedii, i když určité prvky má. 65% (11.04.2010)

Woody Harrelson je génius a jeho mentálně zastalý idealista, který se před svou prostoduchostí ukrývá do kostýmku superhrdiny Defendora bojujícího se vším co vypadá jako zločin, je jedním z nejlépe a nejuvěřitelněji zahraných bláznů jakého jsem viděl přinejmenším od Rain mana... a to zcela bez nadsázky, protože film jako propracovaná (a pro znalce comics žánru i nadmíru zábavná) psychologická studie prostě funguje. Trochu méně už bohužel film funguje v rovině klasicky superhrdinsky-kriminální, protože jak je známo, hrdina není ničím bez svých nepřátel - a kriminální podhoubí ze kterého Defendor vzešel je tu bohužel zredukováno na pouhou zjednodušenou črtu, která se svým stylem trochu snaží evokovat hříšné město ve stylu Vrány či Sin-City, ale bohužel je jednak zoufale nepropracované a zaplněné jen pár karikovanými postavičkami, ale hlavně postrádá jakoukoli špetku uvěřitelnosti, což samozřejmě kontrastuje s reálnou postavou Woodyho superhrdiny. Ovšem i tak je ale toto jen drobnou vadou na kráse jinak vynikajícího "malého" filmu. 8/10 (31.03.2010)

Zde uvedený žánr komedie je sice těžký omyl, ale jsme na webu, kde pod tímto označením uvádějí třeba horror Dead End nebo western Young Guns. DEFENDOR je pravděpodobně nejrealističtější superhrdinský film. A realistický je prakticky ve všem. Každý detail, i ten sebepodivnější a zpočátku třeba ne zcela věrohodný, je ve filmu dokonale vysvětlený a opodstatněný. Všechno sedí. Přes svůj smutek, zdánlivou temnotu a dojímavost, jde o snímek optimistický. A řekl bych, že jeho realističnost nakonec baví víc než mnohé fantasy superhrdinské snímky, což člověku zvedne náladu. Zajímavé je, že příběh i tak obsahuje úplně všechno, co mají klasické comicsy: Je tu kladný superhrdina (kterého si zamilujete a budete ho obdivovat), je tu superpadouch (kterého budete nenávidět), je tu silný (a uvěřitelný) motiv celoživotní pomsty, superschopnost i její ztráta (i když obojí jen zdánlivé), je tu sidekick a osudová žena v jednom (Kat), máme tu (hned dvojí) znovuzrození a taky superzbraně (zákopová palice, vosy a kuličky). Je tu neschopná a zkorumpovaná policie, hrdinův věrný přítel, média v akci a dokonce superpes (DefenDog). A hlavně spousta vynikajících hlášek a hesel ("Třeste se termiti, nastal čas drcení." "Zbraně jsou pro zbabělce." (Defendor), "Fight back!" (Defendorův fanoušek - sprayer), "Zabijte mouchu." (Captain Industry) nebo skvostné "Kví, kví, zmrde." (Kat). Za dva dny jsem si to dal 2x a už se těším na další zhlédnutí. Co k tomu dodat? Snad jen: Thank you, Defendor! (08.07.2017)

Vyšší hodnocení mi nedovolí udělit malý počet gradujících scén, nedá se moc říct že by si film budoval nějaké rychlejší tempo nebo popřípadě chystal půdu pro překvapivý konec. Defendor nepostrádá skvělý nosný nápad a lehce mi přivodil mírné pousmání (hlavně neprůstřelný Defendog na palubní desce), není to ovšem film pro široké publikum. Spíše se jedná o nějakou psychologickou studii jednoho obyčejného človíčka, který si usmyslel že je Superhrdina. (29.03.2010)

Od superhrdinů přes obyčejného člověka po retarda. Tolik k spletitému vývoji superhrdinského žánru, který před časem uzavřel Defendor. Zlatý věk komiksu spustil ve třicátých letech nezničitelný Superman. Uběhl nějaký čas a nezničitelnost odstavila zpola kacířská, zpola láskyplná dekonstrukce superhrdinského mýtu ve Strážcích. Moore sejmul z hrdinů božský status a přiblížil je lidem, protože kdyby na to přišlo, zařvali by v éře sužované hysterií z atomové války skuteční lidé, ne okostýmované postavičky. Zlom přišel se Spider-Manem, který zavedl rovnítko mezi superhrdinu a obyčejného člověka. Proto nesnáším Spider-Mana, protože Peter Parker není ani spasitelským komplexem postižený excentrický multimilionář, ani smradlavá, ustrašená veš, dnes nazývaná nerd. Je to obyčejný kluk, patnáctiletý středoškolák, jakých najdete ve flísové mikině a nemožné košili po průmkách tisíce. Od teď to šlo s komiksovými hrdiny od desíti k pěti. Jestliže si doposavad vyžadovala funkce superhrdiny vlastnosti o třídu lepší, než jakými disponuje obyčejný člověk, Kick-Ass a Scott Pilgrim navlékl superhrdinský dres lidem o třídu horším, nerdům a třasořitkám. Odčlověčení a přerod k infantilní regresi završil retard Defendor, zrcadlově věrný protějšek Supermana. Hrdinský model zero to hero se otočil, démoni se zmenšili na mechanické hračky, kruh se uzavřel – z Lois Lanové je feťačka a děvka, z Clarka cvok, co má v jedné scéně v pazourech ceduli „slow“, protože je slow a žije ve světě, v němž se z předvčerejšku rodí zítřek, na rozdíl od Clarka, který plive krev v ódě na starou žurnalistickou pravdu, že není nic staršího než včerejší noviny (proto je nesmysl porovnávat kritické studie ze čtvrtletníku Film a doba s deníkařinou, kde se odevzdávají dva texty denně), a ze Supermana se stala přinejmenším srandovní figura z burlesky. Moc jí nepřispívá, že se drží ideálů, ač se jí to postavy ve filmu snaží rozmlouvat. Mohlo by se domyslet, kam dál tenhle vývoj superhrdinského žánru povede. Může být něco méně než retard navlečený do kostýmu? Může - samotný tvůrce retarda, jeho obhájce, komiksový scénárista hrající si na hero boye. Hodně o tom pověděl Resnais v Prozřetelnosti, kde prodělává hořečnatý sen umírající spisovatel. V mnohém tahle dekonstrukce hrdinů a jejich pád připomíná také vztah západní civilizace k Bohu. Na jeho svržení jsme potřebovali bezmála dva tisíce let. U komiksových hrdinů se to odbylo za pár desítek. Ruku v ruce to jde s překotným vývojem společnosti, kde lineární růst přerostl v exponenciální. Na co dřív stačila hodina, na to je třeba dnes minuta. Za pár let to bude sekunda. A pak jen její zlomek. To jen poznámka pro ty, kteří budou zase překvapeni zítřkem. Každopádně, věci jsou v pohybu. A to je vždy dobrá zpráva. (11.09.2010)