Po stopách duchů

Na pocuchání nervů to celkem stačí, ale o věrohodnosti tohoto pořadu nemůže být ani řeč. Hoši jsou navíc až příliš hluční, když na ně údajný duch promluví, takže diváci slyší leda prdlačku. Rovněž by se docela hodilo vyvodit z každého případu paranormálních jevů seriózní závěr, o což se tady nikdo ani náznakem nepokouší. Nicméně pokud mám chuť se bát, tak tyhle duchařské historky překvapivě fungují kolikrát líp, než kdybych si pustila nějaký filmový horor k tomuto účelu přímo stvořený. (50%) (07.06.2023)

Já jsem fakt takovej smolař. V životě jsem neviděl žádnýho ducha ani mimozemšťana. Holt se asi budu muset přestěhovat do té Ameriky, když tam o ně zakopávají na každém rohu, teda aspoň podle pořadů jako tenhle. Ale určitě bych se je nevydal hledat s touhle praštěnou partičkou. Koneckonců kdybych já byl duch a oni na mě spustili svoje obvyklý kecy, tak pokud bych nebyl schopnej je poslat do pr**le, šel bych strašit jinam. Jedna hvězdička za to, že je to občas docela sranda, byť to bezpečně nebyl původní záměr. (22.04.2019)

Prvních dvacet minut jsem si myslela, že je to parodie...jaké zklamání...pokud by to byla pravda - vědci celého světa, zástupci všech náboženství apod. by se už sjeli do USA...takhle to bylo špatně zahrané divadlo. PS: Vzpomněla jsem si na seriál Supernatural a jejich Ghostfacers...že by parodie na Ghost adventures? :-) (06.03.2016)

Ghost Adventures mě celkem baví a ve večerních hodinách dokáže působit celkem nepříjemně. Nicméně přes to vše prostě musím uznat že pořad občas působí hodně amatersky a jak nesympatičtí trotlové běhají s kamerami a z každého prdu Caspera dělají scény mě vážně štve. Zkrátka občas je to zábavné a občas dosti hloupé. 5/10. (02.07.2019)

Strašidelnější než kdejaký horor. Právě to, že se mapuje skutečnost, má u mne na svědomí husí kůži i na zádech. Miluji historky, pověry nebo legendy, nevysvětlitelné zkušenosti s neznámými entitami, strašidelná místa nebo ghost turistiku. Po celou dobu, co každý díl sleduji, mám pocit, že za mnou nějaký duch stojí, opravdu na počůrání, a to jsem zvyklá na kde co - horory patří mezi mé oblíbené pohádkové žánry pro oplodňovací večery, případně jsem schopna na ně jít nejen na prvním rande. Opravdu to, co mě nejvíc děsí jsou příběhy ze skutečnosti, ne filmové scénáře, potažmo kvalitně zpracované masky v hororových snímcích. (25.09.2015)