Tak neváhej a toč!

Tak z tohohle pořadu mam vředy ještě dneska. 10 let starý rádobyvtipný videoklipy (převážně z Ruska), kterejm se v sále kdovíproč všichni smáli. Jako třešnička na už tak zkaženym dortu byl Hrubeš, kterej podle mě vůbec nevěděl a jeho styl bylo něco strašnýho. Toho bych nenechal moderovat country večer v Horní Dolní, natož cokoli v televizi. Fujtajbl! (14.04.2010)

Možná kdysi v pravěku, když ještě tento pořad sledovali neandrtálci, to někdo ocenil, jinak jsou tyhle typy pořadů všechny na jedno brdo (čti na hovno). Pokud si totiž soutěžící dokázal poradit s dvoumetrovou plyšovou kostkou, mohl si vyházet i třímetrovou kameru..neber to...................... moje hodnocení = 2 z 10. (18.02.2015)

Po desátém držkopádu to už člověka omrzí. Člověk si říká, co je na tom vlastně vtipné. Držkopádům se ale lidé smáli vždycky. S jistou ambivalencí (úlek, smích, zamrazení). Vrchol žánru, který z držkopádů a facek těžil nejvíc, byly určitě klasické černobílé němé grotesky (nejdřív hrané, později kreslené). Dneska je to naštěstí už vyčpělý druh zábavy, vytěsněný na servery typu stream.cz, yt apod. (23.06.2012)

Jeden z prvních tele výdobytků konzumní post-listopadové společnosti první poloviny 90. let patří neodmyslitelně k tomu, u čeho jsem jako malý prďola vyrůstal a v době, kdy jsme neměli internet, natož pak YouTube, to byl jediný způsob, jak se kouknout na epic fail držkopády, kočku na skateboardu nebo rodinné trapasy. (27.03.2015)

Další ukázka toho, jak ulítli jsme byli v devadesátých letech. Pravidelné sledování toho, co bysme dnes nazvali fail compilations patřilo k rutině snad každé rodiny. Dnes, zejména díky internetu se už naštěstí takové věci na obrazovkách neobjevují. Jedna hvězda za to, že je to přece jen o něco lepší, než ta Rychlého ulítlost. (14.11.2016)