Zásah do srdce

Zásah do srdce určitě není klasická hollywoodština v tom smyslu, že by si film nezatěžoval hlavu politickými a historickými reálilemi a vykonstruoval melodramatický příběh na hony vzdálený od reality. Přesto to není snímek, který by mně udělal radost a se kterým bych se dokázal ztotožnit. Základní téma, tedy rozdělení tří blízkých přátel válečným konfliktem, kteří skončí na opačné straně barikády, bylo už v kinematografii mnohokrát zpracováno, a to nepoměrně lépe. V případě Jugoslávie stojí za to připomenout Okupaci ve 26 obrazech, která byla výrazně propracovanější, temnější a emotivnější. Zásah do srdce je televizák s malým rozpočtem a tomu odpovídajícím vizuálem, což by nemuselo vadit, protože souboj ostřelovačů může mít i statický rozměr a přece kvalitní scénář a režisér dokážou vybudovat obrovskou dávku napětí. Jenže chování hlavního hrdiny a jeho morální dilema je nevěrohodné a reálie Bosny zachytili tvůrci jen tak na dálku a byli přitom hodně ovlivnění mezinárodním veřejným míněním, které v příčinách konfliktu a jeho průběhu mělo až příliš jasno. Tady nejde o to, že by se Srbové nedopuštěli válečných zločinů, ty jejich byly mimochodem vzhledem k vojenské převaze větší a systematičtější, ale válečných zločinů se tam, kde to podmínky dovolovaly, dopouštěly všechny válčící strany. Nemluvě o kořenech války, které film řeší způsobem kde se vzala, tu se vzala. Zásah do srdce je nakonec jen průměrný televizní kousek, který zaujme několika emotivními scénami zásahů civilistů kulkami ostřelovačů v ulicích Sarajeva. Celkový dojem: 45 %. (20.09.2010)

Námet filmu bol pre jeho tvorcov veľkou príležitosťou. Stvárniť proces vzniku a eskalácie etnického konfliktu, ktorý sa odohral blízko nás pred niekoľkými rokmi je príťažlivé, pretože etnické konflikty pripomínajú vulkanickú činnosť - o žiadnom z nich sa nedá povedať, že je vyhasnutý. Najmä ak sa príbeh opiera o skutočnú udalosť. Problém nastane, ak tento typ príbehu nakrúti niekto zo zámoria, do úlohy bosenského moslima obsadí blonďáka z Anglicka a do úlohy bosenského Srba obsadí herca s výzorom Sandokanovho syna. Aj cez to by som sa nejako dokázal preniesť. Film však pôsobil ako dve úplne rozdielne látky spojené zipsom. Selankovité časti a hranie sa na vojakov sa prudko striedali s realisticky stvárnenými obrazmi odstreľovaných civilov a to som už nedokázal stráviť. Na konci som pociťoval iba znechutenie. (03.08.2010)

Mně tohle rozum moc nebere .. vraždit svého souseda kvůli náboženským důvodům .. pro padesát let starou křivdu . děs . Je mi jasné, že na Balkáně se za druhé světové války děly strašná zvěrstva, ale v roce 1992 a za přihlížení modrých přileb ??? … Úděsné selhání lidské rasy … Místy realistické a místy naopak ještě dost citlivě podané .. jestli je vůbec možné tento obrat u tak strašných skutečných událostí použít, (19.07.2010)

Venku bouří moře, tak si dám příhodně film z jugoslávského konfliktu. Přesně odpovídá mému tvrzení, když lidem začne hrabat, stojí za tím chlapi s obrovským egem, ale zároveň zamindrákovaní slaboši. Dva celoživotní přátelé, sportovní střelci, jen každý jiného původu. Válka je rozdělí. A jak se říká, sejdeme se na hřbitově. Neboť na děti, na děti se nestřílí. V Sarajevu ano. Velmi dobře natočené, dobře obsazené. (10.09.2017)

Ze začátku, teda ještě při čtení obsahu, mě to zaujalo. Od začátku už to vypadalo hrozně levácky a ke konci jsem upřímně věřil, že ani jeden herec nepochází z Balkánu, natož že by tam ten film byl točenej. Samozřejmě, je to americká produkce, ale i americká produkce si občas udělá tu práci natočit vše co nejvíc důkladně. Když to srovnám s takovou Zemí Nikoho nebo jinými balkánskými filmy, který řešej ten jugoslávskej konflikt, napařil bych tomu filmu nejradši odpad. Na druhou stranu si to zase až tak strašně nezaslouží, ale kdybych to věděl, filmu bych se fakt velkym obloukem vyhnul. Američani nemají točit něco, do čeho viděj asi tolik jako Chorvat do Bushovi politiky. (17.09.2010)