Zásah do srdce

Etnické boje na Balkánu si vybraly krutou daň v podobě mnoha nevinně zabitých lidí a v Shot Through the Heart jsem viděla asi jen zlomek toho, co se tam skutečně dělo. Nepochopitelné a z mého pohledu přímo zoufalé, co to dokázalo s lidmi, kteří byli tak velkými kamarády udělat a na konci jsem měla pocit, že i to moje srdce bylo zasaženo v tom velmi smutném slova smyslu. (20.03.2016)

Zásah do srdce určitě není klasická hollywoodština v tom smyslu, že by si film nezatěžoval hlavu politickými a historickými reálilemi a vykonstruoval melodramatický příběh na hony vzdálený od reality. Přesto to není snímek, který by mně udělal radost a se kterým bych se dokázal ztotožnit. Základní téma, tedy rozdělení tří blízkých přátel válečným konfliktem, kteří skončí na opačné straně barikády, bylo už v kinematografii mnohokrát zpracováno, a to nepoměrně lépe. V případě Jugoslávie stojí za to připomenout Okupaci ve 26 obrazech, která byla výrazně propracovanější, temnější a emotivnější. Zásah do srdce je televizák s malým rozpočtem a tomu odpovídajícím vizuálem, což by nemuselo vadit, protože souboj ostřelovačů může mít i statický rozměr a přece kvalitní scénář a režisér dokážou vybudovat obrovskou dávku napětí. Jenže chování hlavního hrdiny a jeho morální dilema je nevěrohodné a reálie Bosny zachytili tvůrci jen tak na dálku a byli přitom hodně ovlivnění mezinárodním veřejným míněním, které v příčinách konfliktu a jeho průběhu mělo až příliš jasno. Tady nejde o to, že by se Srbové nedopuštěli válečných zločinů, ty jejich byly mimochodem vzhledem k vojenské převaze větší a systematičtější, ale válečných zločinů se tam, kde to podmínky dovolovaly, dopouštěly všechny válčící strany. Nemluvě o kořenech války, které film řeší způsobem kde se vzala, tu se vzala. Zásah do srdce je nakonec jen průměrný televizní kousek, který zaujme několika emotivními scénami zásahů civilistů kulkami ostřelovačů v ulicích Sarajeva. Celkový dojem: 45 %. (20.09.2010)

Po dlouhé době opět film, který ukazuje válku i z pohledu obyčejných lidí, kteří se snaží pouze přežít a přes veškerou snahu jim válka přináší pouze zoufalství. Film vypráví příběh nejlepších přátel, reprezentantů ve střelbě, které válka postavila na opačné strany. Příběh o tom, že i těm nejlepším válka dokáže zničit charakter. Kolik lidí za války bylo nuceno střílet na vlastní přátele, na vlastní známé a dokonce i rodiny? Válka je hnus! (27.07.2010)

Vynikající film, dokonalí příběh. Nečekaně realistický a vydařený film z občanské války v Jugoslávii o dvou přátelích, kteří se ocitnou v konfliktu na opačných barikádách. Tento velice smutný příběh, který přinutí člověka přemýšlet, jak je to možné, že extrémní nacionalismus dokáže napáchat takové zlo na bezbranných a bezmocných lidech. Občanská válka je nejhorší, kdy bojují a zabíjejí se přátelé který se mají velmi rádi, to je opravdu šílená hrůza. (08.06.2015)

Námet filmu bol pre jeho tvorcov veľkou príležitosťou. Stvárniť proces vzniku a eskalácie etnického konfliktu, ktorý sa odohral blízko nás pred niekoľkými rokmi je príťažlivé, pretože etnické konflikty pripomínajú vulkanickú činnosť - o žiadnom z nich sa nedá povedať, že je vyhasnutý. Najmä ak sa príbeh opiera o skutočnú udalosť. Problém nastane, ak tento typ príbehu nakrúti niekto zo zámoria, do úlohy bosenského moslima obsadí blonďáka z Anglicka a do úlohy bosenského Srba obsadí herca s výzorom Sandokanovho syna. Aj cez to by som sa nejako dokázal preniesť. Film však pôsobil ako dve úplne rozdielne látky spojené zipsom. Selankovité časti a hranie sa na vojakov sa prudko striedali s realisticky stvárnenými obrazmi odstreľovaných civilov a to som už nedokázal stráviť. Na konci som pociťoval iba znechutenie. (03.08.2010)