Džusový román

Já se na film Džusový román dívám nikoli jako na drama o době, ale spíše o jedinci. Předně si myslím, že není podstatné v jaké době se film odehrává, i když má nesporně jistou nostalgickou atmosféru 80 let. V mých vzpomínkách byly sice veřejné prostory trochu víc líbivé a trochu mile kýčovité, ne všude vládla šeď v oblékání , ne každá hospoda či společ.místnost byla bezútěšnou polorozpadlou ruinou, ačkoli samozřejmě záleží na lokalitě, já osobně jsem například chodila do památkově chráněného kina s látkovými tapetami na zdech a uměleckými sochami na mramor.schodech, ale beru zdejší nelíbivé prostředí jako metaforu nehezkého života. Zajímavá je osobnost hlavní postavy Ály. I když toho moc nenamluví a zdánlivě působí pasivně, snaží se být akční. Snaží se najít si kluka (i když není moc z čeho vybírat), jen to s nimi moc neumí, tak alespoň z dálky pokukuje po kamarádce, aby se alespoň na dálku přiučila jak to ve vztazích chodí. Je pracovitá, chce odvádět dobrou práci, i když je to stereotypní pakárna, také dělá přesčasy aby pomohla kolegyni, je obětavá i vůči svému milenci na jednu noc, prostě se snaží socializovat a zařadit plnohodnotně do života. Snaží se, jen to pořád nestačí požadavkům světa, trochu se svojí osobností vymyká průměru a tak to nemá snadné. Nemá moc čím zaujmout, co nabídnout, je to spíše obyčejná- i postavou -malá holka, je ovšem přitom nejednoznačně zařaditelná. Pro většinu lidí může být nudnou venkovskou slepicí, pro jiného statečnou holkou, která bojuje proti jisté předurčenosti, pro umělce by mohla být díky svému melancholickému kouzlu múzou. Je spíše manipulovatelná a tím pádem zneužitelná, závislá osoba (je citově závislá na kamarádce a muži v němž se mýlila, existenčně pak na matce u níž bydlí), je naivní a tak asi největší výhrou, kterou může dostat je osvobodit se od lidí co jí svazují nebo se jí snaží ovlivnit, uvidět realitu a svoje možnosti a smířit se s tím. Film končí drobným, byť pro někoho možná sporným vítězstvím. Dostane ubytovnu a tím pádem se osvobozuje od matčina dozoru, vyzrává a je schopná se o sebe postarat a přijmout, byť nepříliš nadšeně, svůj zatím nepříliš přízniví osud (smířliví smutný pohled na konci filmu: tahle to prostě je, co nadělám?). Film umí najít kouzlo v ošklivosti, dotknout se jen určitého typu diváka, chvilkami sice nudí a není bezchybný, něco tomu chybělo, ale každopádně nudný a chybující je i život hlavní hrdinky, tak proč vlastně ne. Postavy mužů se mi pletli, film by se dal dějově zpestřit a oživit, nicméně dávám možná trochu nadhodnocených 100% za skryté kouzlo tohoto kousku. (17.03.2013)

Tak jsem dnes viděl díky České televizi tento Feničův debut a musím říci, že se mi líbil snad víc než před téměř 30 lety. Hned jsem se šel podívat, jak si stojí na ČSFD a opět jsem nebyl překvapen. Není ani mezi 300 českými filmy. Ale tam nenajdu ani jiné podle mě kvalitní celovečeráky. Není smutné, že v žebříčku nejlepších filmů jsou nejvýše až Pelíšky, ale ani ty se nevejdou do první desítky? V celé stovce jich je jen 14. Nic proti filmu Grand Torino, Smrtonosná zbraň nebo 12 úkolů pro Asterixe. Jsou to určitě dobré filmy, ale kde je proboha Markéta Lazarová, Holubice, Postel, Jako jed, Starci na chmelu, z těch novějších třeba Občanský průkaz, Želary, A bude hůř, Poupata nebo Ve stínu. Takže asi těžko čekat, že více z vás ocení tento vytříbený snímek. Skvělá práce s hudbou a její textovou paralelou s příběhem. Neskutečný záběr ze svatby, kdy si steadycam přebírá v jediném dlouhatánském záběru postavy a já si jen v duch představoval tu souhru jednotlivých profesí na place, protože takhle dlouhý záběr se v komunistickém Československu setsakra prodražil. Na titulcích najdeme osobnosti ve svých profesích - Jaroslav Brabec, Miki Jelínek, Jiří Zavřel, Petr Nikolajev... Režie a scénář je tak, jak se to někdy povede v rukou jedné osoby a na filmu je to znát. Režisérova dokumentární zkušenost, výtvarná kamera a skvěle vybraná místa natáčení. Dalo by se o tomto filmu napsat mnoho. Bohužel zapadl a tak musím souhlasit s kamarádem bohemia regentem, ža doma není nikdo prorokem, protože na IMDB má 80%. My se ke svým tvůrcům chováme velice podivně. (17.03.2013)

Najlepší Feničov hraný film, kde sa dá odpustiť istá topornosť vlastná režisérom, ktorí prešli do hraného filmu z dokumentárneho. Spôsob akým film zachytáva realitu osemdesiatych rokov hraničí s poetikou orwellovského románu. Tento film je pre mňa doteraz neprekonaná reflexia totalitného režimu od tvorcu narodeného na Slovensku. Kadencia a kvantita jednotlivých obrazov vykresľujúcich život mladej dievčiny, ktorá nastupuje do fabriky, budujú podobu zlého sna. Neexistencia súkromia nie cez Veľkého brata ale cez slizkého vedúceho vo fabrike a celý komunistický tábor plný kreatúr, ktoré vám nedovolili budovať si vlastnú individualitu. Všetky spartakiádne cirkusy. Utekanie na autobus. Sex na vreci zemiakov.........Je to smiech cez slzy. Fero sa po tomto filme stal mojim osobným hrdinom. Tento film mal vzniknúť o pár rokov skôr na Kolibe, kde ho Fenič pripravoval. Námet si však privlastnil Uher a urobil z neho film Pásla kone na betóne. Keď sa Fenič dozvedel, že mu zobrali jeho námet, prišiel za Uherom a povedal mu, že či sa nehanbí, že mu ukradol námet. Uher mu povedal: "Ja keď som bol vo vašom veku, tiež mi kradli a vy keď budete v mojom, tak si tiež nakradnete!" Fero sa nasral a natočil to na Barrandove. A o dosť lepšie. Ferov život je príkladný exodus Slovákov, ktorých už omrzel život uprostred našinskej obmedzenosti. Na Džúsovom románe je to cítiť. (25.05.2012)

LFŠ 2011 ... Jedna hvězda za Mihulový kozy, druhá za prdel. Kdyby ukázala i švába, možná by to bylo za tři. Nicméně, ve vší vážnosti, Džusový román nenabízí v podstatě po celou délku filmu nic, co bychom už neviděli jinde ve stovkách podob. Film dává po celou dobu tak nějak divákovi hádat co se asi děje v psychice hlavní hrdinky, ale je to celé tak vágně zabalené, že to téměř nestojí za řeč. Jakousi sílu v sobě má akorát poslední čtvrthodina (scéna z nemocnice, fuj) a již zmíněné Alenčiny vnady. :) Mimochodem, výkon ostatních (ne)herců byl na hranici komična, nevím zda šlo o zrovna nejšťastnější volbu. To, jak Alenu balil na stráni její nápadník, snad nemůže Fenič myslet vážně... (02.08.2011)

Viděl jsem Waterloo po česku, viděl jsem Babovřesky, viděl jsem Party Hard, viděl jsem toho hodně, ale marně přemýšlím, jestli jsem doposavad měl tu čest s bizarnějším tuzemským kouskem. Prapodivné postavičky jako z Hoří, má panenko (ona to asi celkově má být reakce na ranou tvorbu tria Forman, Papoušek, Passer) nebo od Čtvtníčka se jako figurky z orloje točí kolem primárního příběhu přerodu dívky v ženu a vy si jenom kladete otázky: Myslí to ten Fenič vážně? Nedělá si z nás jenom prdel? Frčí si na něčem? Jde o chyby, z kterých se časem poučí? Ale kdo má rád všechno české, kdo si ujíždí na specifičnosti osmdesátých let, kdo se před rokem zamiloval do křehké Aleny Mihulové a znovu si chce zopakovat, kterak přišla o nevinnost a vůbec kdo si ujíždí na podivnostech, tak ten se vlastně docela pobaví. A jelikož některé z podmínek splňuji i já, tak nemůžu jinak, než za dvě. (23.02.2021)