Na sever

Chladné, jako prostředí, ve kterém se příběh odehrává. O antidepresivních účincích filmu, zmíněných jako motto, nemůže být ani reč a opravdu jediným štěstím snímku je, že ho režisér nenatáhl do absurdních rozměrů, protože pak by to byla k uzoufání. Stopáž necelých 80 minut bych povinně ordinoval i jiným klubovým kladinám, takže v tomto směru lze brát podobnou střízlivost za velký úspěch, v jehož stínu divákův zájem o probíhající události nestačí spadnout na bod mrazu. Hudba: Ola Kvernberg. 50% (16.12.2009)

Co se mi líbilo - hudba, přemýšlení o tom, jestli je lepší vyjet na cestu na sekačce nebo na skůtru, některé scény (rozhodování před tunelem a jeho průjezd a také to jak vyřešil skůtr přivázaný k noze - už jsem se bál, že se nic nestane a tohle bylo výborné), taktika spálené země a konec. Co se mi nelíbilo - tak třeba scéna s tankama. Jakoby měli možnost točit s nima a tak toho chtěli využít. Nesourodost celku. Ale píši po týdnu a na spoustu věcí si z filmu vzpomenu s úsměvem. 7/10 (FK 27.1.2011) (02.02.2011)

Snímek je velmi jednoduchý a jeho obsah by vlastně šel shrnout do jednoho až dvou slov, které už stojí na plakátu. Pokud se ale přesto vydáte s hlavním hrdinou na ledovou pouť krásnou norskou krajinou, prožijete neškodnou zábavu s typicky severským suchým humorem, bizarními charaktery a melancholickým příběhem, po němž budete mít chuť vyrazit (jak jinak než) na sever a válet se tam ve sněhu s cigárem v ruce a plastovým kanystrem u omrzlých rtů. Ostatně, that's the SPIRIT. 60% [Lucerna, Severská filmová zima 2016] (15.02.2016)

Vypsat dojmy z filmu je oříšek. Je to totiž dobrý film. Při pohledu na některé situace se divák i zasměje. Ale charakter hrdiny a jeho jednání v určitých situacích neumožňují se s ním ztotožnit, bez ohledu na to, že hl. postava je alkoholik a poloviční blázen. Pokusím se to vysvětlit. Když se Jomar vydává na cestu, zapálí zázemí vleku, kde pracuje. Nevíte, proč to dělá. Požár se ještě objevuje během cesty, kdy skončí v plamenech bouda, v níž Jomar přenocuje. K požáru dojde Jomarovou nepozorností, ten se ovšem nenamáhá s hašením a drandí si to dál. Nevím, jestli to má být ukázka specifického severského humoru, v tom případě na to nemám buňky, anebo něco jiného (viz dál). Ani z ostatních diváků se ale nikdo nesmál. Cesta má asi znázorňovat hledání vlastní identity, to by vysvětlovalo opakující se motiv "po mě potopa" ve smyslu zbavení se starých zatěžujících věcí - kdyby však nešlo o objekty a subjekty, které mu vždy v dané situaci nezištně pomohly. Jsou tam ale i veselé scény a záběry zasněžené krajiny jsou lahodící oku romantikovu. Vybraná hudba taky pěkně doplňuje film. A co po skončení filmu diváci? Odcházeli spokojení. Je však dobré vědět, že v té skupince, která se v kině sešla, nebyli žádní vyznavači konzumu. (10.11.2009)

Bělostné zasněžené pláně v lůně hor. Vyhořelý chlap v depresi rozhodnuvší se - po vyhoření obydlí - poznat svého čtyřletého syna žijícího kdesi na severu. Na své cestě potkává ještě větší osamocené ztroskotance. Povzbudí se navzájem. Vzplane další oheň (respektive bouda). Severský suchý černý humor jako ledové ostří protne občas filmové plátno (či bednu v obýváku). Ledový klid. Muž a dítě. Setkání…titulky. Pozvednuté obočí: Konec?(!) *** V paměti obraz bělostně zasněžených plání a čirého vlídného klidu… *** Norská road-movie nemající začátku ni konce… (01.02.2014)