Zúfalci

If I could go to Mongolia, I would go to Mongolia. 1) Absence příběhu, tento nešvar většiny českých filmů moderní doby, výrazně snižuje jinak působivé dialogy, příjemnou kameru, hudbu i režii, přiměřené herecké výkony a celkovou přesvědčivost snímku._____ 2) Všechno je tu jen trochu - prvoplánové postavy jsou trochu zábavné, trochu zajímavé, trochu trapné. Postrádám, co chce film sdělit, nepřečtu, co má autorka na srdci. Pozérští ploší hrdinové se mé duše nijak nedotýkají. Je to jen trochu toho rozlitého ega vedle šálku s kávou._____ 3) Ženy jsou plastičtější, je vidět, že režisérka jim rozumí více, chlapi vypadají spíš bezradně, než zoufale._____ 4) Jako hořkobolné pousmání nad "novou" českou vlnou je to OK, ale jako generační výpověď to neberu._____ 5) Když ale uvážím, že režisérce je 30 let, je to její absolventský film na FAMU a už vykazuje velmi profesionální a odborné znaky, má Jitka Rudolfová před sebou velice slibnou budoucnost a už teď se těším na další její filmy. (28.07.2010)

Takoví civilnější a méně vystajlovaní Samotáři, což však v žádném případě neznamená, že by mě to sralo o něco méně. Spíš naopak. I když natočené i zahrané je to na zdejší poměry nadstandardně, nějak se nemůžu s tímhle analyzováním asociálních buzniček a neperspektivních samiček mimo hlavní kolej sžít. Nevím, co je na takových lidech natolik zajímavého, abych 102 minut sledoval jejich neschopnost a směšnost bez jakékoli katarze. Ale jen opakuju, na současný český film slušné. (28.10.2010)

Dalo by se ocenit mnoho vtipů a nápadů, herce, ale ve výsledku je vše zabito divácky velmi nevstřícnou formou. Pomineme-li, že se v podstatě nic zajímavého nestane a na konci jsme svědky něčeho ve filmové naraci skutečně zvláštního, tak zpracování se jeví být nesnesitelným. Prapodivná kamera (která se mnohým líbila) a střih mě moc nepomáhaly v tom film snést. A nejhorší je dle mého názoru celkový koncept, kdy šest lidí je na podobný způsob vyprávění dle mého názoru moc. To všechno pro mě činilo stopáž nesnesitelně dlouhou. (13.11.2009)

"P.S. Dotáhni pořádně kohoutky !!" ;) Ačkoli jeden zoufale vyprázdněným Zoufalcům snadno odpustí jejich bezobsažnost a prázdnotu, která výborně symbolizuje prázdnotu v bytech i duších svých hrdinů, jejich stejně symbolickou zoufalost a bezradnost z druhé půle, i co do katarze, filmu, která ho vlastně dělí na dvě nesoudržné části, už nikoli.. Přesto tenhle autorský a mimochodem výborně zahraný kousek Jitky Rudolfové, co se snaží především, jakkoli pouze, zobrazit trápení, nás, dnešních třicátníků, potěší, mimo tématu zejména tím nanejvýš vynalézavým střihem i prací s kamerou a zvukem.. (23.03.2016)

Myslím, že nemá cenu filmu něco vytýkat, protože je podle mě přesně takový, jaký ho chtěla slečna režisérka mít. Svoje (spokojené) diváky si určitě najde, já ale Zoufalce vnímám jen jako nekonečný sled epizod(ek) party obyčejných (až plochých) postav. Toho času nelituji, znova bych už na to ale nešel. (07.03.2010)