Zúfalci

Být to odkudkoliv jinud, asi snížím na 3 hvězdičky, ale jelikož tohle dílko vzniklo v ČR, tuplem s takovým kvalitním obsazením. Tady se casting skutečně zadařil, ani jedna z postav nepřehrává, vše vyznívá až děsivě přirozeně a realisticky. Dále se hodí připomenout docela dobře karikované osobnosti, které sice neprojdou nějakým větším charakterním vývojem, ale jejich tápání životem se sleduje dobře, protože "divák je na tom ještě dobře". Co se týče chybek, tak to je mnou dosud nepochopená snaha nových českých filmů všude cpát pseudo indie rock i do scén, kam se jasně nehodí. Nebo taky lehká stagnace a neustále balancování na hraně generační výpovědi a zábavné karikatury. Ale to by si měl asi každý přehodnotit podle sebe. A abych nekončil úplně negativně, potěšilo mě, že ani nepřátelé či rozvraceči ústředních "zoufalců" nejsou úplně špatní a naopak i zoufalci mají své chyby. V průběhu té věty jsem se rozhodl, že dobrým argumentem nezakončím, imaginaci druhé půlky filmu jsem bohužel odhadnul hned zkraje. Slabší, přesto stále dobře koukatelné 4 hvězdičky. (23.06.2010)

...Přiznám se, že tohle je první komentář, u kterého bych si snad i tajně přál, aby přišel autorům do ruky... Velice dobrá hořkosmutná nekomedie, jejíž valnou (tu bezobsažnou) část nejspíš zažil každý, kdo v dospělosti měl nějakou "partu". Dokumetnární, pravdivý styl mi i při několikérém sjetí přišel fascinujícím způsobem hypnotickej. A ta parta? My se třeba známe už od vejšky, nacházíme se ve stejném věkovém rozmezí, slejzáme se na statku... a všichni do jednoho žijou zcela nefunkční, rozbitý životy. Vím, proboha. Jsem taky zoufalec. Poznal jsem se. Stejně jako jsem "poznal" celou řadu lidí z užšího i širšího okruhu. Možná proto mě tohhle "zrcadlo" ztracené generace, která fakticky nedokáže s nikým žít, tolik bavilo. A dost už moudra, pro dnešek. Teď už jenom trocha toho bulvárního žvatlání: ... Taky mám kamaráda, kterej seznámil svou ženu s většinou svých milenek. Říká jí žabičko a sluníčko a ťuťuťu a pak s ní řeší, že se zamiloval někde "vedle". S oběma děvčaty jezdí společně na výlet, přičemž legitimní manželka i milenka o sobě vzájemně prohlašují, že "ta druhá je f-a-j-n." Manželka s takovým smutným pohledem někam do středu Zeměkoule. Zoufalství. Zvlášť být na tom výletě s nima. uF... (23.03.2016)

(Obsahuje možné spoilery). Další nejisté, i když velice dobře natočené rozkročení – mezi lehkovážnou stylizací a výpovědí, mezi humorem a upřímnou frustrací. Pohodlným zvolením kompromisu nemají Zoufalci ani na chvíli šanci naplno bodovat ani na jedné z obou front, natož aby měli tvůrci dostatek umu k jejich svázání a schopnost skutečně vyprávět. Naštěstí mají Zoufalci svižnou, nápaditou a profesionální formu v čele s chytře řešenými voiceovery, výborným střihem a náladově vytříbenou hudbou, což sledování vyzdvihuje na více než snesitelný, vlastně docela příjemný level. Ne vždy však jednotlivé aspekty formy dopadnou na správnou půdu (záměrná humorně-epizodická skladba je kamenem úrazu ve vážné rovině, přesněji v momentě finálního emocionálního zlomu postav, který nastává v přesně daném sledu, v jakém jsme si doposud zvykli postavy groteskně po přesně určenou stopáž vídat, čímž vyznívá značně schematicky a zkratkovitě), případně je tvůrci neumí správně použít. To je třeba příklad průběžných prostřihů zpět do fáze plánování, jejíž vyústění se nakonec prokáže býti nespolehlivým. Tento dějový oblouk mohl vlastními chybami zocelené postavy nemilosrdně vrhnout zpět na startovní čáru a divákovi tak naservírovat podvratnou deziluzi z nepříjemného zjištění, že dospíváme mnohem víc v našich představách než ve skutečnosti. Zdůrazňuji „mohl“, protože postavy jsou jen dobře obsazené karikatury určitých typů, stejně tak jejich problémy a za celou stopáž u nich k žádnému vývoji, natož prozření nedojde, čímž nemá nevyzrálost postav žádné dramaturgické opodstatnění a onen zvrat pro film, pro jeho postavy ani pro diváka zhola žádný význam. (23. Finále Plzeň - 22.4.10) (29.04.2010)

Opravdu zoufalý film. Člověku, co právě potřebuje rozveselit, rozhodně náladu nezvedne. Myslel jsem, že se jdu dívat na komedii:(! První půlka se táhne ve smutných příbězích každé postavy. Za půlkou to začíná být optimistické a konec nebudu prozrazovat, i když to není kdo ví jaká šílenost. Je možné, že nebýt špatné nálady, tak bych ocenil i 4 hvězdami, protože mě přijde, že všichni to moc dobře zahráli:). Nápad je to také zajímavý a když tak přemýšlím, tak by jsem taky chtěl někdy něco takového spáchat, ale asi ne dlouhodobě. Sečteno podtrženo - lehký nadprůměr, 60%. (23.11.2010)

Stále nevyrovnaní "samotáři" ve své další etapě života rozehrávající rošády pod žižkovskou věží. Nejsmutnější na tom je, že se čím dál tím častěji setkávám s podobným "pseudointelektuálním" smýšlením prezentovaným v Zoufalcích - volba dobrovolného útěku před vlastním životem, ať to stojí co to stojí, je zdá se novým středobodem smutných a osamocených lidí - ať žije vyhořelá generace singles. Proto jsou pro mě Zoufalci spíš osobní zpovědí (možná 13. komnatou) party kamarádů, do jejichž rolí si mohu dosadit spoustu mých blízkých. (10.03.2012)