Miesta

Tygr, pan Estébák ani docent Motyka své pruhy nemění... Jednoho pak nepřekvapí, že se historie opakuje... na stejných místech. Možná jen lehce nedochucený "termix" s jemně vymňouklou poslední přílohou... Nicméně, jste-li při chuti, rozdíl je rozhodně snesitelný. Dokonce mnohem snesitelnější, než obvykle bývají... třeba taková vajíčka. (30.09.2014)

Místa prý mají vyvolávat divácké spekulace o tom, jak to celé vlastně bylo. Měli bychom oceňovat komplexně prokreslenou postavu Roberta Nebřenského. Ano, samozřejmě, může to tak být. A nechci polemizovat o celé tvorbě Radima Špačka, ale mezi všemi podobami současného českého filmu jsou Místa pro mě zástupcem toho, co mě zdaleka míjí nejvíc. Čili žádný zájem o spekulace a s "realistickým" herectvím Nebřenského jsem měla problém už v Tobruku. #finaleplzen (13.05.2015)

Po dlouhé době píšu komentář, ovšem s tím že hodnocení bude bez hvězdiček. Absolvoval jsem "samizdatovou" znojemskou předpremiéru, která se uskutečnila na skvěle vybraném místě u hradeb přímo nad malebnou Dyjí, s překrádným výhledem na Mikulášský kostel, znojemský hrad, rotundu či třeba znojemskou přehradu. Celá akce byla výtečně zorganizovaná - před týmem ze Znojemské besedy smekám klobouk... A pak to přišlo - promítala se šílená sračka! Ústřední herecké trio mi šlo na nervy už od prvních chvil, neschopnost tvůrců vyprávět ucelený příběh všechno jenom podtrhla. A když jsem v průběhu filmu, na základě okatých indicií, zcela bezpečně předpověděl smrt jednoho z hlavních hrdinů, trápení jsem ukončil a vyrazil raději na pivo... (14.01.2015)

Můžeme filmu vytknout asi mnoho. Ti kluci jsou divní, ten mafián hraný Štréblem se ne úplně povedl, ale...výborná hudba podtrhující atmosféru filmu, spousta nedomyšlených věcí, které režisér nechává na divákovi, mnoho nedořečeného atd. Osobně bych takhle budoucnost českého nezávisláku viděl docela rád. Ještě si pustím určitě znovu...80% (03.06.2017)

Tak blízko, ale přitom tak daleko. Jak já bych moc potřeboval a chtěl, aby to vyšlo! Jenže na rozdíl od Pout už nemůžu nadhodnotit z principu, tady je vidět konkrétní autorská limitace v polopatičnosti a strojenosti Špačka (či Štindla?), která jim brání a nejspíš bránit bude vždy dostat se k jádru věci. Přesto hodně aspektů vnímám velmi pozitivně - podobně jako u loňské Rozkoše, která ve mně nakonec taky vybobtnala ke zvýšení hodnocení. Atmosféra bezcílností, bezradnosti a bezkontextovosti je tu každopádně skvělá. Jen by to potřebovalo věrohodnější postavy, které by ji žily, a možná důvod, proč už jsme tu vlastně zase v bezčasí. (15.09.2014)