Don't Stop

Svěží přízemní výpověď normalizačních pankáčů která vám nostalgicky připomene, že ty nejlepší časy vašeho života už jsou vlastně pryč. Neokoukané obsazení, žádné zbytečné dějové nuance a kudrlinky. Rebelující roky mládí jsou ve všech dobách, a neuvědomělá bezstarostnost je zaplněna vlastními starostmi. Don't Stop tohle celkem hezky reflektuje. A lidi, co k tomu a potažmo k punkrocku mají nějaký vztah tenhle film ocení, ač smutně reflektuje životní koloběh punku u nás - je to přechodná mladická rebelie, nebo pro některé zastávka na cestě ke dnu společnosti. Tenhle kousek se může zařadit do mozaiky filmů o životě "obyčejných lidí" v socialistickém Československu. Navíc má přesah daleko za '89. Přeci jen ústřední motiv je zde mládí, vymanění se a punk, a ten se nese dál. Dle mého jde o nedoceněný povedený kousek a pokud vám ještě brnkne na nostalgickou notu, tak není nad čím přemýšlet. Prostě ho pusťte a... don't stop. (22.10.2013)

CITÁT - Tvá země se jmenuje Československá socialistická republika........... Filmový polodokument o problémech hudebních kapel za totality. Svým obsahem se řadí někam mezi Horkou kaši a Pražákům, těm je hej. První jmenovaný je tak trochu o metalu, druhý je o rocku a tento je o punku. CITÁT - To byl nějakej zkurvenej cholerik z kolbenky........... Tenkrát, stejně jako dnes, je jednoduché založit kapelu. Ale hraní na veřejnosti to už byl průser, když jste se vymykali daným standartům. A navíc se jménem kapely Emile Buisson, ikdyž řada lidí netuší kdo to je, nebo byl. CITÁT - Správnej punkáč žije v garáži nebo ve zkušebně. Ty splňuješ obojí............. PUNK' S NOT DEAD. Dobře víme, že až skončíme tlustý, plešatý a připosraný, budeme říkat, že to nejlepší je už dávno v prdeli. Koncert v kulturním středisku "Budoucnost" byl masakr. CITÁT - Co je to za manažera, když si nechá srát na hlavu? Zajímavý leč ohraný příběh kapel té doby. (07.04.2013)

"Co to máš na sobě? To se nemůžeš oblíkat slušně? Tomu říkáš muzika? Co to máš za kamarády? Ty jsi snad úplně blbej".. Sice film mapuje rok 1983, ale je tam tolik příznačných situací i pro dnešní dobu (já u každé hádky s rodiči musela přikyvovat "to znám"), české vnímání "odlišného" se navíc nijak moc nezměnilo. Ale k filmu samotnému;nepamatuji, kdy jsem byla naposledy takhle nadšená z českého filmu.... Aha, už vím. NIKDY! Z vlastní zkušenosti netuším, jak to vypadalo za totáče, ale připadá mi sympatická snaha něco změnit, byť jen tím, že si budu dělat to co chci a pokusím se v nelehké době prosadit. Rebélie, chlast, koncerty, rvačky. Ale přece jen tam bylo něco víc. Myšlenka.. anebo možná jen záminka. Ale bylo to "něco víc". Dnes ten "punk" spočívá v něčem úplně jiném (neházím ale všechny do jednoho pytle). Musím říct, že jsem se nenudila ani minutu, potěšily mě sympatické neznámé tváře, soundtrack (London Calling!) a celkově příběh o úskalích dospělosti. Dovedu si představit, že bych v té době byla úplně stejná. Řeřicho, toč dál a možná se ti podaří obnovit mou víru v českou kinematografii! (EDIT: Jedinou výhradu mám k Pavle, Mikiho přítelkyni. Postava i představitelka příšerná!) (09.02.2013)

Don't Stop sází hlavně na originalitu prostředí a ve finále se mu to celkem daří. Určitě se tím dost zužuje publikum, ale holt není každý film pro všechny. Za sebe můžu říct, že jsem se bavil, a přes počáteční obavu, jak zvládne Patrik Děrgel roli pankáče, to bez problémů ustál. I tak ho ale bohužel zbytek kapely zastínil. (28.12.2013)

Vkusný punkový film o pankáčích, natočený pěkně po punkovsku. Ať už to slovo znamená cokoli. Jakožto člověk, který nikdy žádný punk neposluchal (Crystal Castles se nepočítají, to už je art) a zicherku použil jen v nejnutnějším případě, jsem si to celkem užil. Samozřejmě, starý smradlavý pankáč vám vysvětlí, že tohle punk není vole, viz. komenty okolo. Ale na to sere pes. Loni se koukatelné tuzemské tvorby urodilo pomálu a tenhle nenápadný debut je jako pohlazení po duši. (12.02.2013)