Star Trek: Do temnoty

Těžko dokážu abstrahovat od emocionálního faktoru, protože podobně jako v případě předchozího dílu jsem se cítil jako doma a hltal Abramsem zmodernizovanou poetiku rigidní Federace a méně upnuté posádky vesmírné lodi Enterprise plnými doušky. V něčem je let do temnoty o něco méně suverénní než předchůdce - ten byl na prolog vlastně netypicky svižný, funkční, dynamicky propojený a chytrý. Budoval základy nové mytologie, skládal poklonu staré, úsporně črtal novou chemii postav. Pokračování se o poznání více lopotí s vysvětlením některých motivací a událostí, přičemž poslední instancí bývá deus ex machina, nebo odkaz mimo svět filmu (ke Khanovu hněvu, k seriálové epizodě "Space Seed", k prvnímu Abramsovu ST, k doprovodnému komiksu etc.). Díky tomu se Do temnoty může zdát jako nerdí encyklopedie s chabou logikou. Do jisté míry souhlasím, každopádně pokud abstrahujeme od občasné naivity, nevydařeně pointovaného dialogu a jisté řídkosti (nebo spíš uhýbavosti) scénáře, film jednoduše funguje. Elegantně zužitkovává nastolené motivy, chytře re-interpretuje známé události rastrem "změněné skutečnosti", přitom neopomíná pracovat s klíčovým prvkem nového ST: vztahem Kirka a Spocka. V mnohém je překvapivě sbližuje (otcovský motiv, hněv), přitom nepůsobí jen jako derivát původní filmové dvojice. Cumberbatch v roli Khana je zřejmě nejzdařilejším přepisem - dovedl skvěle spojit jistou lidskou křehkost s teatralitou Ricarda Montalbána, zároveň funguje jako katalyzátor: v něčem se blíží Spockovi (nadřazené fyzické i psychické schopnosti), v něčem zase Kirkovi (zjevná záliba v improvizaci a problémy se sebekontrolou a řádem), každopádně oba vystaví do situace, kdy musí přehodnotit svoje základní postoje a pohledy na službu. Naštěstí v ničem nepřipomíná "ničivé osudové" padouchy, které tak mistrovsky zkonstruoval Christopher Nolan, ale je vlastně v jádru staromódní (good old fashion revenge). Nový ST je především atrakce. Občas se zdá, že druhdy až obsedantní záliba v domýšlení a vykreslování, kterou prosluly trekové seriály, šla stranou a nahradila ji čistá dynamika. Přesto pozorovat nápaditost a dynamiku často paralelních a precizně vystavěných akcí přináší skoro infantilní rozkoš. Stejně jako zakoušet návaly nostalgie z povědomých scén, které se nově lesknou a přes jistý racionální kalkul stále fungují a obohacují nový příběh. Film, kde pro mě je vše na svém místě. Občas je poněkud záhadné, jak se to tam ocitlo, ale ST jednoduše nabídne dost na to, aby se s tím divák odkojený Rodenberryho světem smířil. (10.06.2013)

Do temnoty nenudí, neustále spěje k nějakému dalšímu bodu, postavy mají perfektní chemii, dialogy jsou vtipné, svižné, vizuální pojetí fantastické, akce přehledná... Kde je chyba? Je tohle vlastně ještě Star Trek? Koncept Star Treku potřeboval omladit, ale až takhle? Nebýt tu Enteprise, nebýt tu Federace, tak tohle mohlo být nosný prvek vlastní nové značky a ne jen novější popcornovou, ale i inteligentní zábavou, která je pod ochrannými křídly legendárního světa. Abrams neumí zklamat, ale dokáže nepřekvapit a to se přesně stalo, ať bude Enteprise se svým talířem vylétávat z oblak jak bude chtít (stejně jako z prstenců v jedničce). Pro člověka, co nezavadil o svět Star treku (a o druhý film Khanův hněv) to bude rajská hudba, ostatní budou čelit nepřekvapivé hře, která až moc sází na efekt a vlastní opakování. // Splněná přání (koncept Star treku výrazně omlazen, kořeněno akci, Hvězdnými válkami a moderní-blockbusterově nabušenou tváří) vs zklamání (žádná vlastní cesta/nový příběh, kde je více osobitá verze, z které není cítit touha po světelném meči...). (spoilery) Ve zkratce:většina filmu už někde byla, je to remake Khanova hněvu, neustálé vracení ke starému Spockovi nudí, Enterprise chytne gravitace, trosky okolo ní ne;-), SW Episoda 2+3, přehrávající přesto dominantní Benedict, Klingonové jsou nuly, závěrečná destrukce San Francisca na efekt, autoři nemají koule-> ať k vlastnímu příběhu, tak k zabití někoho z posádky, která bohužel je, až příliš početná na to hvězdné obsazení... PS: sami si po týdnu nebo dvou řekněte, na co si z toho filmu vzpomenete... (20.06.2013)

„Jeden J.J. vládne všem, sci-fi mainstream káže, trekkies do kin přivede, Do temnoty sváže...“ Úžasné vesmírné dobrodružství, co operou namydleným warpem letí rychlostí světla vpřed. Kdyby se však jádro porouchalo a Abramsova Enterprise musela zpomalit, plně by se projevilo, že štíty příběhu fungují stěží na 50 %. Stejně tak je smutné, že ačkoliv se filmem táhne ústřední motiv „obtížného krocení emocí“, u vypjatějších scén dělá z diváka striktně racionálního Vulkánce. Přesto, od té čtyři roky staré space-limčy rázný krok do dospělejší temnoty. Khanberbatchův hněv budí hrůzu.. (07.06.2013)

Ač musím říct, že Blockbustery jsou mým nejoblíbenějším žánrem vůbec, tak u Star Treku jsem poprvé zažíval lehčí nudu a zklamání. Co to je za nepořádek! Pronásledování, skákání, exploze, opět skákání, terorismus, úmrtí, vzkříšení, další exploze, klišovité starship souboje, oldschool scény, degradace, povýšení. Ale: žádná výprava, žádné tajemství, žádné lidstvo, žádné vzrušení, žádné tempo, žádný zázrak, žádné budování napětí, žádná originalita, žádné vyvíjení postav. Chyběla tomu štáva. 65% (28.08.2013)

Star Trek: Into Darkness není lepší než jednička, jeho dramatický rámec nefunguje tak dobře, tempo není tak vyvážené a stopáž je lehce přepálená (ačkoliv oproti jedničce má navíc jen 5 minut). V jednotlivostech ale místy funguje nesrovnatelně lépe, ať už jde o humor, technickou stránku, nebo samotnou impozantnost některých scén nebo sekvencí, kde celému výtečnému hereckému ansámblu a dechberoucí technické stránce naprosto fatálně dominuje ďábelský Benedict Cumberbatch... Pravdou ale zůstává, že zatímco první Star Trek neustále okouzloval tím, jak velkolepý a zároveň chytrý a hravý je, dvojka i navzdory ohromnému potenciálu změnit spoustu věcí zůstala "jen" precizně odvedeným blockbusterem. (06.06.2013)