Biely šejk

Průměr nehodný Felliniho jména. Přestože se jedná o skanzen Felliniho rukopisu, tak z celého díla zavání slovíčko: Průměr, který se k tak takovému filmovému gagintu jako je sám Fellini vážně nehodí. Celá zápletka není ničím zajímavá a celé ztvárnění jakbysmet. Komedie, při které se jen sem tam pousmějete, je na můj vkus tak trochu málo. Aspon ze Masinova je stále roztomilá a Sordi už tehdy dokázal zužitkovat svoje chlapácké charisma. (18.10.2006)

Trochu kýčovitý příběh o uměleckém kýči, satyra na maloměšťáctví, odlehčený výsměch harlekýnovitým příběhům či obyšejná italská komedie padesátých let? Asi všechno dohromady. Bavil jsem se slušně, oba herci (manželský pár) zvládli své hodně stylizované postavy bezproblémů a pro fanoušky Felliniho roztomilé ženy Giulletty je tam jedna milá, vděčná scéna. Ti z vás, kteří Felliniho nepochopili v 8 1/2 či Sladkém životě, ho tady uvidí úplně jiné, lidovější stránky a třeba si spraví chuť. Nechte si chutnat. (05.10.2006)

Podle mě jde tady o průměrnou a snadno zapomenutelnou komedii pro pamětníky z poválečného období, na kterou je speciálně zaostřeno jenom kvůli jménu později slavného režiséra. Několik scén (fotografování nebo u policie) mě i více zaujalo, párkrát jsem se pousmál (o větším zasmátí však v mém případě tady řeč být nemůže), jako v mnoha jiných filmech téže doby se mi líbí to kouzlo staré černobílé kamery, děj (byť s jednoduchou zápletkou) celkem dobře utíká, ale vcelku Bílý šejk i přes potenciální klady prošel kolem mě bez toho, aby mi přinesl větší zážitek... prostě a jednoduše průměr, doprovázený občas až nesnesitelně uřvanými scénami pro italské komedie typickými a prazvláštní komikou Leopolda Tristeho, který svou kreaci umí dostatečně zaujmout, ale zároveň na mě působil spíše jako herec z němé a nikoliv poválečné éry. Nejsymboličtější zůstává setkání s Giuliettou Masinou coby ikonickou Cabiriou již 5 let před tím slavným filmem... [60%] (13.12.2021)

Bílý šejk je svěží melodramatickou komedií a zároveň prvním samostatným debutem Federica Felliniho na režisérské stoličce. S jemným ostrovtipem, italským temperamentem a emotivní linkou nám režisér servíruje nenáročný komediální příběh čerstvého novomanželského páru. Ivan se svojí chotí přijíždí do Říma, aby ji mohl představit příbuzným. Wanda, oddaná čtenářka obrázkového magazínu, má však jiné plány; setkat se s hrdinou svých dívčích snů - Bílým šejkem. Ivanovo ohromení ze ztráty manželky se postupně proměňuje ve slovní souboj s příbuznými, v němž se často neobratně snaží zamaskovat její absenci. Toužebné setkání Wandy s Bílým šejkem ale nedopadá dvakrát šťastně. Za slupkou frivolně působícího lamače ženských srdcí se skrývá jen obyčejný vychytralý lump v podání nezapomenutelného Alberta Sordiho. Fellini s nadhledem zůročil dřívější novinářské a karikaturistické počátky, přičemž neopomněl do filmu zakomponovat prvky, s kterými se setkáme i v jeho pozdějších, vyzrálejších dílech. (17.08.2004)

Bílého šejka jsemsledovala jakoby z nádheldu, jako bych se dívala z výšky na velkou mozaiku a občas se zadívala na jeden malý kamínek ve skládačce. Byť se dá námět označit za banální, jeho vyznění ani náhodou banálně nevyznívá. Troufám si říct, že jsou všechny velkjé role vymazleny do posledního detailu. Uvědomila jsem si, jak moc byl Fellini uhranutýfilmem a především jeho tvorbou. Celá část natáčení to podtrhuje. Roztomilá naivka Brunella Bovo je přímo ukázkově vystřižená, její prostoduchý manžílek Leopoldo Trieste je k sežrání komický, Alberto Sordi okázale neokázalý, mihne se Giulietta Masina v drobné roli Cabirie ...Obrazově čisté, zábavné. (29.08.2020)