My tři králové

Nádhera. Velice drsná sonda do propletence přátelství tří mužů. Příběh je niterně pravdivý, neboť dlouhodobé přátelství ani v předvánočním a vánočním čase nikdy není prosto takovýchto hlubokých zranění a jizev. Chvílemi jde až mrazivě skutečně o život, a přitom k tomu autoři nepotřebují americké pomůcky. Opravdu skvělé. (16.10.2010)

Myslet si, že když umí jeden bratr točit výtečné filmy, tak ten druhý to bude umět taky, byl omyl. Sáhodlouhé blábolení o ničem (smyslu života?) mi připomínalo Finchera, kterého ze srdce nesnáším, chaotický scénář vám nedává možnost ztotožnění se s kteroukoli postavu a spíš vám všechny polezou na nervy (pokud je vůbec dokážete rozlišit). No a to co předváděl kameraman - trochu zaspal dobu, ne? Prudké zoomování se ve vážně míněných filmech už dobrých 20 let nepoužívá, protože je to prostě odporné. Na druhou stranu depresivní pohled na Vánoce není vůbec k zahození a působí jako hezký protiklad k americkým kýčům. (23.12.2011)

Filosoficky laděný finský snímek ukazuje tak trochu jiný pohled na "vánoční pohodu". A zatraceně dobrý pohled! Po skončení filmu mě mrazilo a vlastně ještě teď mě mrazí, když píši tenhle příspěvěk. A pařící santa v karaoke baru mě prostě totálně odrovnal. Tudíž to zafungovalo a není co řešit.... 5* - 95% Originální trailer: http://www.youtube.com/watch?v=hKFsRSukLHA (17.11.2010)

Film stojící na třech mužích sedících o vánočních svátcích v opuštěném karaoke baru. Skrze improvizační hru stojící na přirozených reakcích herců rozkrývá existenciální témata. Ta jsou protknuta severskou černohumornou poetikou, která znejisťuje diváka do té míry, že ani v nejzásadnějších okamžicích filmu neví, zda se má postavám smát nebo je litovat. Téměř nulový rozpočet znovu ukazuje, že natočit dobrý film, nemusí nutně znamenat, že na něho tvůrci mají kupu peněz. (06.09.2015)

Vánoce nám televizní stanice vnucují jako svátky klidu a míru, při nichž se setkáváme radostně se svými blízkými. Méně (ale přece) se již mluví o tom, že během Vánoc lidé páchají více sebevražd a mnozí trpí depresemi (pokud to ovšem není mýtus). Tři králové (mudrcové) Miki Kaurismäkiho vypráví právě o nich. Tři stárnoucí přátelé spolu stráví Štědrý večer v karaoke baru a mezi písněmi, jež nějak odrážejí jejich situaci, postupně v jednom rozsáhlém dialogu odhalují své problémy. Jeden je smrtelně nemocný, další se právě stal otcem, ale věří, že dítě není jeho, poslednímu právě zemřela bývalá partnerka a matka jeho syna. Trošku chladný, přesněji spíš nesměle hřejivý, komorní film. On je vlastně vánoční, ale mírně se za to stydí. Dobře dělá, ostentativní hrdou vánoční milozblblost ve filmu nemusím. (17.08.2010)