Interview

Pan režisér nám v typické tříšti volně (ale formálně dokonale) pospojovaných emotivních obrazů dává ochutnat atmosféru vzniku filmu, přesněji řečeno (podobně jako Truffaut v Americké noci) jen té nejatraktivnější fáze – natáčení. Do takto připraveného těsta zamačkává rozinky svých pocitů vůči milovaným ateliérům, oblíbeným hercům, filmu jako médiu. Pro diváka, kterému Felliniho pozdní bezpříběhový asociačně-subjektivní styl vyhovuje, je to milé nostalgické pokoukání, možná až moc bezkonfliktní... Kolem a kolem za mě trochu slabší ****. (14.06.2010)

Čo môže byť magickejšie než "konkrétna iracionalita" filmových štúdií, kde v reálnom priestore vznikajú ireálne prostredia, ktoré drvivá väčšina zainteresovaných vníma ako miesto každodenného stresu a rutiny a zvyšok vyvolených ako božie kráľovstvo na zemi? Ak asistentka réžie pripomenie absenciu istého herca hysterickým vyvolávaním "Chýba fašista! Chýba fašista!", je o mágiu postarané. Ak sa japonskí kinofili pri príprave absurdne pôsobiacej reklamy pýtajú, čo za film sa tu nakrúca, je to nielen zábavné a magické, ale i znepokojujúce a deviantne veľkolepé, pretože pomyselná fúzia filmu a reklamy otvára vo svete fantázie, slobody a umenia Pandorinu skrinku propagandy. Ak sa Anite Ekberg a Marcellovi Mastroiannimu premietnu po 27 rokoch scény zo "Sladkého života" a kamera sníma ich skutočné emócie, razantný vpád dokumentu do hraného filmu vnáša do celej tejto mágie punc skutočného života a tým i opodstatňuje zmysluplnosť existencie kinematografie ako takej. Jeden z najlepších filmov o filme. (25.04.2005)

Nemyslím si, že by tento Felliniho film byl nějak výrazně špatný, nicméně tento film podkopává pomyslná noha hned dvakrát. ___ Za prvé - Americká noc. Pokud jste o čtrnáct let starší francouzský snímek viděli, tak vám určitě neušlo, že Interview využívá prakticky stejné dějové linie - tj. "making of" fiktivního filmu (mimochodem zdejší výběr mě mile potěšil, jelikož zpracování Kafkovy Ameriky z rukou FF by byl potencionální majstrštyk), kde ale všechny režisérské postupy jsou plně založeny na skutečnosti. Problémem je, že zatímco Truffaut plnohodnotně propracoval charaktery jednotlivých členů štábu (např. maskérů, kameramanů, klapky, příbuzných od herců apod.) natolik, že jsem si při sledování LNA uvědomoval důležitost těchto funkcí, zde nás nic takového nečeká, vlastně jen v případě pomocného režiséra se dá vzbudit zájem diváka. ___ Film ale není dokonalou autoreflexí sám o sobě, jelikož například úvodní expozice je dle mého názoru trochu rozmáchlá, než se dostaneme do Cinecitty, uběhne cca půl hodiny. Nemluvě o tom, že vše podstatné k vztahu k filmu mě Fellini vlastně již řekl u 8 1/2. ___ Jinak mě ale skoro dvě hodiny strávené s Federicovým štábem přišly fajn, za nejlepší osobně považuji sekvence s castingem, nemluvě o příjemném cameu Marcela Mastroianniho a Anity Ekberg. Právě i díky tomuto potěšení mohu dát čtyři hvězdičky bez jakýchkoli ústupků, byť nezastírám s ohledem na slabost k tématu, kterým se snímek zabývá, mírné zklamání. (03.07.2010)

Fellini připravuje filmovou adaptaci Kafkovy Ameriky, přitom s ním japonský televizní štáb natáčí interview, zároveň se odehrává film, který sám natáčí o tom, jak poprvé přišel jako novinář do ateliérů Cinecittà, kde se zrovna natáčí film, dále se natáčí několik reklam, dojde k výletu za Anitou Ekbergovou, kde se zavzpomíná na Sladký život, to vše jakoby v jednom sledu. Zní to chaoticky a také to chaos je, ale velký mistr Fellini má vše pod kontrolou a divákovi se dostává vskutku nevšedního filmového zážitku. (10.01.2011)

Přepsáno v září 2019. Interview je nejvřelejším filmovým dílem a nejintimnější zpovědí Federica Felliniho. Básník niterných pocitů a karnevalové vášně života se vyznává ze své lásky k filmařskému řemeslu i umělecké tvořivosti, skládá poklonu a upřímné poděkování svým dlouholetým spolupracovníkům. Fellini si pohrává se stavbou i výrazem formy, lyricky barevným zasněním, vzletně sarkastickým popichováním, autoreflexí a náladou vnitřních světů. Zkušenost je okouzlena představou, přítomnost nemá pevné vymezení, čas bezstarostně usnul uprostřed nedokončené věty a přenáší do stavu reality jemnou vůni meditativních vzpomínek na vzdalující se snění. Římská filmová studia Cinecittà jsou mateřským přístavem oživlých italských snu a nejhřejivější domovskou náručí samotného Federica. Interview je básní a touhou po životě. láska se vrství do komínků a živelně tančí za zvuků rytmické hudby vytrvalých kapek deště. Vyznání si uvědomuje rozsah romantických ideálů, jízlivě píchá do zvětšujícího se vosího hnízda televizní kultury a plane láskou k životu. Mollová melodie zachytává drobky nesmrtelné krásy vesmíru a za rukojmí si vybírá Kafkovu Ameriku. Hlavním centrem zájmu je samozřejmě Federico Fellini (ve vzpomínce mládí a první návštěvy Cinecittà sympatický Sergio Rubini), jeho niterné pocity, lyrická poezie a tvůrčí hravost. Zvláštní postavení v osobní zpovědi zaujímá Felliniho alter ego Marcello Mastroianni, mýtus Sladkého života Anita Ekberg a věčně svítící město Řím. Důležitou postavou je Maurizio Mein, věrný Felliniho režijní asistent v pracovní rutině a stereotypu nezbytných úkonů. Z dalších rolí: kouzlo platonické lásky mládí ze staré modré tramvaje (Antonella Ponziani), slavná herecká hvězda v nutném stavu rozmaru Katja neboli Greta Gonda (Paola Liguori s hlasem Noemi Gifuni), herečka v roli romantické nevěsty (Lara Wendel), herec v roli zamilovaného ženicha (Antonio Cantafora), patronka archivu římských filmových studií a vestálka (Nadia Ottaviani), Kafkova Brunelda (Maria Teresa Battaglia), vedoucí architekt studiové stavby (Ettore Geri), začínající ctižádostivá herečka (Eva Grimaldi), sekretářka tvůrčího týmu (Francesca Reggiani), vztekající se slavný režisér času minulosti (Armando Marra), japonský reportér (Mario Miyakawa), kameraman filmu (Tonino Delli Colli), klíčový vedoucí výroby (Gino Millozza), či vedoucí výroby a fašistický pohlavár (Pietro Notarianni). Interview je milostnou písní Federica Felliniho, vyznává lásku lidem, městu, filmovému domovu i procesu tvůrčí práce. Báseň je prozářená svitem slunečních paprsků, rozechvělým mihotavým mámením představ a skutečností i vitální radostí ze života. Příjemně hřejivé, hravé, niterné, básnivé a jemně škádlivé. Práce je posláním a podstatou samotného bytí, co více si od života přát? (04.04.2010)